Obsahy(1)
V roce 2001 vznikly dva celovečerní dokumentární filmy zaměřující se na osobnost a dílo Juraje Jakubiska - Molonóg Juraja J. a Nenakrútené filmy Juraje J., které oba režírovala jedna z nejvýraznějších osobností současné slovenské kinematografie - Martin Šulík. V prvním jmenovaném dokumentu, Monológ, Jakubisko vypráví o své režisérské, scénáristické i kameramanské dráze. Vzpomíná na svá studentská léta na pražské FAMU, na svůj filmový debut Kristovy roky (1967), kterým se zařadil mezi tvůrce československé nové vlny, i na své pozdější filmy jako Zbehovia a pútnici (1968) nebo Vtačkovia, siroty a blázni (1969), které byly politickou cenzurou odsunuty z všeobecného povědomí na samý okraj československé kinematografie a uzamčeny na 20 let do trezoru. K důležitým kapitolám jeho života patří přátelství s italským tvůrcem Federicem Fellinim. Navzájem je sbližuje podobné uchopení filmového média. Fantaskní hravost a motivy snu, manýristická výtvarnost i vizuální experimenty jsou hlavními atributy Jakubiskových filmových děl. Přátelství s italským filmovým klasikem ještě posílilo, když do hlavní role Perinbaby svého stejnojmenného filmu (1985) obsadil Felliniho manželku Giuliettu Masinovou. Dnes se autor, podle vlastních slov, v tvorbě obrací k období svého mládí. „Možno sa odo mňa očakáva, že budem vo svojich filmoch moralizovať, ale ja som si povedal nie! Naopak, budem experimentátorom," říká Juraj Jakubisko. V několika posledních letech proběhly po celém světě obsáhlé retrospektivy tohoto slovenského režiséra a byla mu udělena významná ocenění za celoživotní uměleckou činnost, což jen dokládá, že jeho dílo je osobitou autorskou výpovědí dalece přesahující hranice rodné vísky Kojšova, jejíž historie a lidové tradice jsou součástí mnoha Jakubiskových filmů. [34. LFŠ 2008] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
Martin Šulík, jeden z mála súčastných slovenských režisérov, ktorí stoja za povšimnutie, natočil v roku 2001 dokument o veľkej legende česko-slovenskej kinematografie, Jurajovi Jakubiskovi. Ten, spoločne s Milošom Formanom, Jiřím Menzelom a Vierou Chytilovou, patril medzi absolutnú špičku tuzemských režisérov aktívnych v ťažkých časoch cenzúry totalitného režimu. Majster Jakubisko zaspomína v tomto dokumentárnom filme najmä na svoju tvorbu z tohto obdobia. Ako kreatívny umelec to nemal vtedy jednoduché. *** ()
„Myslím si o sebe, že som šťastný človek,“ hovorí Juraj Jakubisko v dokumente Martina Šulíka (ZÁHRADA). Decentne komorná výprava režisérovho domu, žiadne hlúpe cviky s kamerou, ani figúrka novinára. Iba kamera a jeden výnimočný filmár, ktorého filmy mnohí obdivujú a ktorého osoba sama osebe mne vždy pripomínala esenciu umeleckosti vo všetkej excentrickej introvertnosti a bohémskej skromnosti, ktorá k umeniu patrí resp. mala by. Režisér, scenárista a kameraman Jakubisko (v čase nakrúcania mal za sebou 13 filmov) predovšetkým informatívne bohato (vedeli ste, že mal nakrúcať film s Robertom Downeym Jr.?) mapuje svoju filmografiu (nechýbajú ukážky filmov) bez zbytočných/rušivých emócií a namyslenosti (skutočne je, česť výnimkám, pravda, že čím umelec viac dokázal, tým je obyčajnejší). ()
Jakubiska mám rád ako režiséra, ale hlavne ako človeka. Veľmi sympatický, milý a zhovorčivý pán, ktorý už čosi preskákal. A o tom, čo preskákal, hovorí v tomto vydarenom dokumente. Jakubiskove spomienky na otca, mamu, o ktorú prišli krutým spôsobom, spomienky na štúdium v Prahe, filmové začiatky, úspechy a neúspechy, odstavenie na vedľajšiu koľaj z dôvodu, akým komunistami opovrhoval, úsmevné nikdy neuskutočnené pokusy o emigráciu, rozoberanie konkrétnych filmov a mnoho iného. Mám rád jeho zaujímavé rozprávanie, mám rád jeho farbu hlasu a mám ho rád ako človeka. Preto plný počet. ()
,,MÁM RÁD DIVÁKOV A CHCEM ABY VIDELI MOJE FILMY." __ Čo ma dosť prekvapilo, je tunajšie pomerne nízke hodnotenie, keď filmy robené podobným štýlom o iných tvorcoch sa tu pohybujú v číslach 80% a vyššie. Nedostatky by som videl v niektorých kamerových vychytávkach a tiež v určitom neponúknutí ,,niečoho viac" no aj tak sa jedná o veľmi zaujímavo strávených, Jakubiskom prerečnených 91 minút. Pri jeho snímaní sa v pár záberoch šikne aj samotný Šulík. ()
LFŠ 2008: Bylo hezké seznámit se před projekcí Bathory blíž s jejím tvůrcem. Ovšem jelikož to bylo z roku 2001 čekal bych aspoň kvalitní obraz kamery a ten se mi nelíbil,myslím že to šlo udělat i kvalitnějc, navíc pouze prokládání fotkami z mládí a scénami z jeho filmografie mi zrovna extra nápadité nepřijdou. Průměrný dokument s podprůměrným obrazem. ()
Aj ked Sulika osobne nemusim, uznavam, ze jeho Zahrada ma svoje kvality, a to nie som jeho fanusik. No ale dielo a vyplody Juraja Jakubiska su mi absolutne lahostajne /To este nemal na konte Post Coitum ....../ Priemerny dokument, ktory po pozreti vysumi do prazdna a nezanecha ziadnu stopu. 50 % ()
Obyčejný dokument o neobyčejném člověku. Nic víc, nic míň. ()