Baader Meinhof Komplex

Němcům určitě patří uznání za to jak se dokážou otevřeně a bez keců vypořádat z minulostí. Já sám toho o případu RAF moc nevím, ale ten film mi přišel neuvěřitelně strhující a autentickej. Akorát hlavní hrdinové ve mě moc sympatie nevyvolávají. Ideály možná pěkný, ale nakonec ve finále nejde o nic jinýho než jenom vraždit a páchat teror a při tom se těmi pěknými ideály zaštiťovat.. Každopádně tyhle filmy z Německý historie mě začínají opravdu bavit. Nevadila mi tu ani delší stopáž, protože tohle je opravdu pecka.90% (28.12.2014)

Každému, kto tvrdí, že Nemci nevedia točiť filmy, by som vedel dať zopár naozaj dobrých tipov a Baader Meinhof Komplex by bol určite medzi prvými. Režisér si zobral na mušku teroristickú organizáciu RAF, ktorá dlhé roky v Nemecku poriadne vírila vody. Divácky veľmi vďačne natočil v jednoduchosti a maximálnej účinnosti takmer všetko dôležité pre pochopenie, hlavne pre tých, ktorí o tomto vôbec netušili. Ja osobne som niečo málo vedel , ale tento film ponúka naozaj ucelený pohľad na tieto udalosti, kde sa nevyhneme politikárčeniu, ktoré ale nebude nudné, ale na druhej strane film ponúka i mnoho akčných scén a teroristických útokov, ich príprave, policajné razie i postup akým polícia teroristov zovrela a nakoniec dostala, i keď nie tak celkom. Sme svedkami takmer celého zrodenia, vzostupu i pádu, ich väznenia i súdnych procesov.Skvelé herecké výkony s Brunom Ganzom v jednej z menších , ale dôležitých úloh, dodávajú filmu zvláštnu príchuť reality a divák aj vďaka niektorým dobovým čiernobielym záberom (skvelo a nerušivo zabudované do filmu), nemá problém veriť, že takto nejako to bolo. Skvelý film. Ho-Ho, Ho-Či Minh!... Ho-Ho, Ho-Či Minh!...100%. (25.03.2012)

„Drážďany! Hirošima! Vietnam!“ I tohle je cesta. Dobré vědět. Hodně víme zásluhou médií, jež by v ideálním případě měla sloužit oběma stranám (což v případě Meinhofové nejenže platilo, ale navíc to v sobě má špetku ironie). Kamery, foťáky, štosy papírů – zkuste dnes bez nich rozpoutat revoluci. Jakákoliv inspirace pány Che Guevarou, Mao Ce-tungem a Ho (ho ho) Či Minem budí na území ČR právem znepokojení. Bez onoho pochybného ideologického podloží bych, oddělen ovšem od „té“ doby bezpečnou časovou propastí, k aktivitám první generace RAF snad i choval nějaké skryté sympatie. A stejná skupina dnes? Dokázali by někomu otevřít oči, vytrhnou jej z nerušeného vegetování? „Co je to za blbou buržoazní otázku?“ nechávám za sebe odpovědět nepochybujícího Baadera a přecházím zbaběle k filmu samému. Jedním slovem „paráda“! Není pochyb, kde a ve které době jsme. Známé tváře, známá jména (Pahlaví, Dutschke). Poznávání hrdinů skrze činy. Historie přihrála filmařům pro vyprávěni velmi užitečnou pomůcku: Meinhofová, člověk zvenčí, se dostává „dovnitř“ a my máme pro začátek společníka. V zachovávání racionálního odstupu nejsme sami. Později přejímá analytický přístup vyšetřující Bruno Ganz, jehož ledový klid a schopnost vidět věci v širších souvislostech připomíná postavu Tommyho Lee Jonese v No Country For Old Men. Dost přes dvě hodiny délky u faktograficky „pünktlich“ filmu budí obavy zcela liché. Diváckou rozkoš skýtají nádherně přehledné akční scény, „pojištěné“ navíc faktem, že většina teroristek ráda krátké sukně. Sexy zpracování, dané také výběrem hudby (po Watchmenech další nečekané využití profláklého Dylana), události nijak nezlehčuje. Z vrahů mučedníky nikdo nedělá. Kontroverzní (sebe)vraždy zůstávají moudře skryty za vězeňskými zdmi. Třeba právě resuscitovaná snaha dobrat se pravdy (odhalit pachatele) donutí lidi přemýšlet. Doba už pomalu přezrává. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, castor, flanker.27, Aidan, curfew77 (25.04.2009)

Brilantní dokument. Průměrné drama. Odborně přínosné, historicky neuhýbavé, coby studie fanatismu, davu a německého poválečného vědomí a svědomí fascinující. Místy se mi zvedal žaludek nad brutalitou, místy nad davovou psychózou. Fanatičtí idealisté jsou nebezpeční. Zvlášť, když za svými čistými ideály kráčí přes mrtvoly. (31.03.2009)

Pohľad z opačnej strany, v Edelovom podaní však ani zďaleka nie jednostranný. Chvíľami s novo vznikajúcou frakciou súhlasíte, chvíľami ich nenávidíte a rovnako je to aj s demokratickým Nemeckom. Možno trochu viac priamočiaro ukecané, sem tam je nejaká tá štátna sviňa ukázaná ako štátna sviňa. Tieto momenty tak musí Edel vyvažovať antipatiami aj voči teroristom. Nevýhodou filmov, založených na skutočných udalostiach, ktoré ju musia dodržiavať čo najpresnejšie býva dramaturgia, pretože život nie je film a nemôžeme potom očakávať klasické dramatické momenty a zvraty. Nepríde na niektoré očakávané konfrontácie, pretože sa tak neudialo v reáli. Je umenie natočiť napriek tomu tak výživný a divácky atraktívny film, ako Baader Meinhof Komplex. Alebo žeby bol život najlepší scenárista? Komentár č. 3500 (17.02.2014)