Jezero smrti

Loštomilý dětičky. Skoro jako pětiletá dcerka jednoho mého kamaráda, kterou jsme jednou spolu s klučíkem z mého příbuzenstva vzali s sebou ven. "Teto, až vyrostu, tak si tě vezmu, jo?" flirtoval se mnou Péťa s rafinovaností předškolního věku. "A co ty, taky si mě vezmeš, až budeš velká?" zeptal se kamarád své ratolesti. Adélka, vyrušená z házení placáků, mu věnovala pohled, jaký má většina lidí vynahrazený pro osoby s IQ pod hranicí mrazu a tónem, jakým obvykle učitelka žákům s obdobně mraženou inteligencí vysvětluje elementární fakta, odvětila: "Ne. Až já budu velká, tak ty přece umřeš." (30.01.2009)

Spíše než horor mi to přijde jako zdařilé soukromé drama osamělých lidí kdesi v lesích. Místo drsné přírody, s kterou by si neporadil ani Bear Grylls, ale mají co dočinění s partičkou vycválaných spratků. Situace je takříkajíc nezáviděníhodná a je nesmysl čekat happyend. Snímek je jinak filmařsky dobře zvládnutou podívanou. (22.05.2012)

Svou intenzitou a až nechutnou realičností si Eden Lake rozhodně nezadá s nejlepšími díly žánru. Obsáhlejší úvod umožní odpovídajícím způsobem přijmout postavy za své a zvyšuje tak dopady závěrečné půlhodiny, ve které není místo pro korektnost či slitování. To vše je samozřejmě výrazně umocněno identitou těch zlých a faktem, že tohle se může stát i u nás v lese. Některé scény (táborák, trn v patě) mají na to stát se nezapomenutelnými. (14.11.2008)

Wot da fak? Haranti mají supermanské schopnosti, nadlidskou sílu, stopují líp než Vinnetou a na youtubu je followuje pravděpodobně tak deset milionů lidí. Megadlouhá expozice nám toho řekne mnoho nepodstatného o páru a vůbec nic o situaci, která má nastat. Horor to není. Uvěřitelné (realistické) to není. Stylizované (nadsazené) to taky není. Je to popelnice po dně zaplněná nějakým hnusem a smrdí. A přitom to má potenciál. Víc učesat, nejet po víc kolejích současně, nesnažit se dělat zároveň zábavu pro masy a výpověď o masách. Z morálních a osobních hledisek ovšem nemůžu jinak než úplně zavrhnout. - Po roce už se svým původním komentářem úplně ve všem nesouhlasím, ale pořád to ještě neumím správně pojmenovat. Nový pocit je, že mě srdce bolí, jaké to musí být utrpení narodit se slabým mužem. Ale moje druhá polovina zase říká, že když si to muž uvědomí, musí začít posilovat a ne zůstat na místě. (09.03.2012)

Ostrované vrací úder frantíkům, kteří na poli exploitation v poslední době neměli konkurenci. Děje se tak v tradičních kulisách hlubokého lesa, kam si vyrazí mladý pár na romantický víkend, přičemž neterorizuje upocený buran, nýbrž parta nevychovaných spratků. Děj podle jasného mustru narušuje několik působivých zlomů, výborná dvojice hrdinů, zvrácený šéf party s visáží hokejisty Jiřího Hudlera a hlavně neskutečný závěr, který celou beznaděj posouvá ještě dále. Některé momenty (trn, hrátky s ohněm, závěr) mě nutí jít na plný počet, ale mírná pachuť z mixu Frontiére(s) a Ils mě drží na čtyřce, byť hodně razantní. Jen tak dále! (04.01.2009)