Maratón

Opomíjený film z roku 1968 s kvalitou hereckého obsazení A plus, který byl před rokem 1989 pro některé málo tendenční a po roce 1989 pro jiné moc tendenční (A no nejsou tu Vlasovci ani Američané). Dvě dějové linie nejsou na škodu a jsou dobře spojené. I válečné scény s Němci jsou často humorné a zábavné. Jako například křižovatka s tanky a rozhovor generálů rozdílných stran Karla Högera a Zdeňka Štěpánka. Pár Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová s jejich rozhovory jsou tak pro film přínosem. Bonusem je i vojenská technika, I když trochu upravená - třeba 100 mm kanón vz. 53 hraje německá protitanková děla, Na druhou stranu je zde velké množství tanků T-34/85. (20.05.2019)

Překvapivě docela dobrý a málo známý film, který je doslova nabouchán špičkovými herci své doby (fakt už chybí jen ten Marvan), byť někdy mají víceméně jen epizodní role. Příběh je lehce naivně humorný, kombinuje navíc válečné bitevní pasáže, ale ve výsledku to vůbec nepůsobí násilně. Mezi Hanzlíkem a Brejchovou to velmi dobře funguje a film má mnoho zajímavých hlášek, které ale nestačily zlidovět. (16.03.2019)

Tohle je ale vážně neprávem opomíjený film o vypuknutí Pražského povstání a jeho dalším průběhu. Takové herecké obsazení jsem snad ještě v žádném českém filmu neviděl, stačí se podívat na všechny ty uvedená jména v obsahu. Žádný kompars, všechno herci obrovských kvalit, kteří se ve filmu třeba jen mihnou na pár sekund. Například na začátku dozorci v pankrácké věznici Čestmír Řanda a Jaroslav Moučka jsou hned zastřeleni náckama a takhle se tam míhají prakticky v každém záběru další a další legendy naší tehdejší kinematografie. Ivo Novák neponechal zkrátka nic náhodě. Vysoký bodycount se v českém filmu taky jen tak nevidí, mrtvých přibývá s každou další minutou, mazec! Nákladná výprava je srovnatelná s leckterým válečným filmem ze zahraničí, mohutné davové scény, tanková bitva, kde je na bojišti nejméně sto tanků a náklaďáků v krásném širokoúhlém záběru, bez počítačových efektů, kdy se tanky, auta a lidé digitálně dolepují. Až na pár chvil co jsou spolu Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová (krasavice překrásná) je to v podstatě pořád akce. Závěrečná scéna sakramentsky působivá....Kamera - to je pastva pro oči, zaostřování, přibližování, totální hrátky s obrazem a ten kinoformát, uáááááá, nádhera. Inu, Václav Hanuš - kameraman nesmírných kvalit. Válečné filmy Otakara Vávry se můžou jít zahrabat. Tady naštěstí není žádná přehnaná ideologie, jak ve Vávrových velkofilmech. Scénář totiž psal Jan Procházka, který se po srpnové okupaci stal pro režim nepohodlným a díky těm hajzlům předčasně umírá. Bylo mu 42 let. To jen tak pro zajímavost, proč ty komouše tak nesnáším. Každopádně Maratón není žádný ideologický blábol, ale dílo, které dobrodružně mapuje jednu důležitou kapitolu našich dějin. Ve srovnání by klidně obstál s francouzským válečným kultem Velký flám, místy komedie, místy drama, dohromady parádně vyvážené. Scéna, kdy sověti osvobozují Prahu a u Československého rozhlasu vyskakují z tanku a jeden říká "Přinášíme vám nový státní svátek" mě hodně pobavila :D. Co mě naprosto fascinovalo bylo, že atmosféra května pětačtyřicátého roku byla na dosah ruky a z obrazovky přímo sálala. Tohle dnes už nikdo nenatočí a proto obdivuji práci všech, kteří na filmu spolupracovali, klobouk dolů! No a co by k takovému technicky a dějově zmáknutému filmu nemělo chybět? No přece pořádná muzika! A kdo jinej by to mohl poslat až k nebesům? No přece Zdenda Lišákuj! Ten se zase vycajchnoval! Co ten tam rozehrává za vály, to je opět kapitola sama pro sebe. Neuvěřitelná dynamická jízda, střídání různých motivů, chorály, smyčce, klavír, dechovka, valčíky, změny temp....Génius. Jedinou výtku bych spatřoval v tom, že Rusáci a Němci mluvili povětšinou česky, tohle trochu kazí historický dojem, kdyby mluvili svými jazyky a pasáže by byly opatřeny titulky, bylo by to dokonalé. Na faktu to však nemění to, že Maratón je úžasná podívaná a pro mne nejlepší česká válečná tragikomedie. (18.11.2020)

Československé válečné drama odehrávající se během Pražského povstání. Snímek se zaměřuje na mladou dvojici, již tvoří J. Hanzlík, upchlý vězeň s velkou snahou se aktivně zapojit do revoluce a J. Brejchová, cestující na venkov s přetěžkým zavazadlem. Díky této dvojici procházející revoluční květnovou Prahou lze sledovat stavění barikád, lynčování jednotlivých Němců, ba i ozbrojený odpor vůči stále nesmírně disciplinovaným okupantům. Ve druhé půli snímku se snímek více zabývá válečnou aktivitou na frontě, nechybí četné přestřelky mezi sovětskými tanky a německým dělostřelectvem, dokonce se nabízí i pohled do sovětského velitelského štábu vedeném sympatickým generálem K. Högerem. Pro vykreslení válečné atmosféry jsou zobrazeny prostory uvnitř tanků a také jsou použity záběry přes tankový zaměřovač. Ve snímku se objevuje neskutečná spousta známých hereckých jmen, vskutku jsem při úvodních titulcích nevěřil svým očím, bohužel však naprostá většina hereckých osobností hrála role pouze epizodní a nebyly tak absolutně využity jejich schopnosti. Snímek má zajímavou myšlenku zobrazit průběh Pražského povstání z pohledu mladých milenců, zpracování válečných akcí však na mě působí značně neuceleně a rozkouskovaně, ač z militaristického hlediska jistě zajímavá byla. Průměrné hodnocení náleží snímku za nevyužití hereckého potenciálu a jakési nedostavení se očekávaného. (17.03.2014)

Předpokládanou křehkou komorní osu snímku ta rozvětvená dějinná nerámcuje, ale bezohledně ji atakuje, a to nejen dějově, což je přirozeně očekávatelné (jak jinak, za války?), ale i vizuálně a vypravěčsky. Veškerá probouzející se intimita mezi Rudou a Karlou, je snímána chladně, odbývána v běhu dějin, které zde kvaltují tak, že se ani nechce uvěřit, že se v ty dny něco zrodilo. Toto nepochopitelné splývání, v němž vše působí tak nelidsky, se marně snaží neutralizovat odlehčený, humorný tón, nicméně i ten zní poněkud krotce, opatrně. Film tak působí, jako by současně mířil na všechny strany s tím, že každý si přijde na své: tvar, který ale takto vzniká je spíše rosolovitým - a v monochromní průsvitnou hmotu se rozpouštějí všechny klady, od hereckých výkonů po Liškovu originální hudbu. PS: Nemohl jsem si nevzpomenout na starší Procházkovo Zatoulané dělo: podobně jako jeho neslavný scénáristický debut mi i tento pozdější film připadá, jako by byl složen z několika scénářů. (28.12.2017)