Rozum a cit

Toto seriálové zpracování románu Jane Austen přináší více ze vztahu mezi Marianne a plukovníkem Brandonem, kterému sice chybí něco z jiskry Alana Rickmana, ale o to více je pochopitelné prvotní odmítání Marianne. Ellinor je nohama stále pevně přimknuta k zemi a Edward je snad ještě víc okouzlující než jindy. (27.06.2009)

V mnohém lepší verze než ten slavný film se scénářem Emmy Thompson, i když uznávám, že tato minisérie spoustu motivů kopíruje, ale často je i vylepšuje. Obecně platí, že minisérie mají prostor na to se ve scénáři rozšoupnout, takže prostor dostanou i scény z knihy, které byly ve filmu vynechány. Co ovšem v téhle adaptaci považuju za zásadní, je perfektní výběr herců, Dan Stevens jako Edward je správný fouňa, ale ne až tak moc, aby nám to lezlo na nervy, upřímně je vpravdě neodolatelný. David Morrissey možná nemá charisma Alana Rickmana, ale já myslím, že je to jen dobře, a scéna, kdy si nese Marianne do domu, se mi strašně líbí. Marianne je vůbec asi nejlépe obsazená postava, Charity Wakefield ji hraje opravdu výborně. Proti Hattie Morahan jako Elinor bych měla své výhrady, ale žádné zásadní. Willoughby je konečně koukatelný Dominic Cooper, u něj se člověk nediví, že mu Marianne propadla. Za zmínku určitě stojí další herci jako Janet McTeer jako paní Dashwoodová nebo Mark Williams jako sir Middleton. Tvůrci si opravdu pohráli s kostýmy, kulisami i lokacemi, to je vidět, ostatně jako v dalších BBC adaptacích. Také je tu opravdu nádherná ústřední hudba. (05.09.2011)

Samo o sobě by to uneslo i vyšší hodnocení, kdyby nexistovala filmová verze z roku 1995, která byla tomuto miniseriálu zjevně značnou oporou. Troufám si tvrdit, že herečku pro roli Elinor vybírali pro odlišení jako brunetu, ale jinak typově, hereckým projevem a hlasově co nejpodobnější Emmě Thompson, a přestože svůj part zvládla bravurně, herectví, gesta, mimika i hlasová modulace Emmy Thompson z ní silně prozařují. Verze z roku 1995 je mi sympatičtější, protože byla první, a tahle série, byť o hodinu delší, nedokázala nabídnout jediný okamžik, který by ve starším zpracování chyběl, a nepřinesla nic inovativního ani lepšího. Naopak, ihned po shlédnutí zjišťuji, že ve mně mnohem silněji rezonují vzpomínky na scény s Emmou Thompson, které jsou, byť především kvůli ní samotné, i po roce silnější než tento čerstvý zážitek. Jinak mě herecké obsazení a ztvárnění rolí v žádném případě nezklamalo, ale mám takový pocit, že když už se něco natáčí podruhé, nestačí, aby to bylo jen stejně dobré a ve všem všudy stejně vyznívající jako předešlé ztvárnění, takhle to působí, že jediným důvodem pro vznik téhle minisérie byla očekávaná divácká popularita a výdělek, a že ani stínem nejde o naplnění umělecké ambice, ale jen a pouze o vypočítavost řemeslníků a zlatokopů. *~ (29.07.2017)

Seriál zďaleka nedosahuje úroveň Leeovho filmu z roku 1995. Škoda. Po dvoch dieloch som si myslela, že to nie je najhoršie, a už som to hodnotila na maximum, ale tretí diel to pokazil. Pripadalo mi to priehľadné a naivné - ako nemecké romantické filmy a nie seriál BBC. Jednu hviezdičku musím ubrať. Keby to nebola Austenová a keby som nepoznala tento príbeh, uberiem aj viac. (20.10.2009)

Adaptace klasiky, která je přesnou kopií Sense and Sensibility z pětadevadesátého. Doufala jsem, že uvidím něco osvěžujícího jako se to povedlo nedávno s Pride and Prejudice, ale krom krásné hudby od Phippse (který mimochodem složil i nádherný soundtrack k Persuaison) a pěkných kostýmů, se tvůrci nenamáhali změnit ani postavení herců ve scéně, tak i jejich chování. To, že je zde pár scén navíc bohužel film nezachraňuje. Třešničku tomu všemu dává Morrissey a Stevens, kteří mají dokonce i stejné rysy v obličeji jako Rickman a Grant. Hlavní představitelka je unylá a absolutně nezajímavá, rozhodně nemá dostatek chemie na to, aby jí člověk fandil. Škoda, škoda... (07.03.2012)