Krajinka

Martin Šulík patří ke zjevení ve slovenské kinamatografii. Spolu se Zahradou a Orbis Pictus představuje Krajinka to nejlepší z porevolučních slovenských filmů. Drobné povídky využívající různých filmových stylů a žánrů od němého filmu, humoresky, komedie až po drama představují různou směsici lidských příběhů od úsměvných až po tragické. Vznik tak velice příjemný kousek k jehož kvalitě přispěla i výborná kamera Martina Štrby a příjemně vyladěná hudba Vladimíra Godára s nezaměnitelným hlasem Ivy Bittové. K uvedené zajímavosti přidám, že Peca není jediným nepředabovaným českým hercem. I Věra Galatíková zvládá velice dobře slověnštinu! (18.12.2014) Skoro po osmi letech a opět příjemné pokoukání. Kvalita je nadčasová. Jen těch zajímavých slovenských filmů za tu dobu přibylo. (2.11.2022) (18.12.2014)

Chceme-li škatulkovat, je filmová kronika jakýmsi malým subžánrem, který nás zpravidla seznamuje se životem prostých lidí žijících na určitém místě, ať už fiktivním nebo konkrétním a zachycuje delší časové období tak, jako to kroniky ve všech formách dělají. Seznamuje nás s obyčejnými lidičkami, kteří by jinak zapadli do propadliště dějin a je jen na nás, jak ochotně je přijmeme. Vnímavý divák si může z vyprávění odnést do dnešního uspěchaného světa trochu pokory a třeba i ponaučení a divák povrchní je prostě nazve burany.. Martin Šulík vsadil na velice poetické vyprávění, Štrbovu senzibilní kameru, výtečné herce a u mne tak uspěl víc, než u daleko protěžovanější Zahrady. Tím víc je pro mne záhadou proč se na jeho hlavu snesla kritika především slovenských komentátorů… (29.07.2008)

Martin Šulik má svoj osobitý štýl a jeho filmy mám rád (najmä Slnečný štát). Už Záhrada bola originálnym a dobre spracovaným príbehom, Krajinka je zaujímavá freska zložená z viacerých viac alebo menej vydarených príbehov, ktoré ma však poväčšinou nechali chladným, niekedy som sa vyslovene nudil. Natočiť v našich končinách takýto umelecký "nekomerčný" film chce riadnu odvahu aj preto pol bodík navyše:) 2,5/5 (21.02.2006)

Poeticko-mýtické filmové vyprávění Martina Šulíka, tam kde byl ale ve své předešlé Záhradě spíše poetický, převládá v Krajince spíš rys mýtický a tím se přibližuje k snímkům svého krajana Juraje Jakubiska či k dalším autorům tvořícím v duchu (jistě především autorsky osobitého) magického realismu... Podobné filmy: Nejasná zpráva o konci světa, Absurdistán, Ábelov čierny pes (21.11.2006)

Píšem komentár a hodnotím až dnes, 16.2.2015. Krajinku som však videl podľa mojich písomných "filmových" zápiskov, ktoré sem konečne opäť nahadzujem, 25.9.2000. Bolo to v kine Istropolis a bol to môj PRVÝ FILM v bratislavských kinách po prijatí na VŠ. (Multiplexy vtedy ešte neboli.) Prvý z mnohých. Pravdu povediac, z filmu si dnes pamätám len gombíky saka na chrbte Jana Krausa. Neviem čo sa mi na ňom tak strašne páčilo, ale asi páčilo, lebo som vtedy hodnotil za 100 percent. A Krajinka bol aj môj prvý film, ktorý som videl z premietačskej kabíny FK 901. To bolo 15.11.2000...Ale aká nostalgia.... Z oboch predstavení mám lístky pred sebou....Aj dnes dávam 100 percent... (16.02.2015)