Synové hor

Příběh o sportování, o přátelství, o vlastenectví zasazený do Krkonoš před 1. světovou válkou. Zfilmovaná předloha Františka Kožíka vychází ze skutečné události. O Velikonocích 1913 - 24.3.- při mezinárodním závodě zahynuli sedmadvacetiletý Bohumil Hanč (Josef Bek), nejúspěšnější běžec zemí Koruny české na přelomu 19. a 20 století, a jeho kamarád Václav Vrbata (Jiří Vala), který se mu snažil pomoci při nečekané změně počasí. Od roku 1923 se končí lyžařská sezona Hančovým memoriálem, závodem v běhu na lyžích na trati 50 km. Hudba: Jiří Šust. (28.12.2008)

Střídmá filmová řeč přibližuje skutečné životní osudy dvou skromných severočeských tkalců z Podkrkonoší a s nimi kus děje z tohoto českého regionu na někdejším německo-českém vnitřním jazykovém rozhraní. Vzpomínky dnes již mrtvých někdejších českých hraničářů, že mezi prostými lidmi byly národnostní problémy vždy ztlumeny, že více je spojovala blízkost práce, nouze, společně sdílených skromných životních existencí, než dělil rozdíl jazyka, jsou tu převedeny do dvou typických osudů vyjadřujících za jiné obsah těcho zdánlivě banálních slov a vět. Bohatý společenský i kulturní a posléze také tělocvičný život, jímž tito skromní, hrdí lidé, naši předci plně a šťastně žili, je tu představen ve svých skutečných konturách. I to byl český národ, i tak vypadalo skutečné vlastenecké - ne šovinistické - češství. Jsou to naše kořeny, jimž jsme tolik dlužni. Je to úcta, kterou si odpíráme a již se sebeochuzejeme. Je to poklad, jehož hodnota uplývajícími desetiletími, která se pomalu začínají proměňovat v staletí, stoupá a neustále se zhodnocuje. Krkonošské stráně zásluhou lidí, jakými byli Hanč i Vrbata, venkovští učitelé, jejich ženy, rodiny, i těch, kteří dokázali jejich osudy zživotnit na stránkách knih i ve svitcích filmových pásů, zůstávají osobitým, výrazným českým regionem. Krajinou s nezaměnitelným osudem. Výzvou i snem. Českým údělem. (21.12.2008)

Odpustíme-li snímku naivitu a mírně přehrávající herce (na obojí jsem si u starších filmů zvykl, protože tohle prostě sebou nesla doba) , výjde z toho koukatelný film, který naštěstí není příliš ideologický a svým vizuálním pojetím krásy i krutosti hor je spíše ojedinělý. Taktéž zaznamenává skutečnou událost , tedy tragédii sportovců a proto má svou váhu. (22.12.2008)

Josef Bek v roli horala učitele co sice má možnost odejít jinam dělat, ale díky lásce k horám. A hlavně lyžování nemůže odejít. Chystá se závod na velikonoce na 50 km. Je sice krásné počasí ,ale to jak asi víme se na horách velice často mění k nepoznání. Velice mě překvapilo ,že na závod se vydává jen v košili bez ničeho. Během závodu nastane děsná vánice a začne mrznout (tady musím tvůrce pochválit za předvedení tohodle počasí ,docela by mě zajímalo ,jak to v té době udělali. I mě bylo až zima ,když sem se na to díval) Závodníci jeden po druhém vzdávají až na Beka a jednoho zahraničního účastníka. Sice se je snaží zastavit ,ale nepodaří se jim až se jim to stane osudným...... Velice poutavý snímek o životě na horách. Velice mě překvapilo ,že v době budování se natočil snímek ,který nemá s oním tématem nic společného odehrává se v době těsně před První světovou válkou. (27.12.2008)

Tento film je na mne už moc velká prehistorie a vizuálem to působí jako prvorepublikové veselohry, ale musím dát čtyři hvězdy za 1) námět sportovní tragédie lyžařů Hanče a Vrbaty z roku 1913, důstojný filmový pomník 2) herecký koncert sympaťáka Beka 3) je to snad první československý film se sportovními záběry ( hned úvodní sjezd na horách byl na svou dobu asi velkou podívanou v kinech ) zimních sportů točené v přírodě. (23.12.2019)