Florián

Povětrnostní groteska s variací na svatého Floriána a nesvatého starostu Floriána Jírovce. Neobyčejná malebnost kulis a kostýmů od výtvarníka Vladimíra Dvořáka, jenž se m.j. postaral též o pohádkové scenérie např. v Hrátkách s čertem či Dařbujánovi a Pandrholovi. V tomto směru je to naprosto dokonalé! Navíc hvězdné obsazení herců, kteří¨"tehdy byli ještě mladí" a už v roce 1961 je můžeme vidět všechny v barvách! Půvabné karikatury venkovských i maloměstských lidiček (záletník regenschori Josef Bek, starosta Jiří Sovák, farář Rudolf Hrušínský atd.). Zásadně nesouhlasím se zdejšími nízkými hodnoceními a dávám vyšší počet. Machův Florián je správně praštěný, jako pravá groteska! Má to něco z Limonádového Joa i Hrátek s čertem. Srdečně jsem se zasmál... (04.07.2009)

Meteorologická groteska, nabývající na zcela zásadních významech svým karikujícím obsahem. Hýbat světem a počasím není vůbec lehká věc. Vynikající herecká sestava, která nachází uplatnění v každém ohledu. Sovák, Hrušínský, Brodský, Hlaváčová, Kostka, Záhorský, Růžek, Bek, Effa a další. Realizace v ladovských kulisách a s humorem, upomínajícím v lecčems půvabné haškovské povídky, celku rozhodně prospěla. Nebude-li pršet, nezmoknem. (11.01.2015)

Já to dětem stáhnul jako pohádku, a až v půlce mi došlo, že to je nějaká podivná agitka o kulakovi a frajtrovi, navíc v nechutných kulisách a dosti experimentálně natočená - je to děsná škoda, protože v tom hráli téměř všichni mí nejoblíběnější herci té doby (až na Beka, ale i ten byl kupodivu skvělej) - a přes všechno to výborný herectví to bylo v celkovém dojmu o ničem. (02.01.2015)

Je to jedna z nejstylovějších ze stylizovaných komediálních podívaných. Nejvýraznější a nejosobitější složkou je originální výtvarný rukopis, pod který se podepsali především Leoš Karen a Miloš Červinka. Když se k tomu přidá uličnická hravost s tvarem, zvukem, světlem, tmou a pohybem, je o netradiční obrazovou lahůdku postaráno. A říkat tomu můžeme groteska, fraška, či satirická veselohra. Příběh není složitý, nedosahuje sice stejné ojedinělé kvality jako výtvarný prvek, ale i přesto je stále stylizovaný do jednoho celku netradičního zážitku. Moc a možnost jejího zneužití je stavebním nosníkem satirického pohledu na společnost. Hlavní postavou pestrobarevného výtvoru je jeden z vůdčích sedláků Florián Jírovec (sympatický Jiří Sovák) s vlastní tvrdohlavou cestou za šťastným soukromým životem. Díky zázračnému daru se stává důležitým mocenským hráčem s dopady na celou společnost v širokém okolí jeho rodného kraje. A roztáčí se úsměvná i smutná hra o uchopení moci: využívání, zneužívání, regulování, podrobení, přiživení, zesměšňování, zveličování, podbízení, přetvařování, pochlebování i naléhavé snahy o převzetí. Důležitou postavou ve hře o moc je farář z Capartic (dobrý Rudolf Hrušínský) ve stálém pokušení o přisvojení a podmanění zázračné moci. Nejhravější postavou je varhaník a účetní Hroznata (skvělý Josef Bek) s posedlou zálibou v uchvacování svobodných i zadaných a znuděných paniček. Floriánovou oporou je poslušná manželka Markyta (Jiřina Petrovická), Floriánovou starostí je jeho dcera Baruška (zajímavá Jana Hlaváčová) s množícími se nabídkami k sňatku. Z dalších rolí: neodbytný a vytrvalý vyvolený nápadník Barušky Václav (Petr Kostka), podbízivý šéfredaktor Kostrbatý (Bohuš Záhorský), pochybovačný posměváček a konkurenční šéfredaktor Hladký (zajímavý Martin Růžek), nerozhodný profesor a nápadník Hňupka (Vlastimil Brodský), úslužný a vystrašený kostelník Kalina (dobrý Karel Effa), Floriánův nejodhodlanější oponent a rival Jíra Vondrák (zajímavý Václav Lohniský), nejžádanější nápadník a baron Hubert Eugen z Nohavic (Lubomír Lipský st.), či trofeje ze sbírky pana Hroznaty paní Smělá (šarmantní Valentina Thielová), paní Hladká (půvabná Květa Fialová), paní Podstatná (elegantní Stanislava Seimlová) a okouzlená sborová pěvkyně Františka (pohledná Růžena Merunková). Různorodých postaviček je mnoho a zastoupena je každá chuť i barevný odstín. Vše doplňuje svým podmanivým hlasem vypravěč Karel Höger. Takových stylisticky vydařených filmových výtvorů není mnoho. Litovat se sice může trochu odbytý scénář, ale nápaditá hravost, sarkastická kousavost a obrazové obžerství jsou jednoznačné přednosti, které zaručují nevšední filmový zážitek. (14.09.2016)

„To ti pan farář neodpustí!“ – „No při svatý zpovědi musí.“ A už konečně vím, kdo může za to hloupý letošní „letní“ počasí! Florián je velmi nevšední (řekl bych skoro až raritní) úkaz, a to nejen na československé poměry. Nejvíc se asi podobá tomu, k čemu ho přiřazují tvůrci hned v úvodu, tedy GROTESCE. Ta je však zároveň mixem bláznivé komedie a satiry. To se projevuje výskytem několika opravdu hodně vtipných scén, nutno ovšem přiznat, že bohužel spíš nárazově. V těchto ne zrovna úplně zábavných „mezidobích“ má však film neustálé narážky (není těžké uhádnout na koho/co; mimochodem to „zrzounství“ pobavilo!), chvílemi zkouší experimentovat (jakože se Florián vyznačuje gejzírem promyšlených detailů) a z rukávu navíc sype jednoho kvalitního herce za druhým, všechny v dokonale absurdních či vyloženě směšných roličkách (myšleno ovšem v kladném slova smyslu). Mými favority byli Karel Effa (hlavně přerušovaná návštěva u Jírovců) a Josef Bek (na jeho „glo-glo-glo-glo-gloooooorija aleluja“ budu vzpomínat ještě dlouho). Hodnoceno přísně z komediálního hlediska by to stačilo pouze na 3*, ale za tu hravost a dobré nápady přece jenom (čistě neobjektivně) ještě něco málo přihodím. „Kterej trouba?!“ –„ Doktor filozofie Jiří Hňupka, profesor přírodních věd z Capartic, prosím pane starosto o krátký rozhovor.“ (22.08.2014)