Ďáblova lest

1. díl: Není moc co řešit, Strach opět režíruje televizní nadstandard, herci s občasnou výjimkou přehrávajícího Jiřího Dvořáka velmi dobří, scénář typicky vašíčkovský se všemi klišé, naivitami (religionista nezná Codex Gigas etc.) a připitomělými dialogy, které naštěstí dramaturgie výrazně "zcivilnila"... Po trochu toporném počátku se to nakonec slušně rozjelo, byť místa, jako jsou "důchodcovské re-prezentace" satanistické kultury ukazují, že ani Strach se televizní naivitě posledních let nedokáže úplně ubránit. 2. díl: Dobrý dojem z řemeslné stránky ještě umocňují dobře svícené a solidně zahrané "horrorové" části. Objevují se i první vašíčkovské konspirace, nicméně díky výbornému Dykovi nijak nepobuřují svojí dryjáčnickou laciností. Potěší i občasný gag na odlehčení, tak nějak tu chybí televizní vata a šroubovanost, byť je znát, že s tímhle žánrem tu nikdo moc zkušeností nemá. Hudba jen potvrzuje to, co mě napadalo už v první díle: je nepřirozená, upjatá a zbytečně přehnaná. Kritický "prostředek" jen potvrdil, že se dílo daří – jak moc, to zodpoví až finále. 3. díl: Dvě zásadní slabiny finále, obě ve scénáři. Totožnost vraha je čitelná dlouho dopředu a není postava, která by fungovala jako falešný podezřelý. Začátečnická chyba... Závěr v zásadě očekávaný festival vašíčkovské fantasy, vizuální efekty hrozné, ale Strach laťku udržel poměrně vysoko navzdory naivitě. Druhá slabina: opravdu trapný závěrečný vtip. (16.02.2009)

No vida, i u nás jde natočit mysteriózní detektivka s fantaskní zápletkou, jen chtít. Příběh je docela atraktivní, atmosféra skvělá a ústřední herecká trojice vyloženě sympatická (i když oba pánové Aňu přehrávají). Jen škoda, že se z atmosférického thrilleru v poslední epizodě stane béčková fantasy, která se nedá brát vážně (při anabázi Trojana a Dyka za křížem se prostě nejde nesmát - ať už to tak bylo nebo nebylo myšleno). Ale, jak už jsem předeslal, jsem rád, že něco takového u nás vzniká. 65%. (01.01.2015)

Tak jsem se netradičně pozpátku dostal od pravděpodobně nejzdařilejšího Labyrintu, přes Ztracenou bránu až K Jirkově Ďáblově lsti, díky čemuž v té retrospektivě lze skutečně spatřit, jaký tvůrčí posun režisér Strach za poslední léta prodělal, a ačkoliv vlastně všechny jeho televizní projekty - Ačkoliv on sám ten dnes už jen málo významný rozdíl mezi filmovou a televizní tvorbou svým uctivým přístupem ještě více smazává.. - za nejlepší tuzemské žánrové práce, všechny jednoznačně trpí nedokonalostí svých scénářů, které Lotrando Strach tu s větším, tu s menším úspěchem zvládá překlenovat.. Ďáblova lest ukazuje, že záhadolog Arnošt Vašíček dokáže svá lehce diskutabilní témata šikovně zlehčovat, ostatně ten sympatický humor, ať už jízlivý, černý či ironický vlastně je pro režiséra samotného typický, ono totiž lze k podobným látkám bez nadhledu přistupovat jen velmi těžko.. Co mi ovšem z těchto tří minisérií vychází zcela zřejmě ?? Že vlastně každá jednotlivě poměrně zásadně klopýtá co do tempa, ne že by si režisér právě s rytmizací svých kriminálek vyloženě nerozuměl, u prvních dvou totiž divák cítí snahu o akčnější a svižnou naraci, která ovšem v souvislosti s nastříháním do triptychů působí poněkud zmateně a nefunkčně, v případě Labyrintu, jemuž na Kavkách přiřkli poměrně zbytečně velkorysý půdorys o sedmi dílech naopak ty zásadní pasáže fungují nejlépe právě při tom opatrném tempu s dlouhým snímáním beze slov.. Právě tahle fimařina totiž Jiřímu Strachovi sluší, až z toho jednoho mrazí.. (09.12.2015)

Počáteční minuty ve mně poněkud rozdmýchaly nedůvěru, ať už kvůli tomu nechutně umělému hadovi, „srážce“ s náklaďákem (ať už byla nebo ne, to odpadnutí bylo nepěkně teatrální) nebo těm pánbíčkářům. Ovšem od chvíle, kdy nastoupil na scénu Dvořákův Sumara, chytla Ďáblova lest šťávu a začala mě hodně bavit. A to vlastně téměř po celou dobu všech 3 dílů, a to především díky výbornému castingu/herectví hlavních představitelů (krom Dvořáka také Trojan, Geislerová, Štěpánková atd.), pořádné dávce napětí, všudypřítomnému mysterióznu (které dokonce dalo i zapomenout na fakt, že je mi jinak tahle tématika úplně cizí), stále se rozšiřující sestavě podezřelých (člověk sice tuší konkrétního pachatele docela brzo, ale stále si není zcela jistý, jestli a kdo v tom jede s ním), no a v neposlední řadě občasnému humoru (do něhož jde zahrnout i tu zlomyslnou spztku na samotném konci, která mě upřímně rozesmála). Na druhou stranu, člověk musí přijmout skutečnost, že Ďáblova lest obsahuje i fantasy prvky (což každému nemusí být po chuti) a pak také přimhouřit oči nad některými slabšími místy (kupříkladu nad takovými, kdy jdou vrchní kriminalisté do všeho zásadně sami, bez toho aby si s sebou vzali alespoň 1 „pěšáka“ na krytí). Ve výsledku je to tak na rozmezí 3/4*, ale vzhledem k tomu, že u mě převládají pozitivní dojmy, zvolím vyšší variantu. „Prosím tě, co jsi tím chtěl dokázat?“ – „No když sem slyšel ty blbosti, tak sem se neudržel, no.“ – „Jaký blbosti? Víš jak je Součková známá? Dokonce přednáší i v cizině.“ – „Čím větší volovina, tím větší úspěch.“ (09.07.2015)

Tuzemská reakce na všechny ty šifry a tajemna, která se začala po vydání Brownova románu množit jak houby po dešti. Technicky to vůbec nebylo špatné a ani hercům není moc co vytknout, ale celé to půsoní tak nějak úsměvně a nemohl jsem se donutit k tomu, abych to začal brát vážně. 60% Strachovi za odvahu. (18.09.2021)