Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekVOD (1)
Obsahy(1)
Žijeme v době, ve které už o nic nejde? Pokus o portrét jednoho z nejvýznamnějších českých myslitelů naší doby – filozofa, sociologa a esejisty Václava Bělohradského. Režisér dokumentu Robert Sedláček pojal tuto příležitost jako zamyšlení nad současnou situací člověka v politických, mediálních, univerzitních, společenských a osobních souvislostech. Václav Bělohradský k natáčení svolil po více než ročním vyjednávání. Film je tedy vlastně záznamem setkávání proslulého filozofa s mladým režisérem v různých místech střední Evropy. Výchozím momentem je úvaha nad povahou současné svobody, kdy lze nahlas vyslovit cokoli, avšak bez jakéhokoli dopadu: „V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho," tvrdí V. Bělohradský. Otevřeně se zamýšlí nad svojí svobodou v akademickém světě, nad smyslem své činnosti v éře elektronických médií, nad svojí rolí v české společnosti po roce 1989, nad mýty, kterým načas podlehl, i nad mýty, které Češi nedokáží opustit. Proč český veřejný, politický i umělecký život často připomíná spíše kýč než podstatný příběh...? (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Dost mi vadily veskere banalni a rusive vstupy Roberta Sedlacka, ktery tu neni Vaclavovi Belohradskemu (alespon pred kamerou) dost silnym partnerem. Pokud by se cela linka kde se objevuje vyhazela a nechaly se v nejake utridenejsi podobe jenom Belohradskeho monology, tak by mel dokument o dost lepsi uroven. Takhle je vysledek rozpacity. ()
...pokus o modernitu a dekonstrukci, který do značné míry vyšel...zejména z toho důvodu, že se tu opouští a tematizují šablony tuzemského přístupu k dokumentu - nasazování hudby, používání určitého typu záběrů, přístup k presentované postavě atd. za účelem vytvoření stylizovaného, emotivního příběhu, který se tváří jako otisk reality, ale ve skutečnosti klame a obluzuje ( Bělohradský to říká v samotném úvodu natáčení, že nechce být figurkou, což z něj činil jeden díl z cyklů Genu v devadesátých letech)...výsledkem není jen dokument o Bělohradském, jeho myšlenkách a povaze ( ač film obsahuje několik velmi intimních, autenticky působících momentů)...ale je také o Sedláčkovi jako tvůrci, který je uzamčený v nějakých představách a klišé ohledně toho, jak dokument natáčet, a v průběhu filmu je opouští...je to procesuálnější film než v případě Vachka, který sice improvizuje, ale nevystavuje všanc sebe sama a formu jím stylizovanou...výsledek je možná blíž té prvotní ambiciózní myšlence "natočit film o procesu myšlení", než by se mohlo na první pohled zdát...dialog mezi dvěma postavami, ukotvený v mediálním rámci, který se sebereflexivně posouvá a vyvíjí ( protože jedna z postav je zároveň režisér)... ()
Sedláček se Bělohradského viditelně bojí a není schopný nebo ochotný na něj reagovat. Vzniká tedy souhrn monologů, které by bylo skvělé prověřit a prozkoumat, ale nikdo to tu neudělá, protože moderátor sedí schoulený v koutě a bojí se promluvit. Sedláček neuspěl, ale ty teze jsou místy zajímavé na vyslechnutí. ()
Profesora Bělohradského se nepochybně vyplatí sledovat, jen škoda, že v tomto autorském dokumentu (který má ambicí být něčím víc než prostou biografií, konkrétně si dává za cíl "zachytit myšlení v pohybu") mu - tehdy maximálně jednatřicetiletý - Sedláček intelektuálně nestačil, tj. že ho kupříkladu svou oponenturou nedonutil k precizaci (ev. přehodnocení) myšlenek a úvah... ()
Velmi průměrný dokument o velmi nadprůměrném člověku a filosofovi. Sedláček nestíhá a je třeba uznat, že se k tomu sám a upřímně doznává. To ale není omluva pro televizní film, kterému chybí jakýkoliv větší smysl, gradace a pointa. Je jen a pouze souborem Bělohradského tezí, které samy o sobě jsou často silné, ale bez dialogu (k němuž médium dokumentu vybízí) vyznívají trochu naprázdno. Poznatek — večeře s filosofem byla určitě inspirací pro otevírání konzervy jiným filosofem v dílu o Chartě v Sedláčkově Českém století. ()
Reklama