Přežít svůj život

"Psychoanalyticka komedie". Tohle jsem jeste nevidel. Fotografie hercu, ktere Svankmajer animuje.Uvidite chodici domy, detskeho medvidka s obrim penisem, mile tvare na bankovkach, pohovku uprostred ulice nebo kosti v kocarku. Urednik pendluje mezu prisnou manzelkou doma a nudou kancelare a unika do sneni. Vysvetleji snu hleda u psychoanaliticky, u niz na sebe utoci Freud s Jungem. Je zde nadsazka a vytvarno vzbuzuje pocit neskutecna. Hrdinova manzelka se za nim vyda za tajemstvim jeho snu. (14.01.2024)

Originální film, kterého bychom si měli v Čechách vážit. Jen jediná výtka - vizuální nápad, na němž je snímek postaven, se mi cca po hodině okoukal, takže ze začátku jsem byl mnohem nadšenější (úvodní Švankmajerův komentář se mi líbil snad vůbec nejvíc), než na konci. Pomůže zajímavá pointa, ale přesto si myslím, že 105 minut je na podobný film moc. (20.08.2011)

Naprosto pomýlený film. Švankmajer nám na začátku vysvětlí, že moderní civilizace o sny nestojí, protože se nedají zpeněžit. Jenže platí pravý opak! Západní univerzitní marxistická filosofie (Adorno, Marcuse, Deleuze...) stojí na spojení Freuda s Marxem, tj. popisuje, jak kapitalismus využívá v obchodě lidské základní pudy a touhy. Mužské sexuální představy jsou podchyceny pornografií, která vytváří nereálný snový svět, zatímco ženské představy o lásce využívají časopisy či romantické komedie. Dřív byl mladík zasvěcen v lese za vesnicí starší spolužačkou, dnes sní u počítače u absolutně nereálné pornografie, zatímco dívky každý den usedají k absolutně nereálným TV soap operám. Obsahem film patří tak na konec šedesátých let, zatímco forma je dle úvodu zoufalým východiskem z nedostatku peněz. (16.07.2011)

Grafická podoba filmu zcela bez výhrad. I když Švankmajer pracuje jen s jedním nápadem a nekombinuje jich víc (jako třeba Gondry), film svojí podobou baví a táhne celou dobu. Hlavně zpočátku filmu je radost jenom koukat na vizuální a snové obrazy, které se spojují do vtípků na psychnoanalýzu, mnohovýznamnových symbolů nebo do prostých vizuálních gagů. Každopádně po první půl hodině, když se divák ve filmu rozkouká, přichází nuda způsobená nedostatkem dějovosti. Příběh stojí na místě, nikam nespěje, a na závěr spíše přestane, než že by zcela skončil. Je to sice srovnávání nesrovnatelného, ale právě tahle absence příběhu ubírá Přežít svůj život body, které nasbírala třeba Nauka o snech. (30.06.2011)

Jan Švankmajer a jeho tvůrčí "senilita" se ubírá správným směrem, jejíž genialní originalitu a přínos světové kinematografii si leckdo ještě neuvědomuje. Prokletý ostrov na Žižkově nabízí strhující podívanou, citlivou, chytrou a vnímavou,hořkou a zároveň sladkou, hodná mistrům svého řemesla. Chválu tak trochu pěji i na veřejnoprávní televizi, která produkuje tam kde má. Asi nejlepší český film za poslední dva, tři roky... (09.11.2010)