X-Men: První třída

Viděla jsem jen jedničku, ale prej to nevadí - nevadilo. Už od začátku si mě samozřejmě omotal Bacon, který je tu vážně klasa (doufám, že odtud název filmu!§), ale hezky jim to slušelo i v trojce s chlapem Fassbenderem a chlapečkem McAvoyem. Mimochodem, když je řeč o trojce, celým filmem se line krásné homosexuální pnutí (Martin Mrhálek approves). A když jsme u těch homosexuálů: klučina sedí na samotce, vypadá jak Adonis a Barborka si říká, co asi bude mít za úžasné schopnosti. Klučina se jme předvést své schopnosti, všichni mají ustoupit, klučina předvádí své schopnosti a Barborka vidí, že je to vlastně přiteplený gymnasta, který rozvlněnými boky točí obručí. Jednoznačné zklamání filmu! Jinak jsem pořád rozjímala, jestli je víc odporného patosu (už mám na něj celkem účinný filtřík) tady, anebo v jedničce. Ale ono je to asi jedno, na obojí se celkem dá koukat, nenudí to a uteče to. Ale kdybych měla srovnávat filmy podle kemiksů, rozdíl mezi X-Meny a třeba takovým Iron Manem je ten, že on všechny ty barevné, komické a věčně uplakané mutantíky hravě schová do svých olbřímích koulí. (03.06.2011)

Začal bych vtipem: Víte, který X-Man má nejlepší schopnosti? Matthew Vaughn - umí točit skvělé filmy. ____ Velkým filozofickým tématem je čas. Podle svatého Augustina dokonce žádná definice času neexistuje a ve skutečnosti nevíme, co přesně čas je. Čas je velice zajímavý i z hlediska kinematografie, protože když se na všechny filmy, co kdy byly natočeny, podíváme skrze čas, zjistíme, že existují vlastně jen tři druhy filmů: (i) první skupina, do které patří First Class, nějakým způsobem kombinuje minulost s budoucností. First Class například jedinečným způsobem spojuje někdejší studenoválečné rozbroje s nedalekou budoucností genového inženýrství. Ten film si možná hraje na to, že se odehrává v nějakém konkrétním období, ale spíš dává dohromady minulost s budoucností, čemuž nasvědčují i karikatury politiků a vojáků na jedné straně vedle zcela plastických mutantů na straně druhé. Jsou to dva odlišné světy, dvě množiny, které někdo akorát splácl dohromady. Do stejného ranku patří většina scí-fek: nelze si nevšimnout, že většina velkých sci-fi filmů je zároveň neuvěřitelně nostalgická, třeba Gattaca, Počátek, Brazil nebo Blade Runner, což jsou všechno filmy, které nějakým způsobem propojují minulý noir s budoucí sci-fi. (ii) Nesmírně zajímavá je z hlediska času také druhá skupina filmů, která je opakem skupiny první. Sem patří konzervativní a „čisté“ pozdní snímky Eastwooda či Petera Weira nebo třeba Costnerův western Krajina střelců. Na ten se dá nahlížet dvojím způsobem: buďto jako na film, který zaspal dobu, protože přijít v době postmoderních žánrových her s něčím tak nostalgickým a zastaralým značí, že tvůrci jsou těžce mimo současné trendy, ovšem nabízí se tu ještě druhý pohled, který v tomto filmu vidí naopak ohlášení věcí příštích, kdy postmodernu nahradí něco klasičtějšího a filmy jako tento budou opět v kurzu. Nakonec na těchto sinusových cyklech je založen celý náš svět: pravice střídá levici, léto zimu, expanze kompresi, pokles růst, střídmost (renesance, klasicismus, realismus) živelnost (středověk, baroko, romantismus) atp. Proto je vždycky otázka, jestli u filmů jako Krajina střelců zaujmeme postoj „tento film patří do minulosti“, anebo „tento film ohlašuje budoucnost.“ Filmař, který točí v době složitých narativů lineární filmy, tak může být nazván konzervativcem i průkopníkem. Oboje varianty jsou možné (byť samozřejmě převažuje spíše první pohled, který takového filmaře posílá do starého železa). Lekce z předešlých řádek je, že neexistují filmy odehrávající se jednoduše v minulosti, současnosti, či budoucnosti. Věc je složitější. (iii) Třetí skupina, ta nejméně zajímavá, zahrnuje filmy, které se odehrávají v současnosti a jsou poplatné i jejím normám. Nemusí být vyloženě špatné, ale z hlediska času jsou jen málo zajímavé. Nejsou ani kombinací minulosti s budoucností jako první skupina filmů (aneb dualitou k jednotě), ani nerozlišitelným kmitáním mezi minulostí a budoucností (aneb jednotou k dualitě) jako ta druhá. (08.09.2011)

Celý štáb zamířil do Zátoky sviní na Kubě, aby předvedl po vzoru filmu Forest Gump, jak lze také vylíčit naše po čertech temné dějiny, konkrétně Karibskou krizi. Zatímco soudružky o plyšovém Beastovi, klackovitém Xavierovi a měňavé Raven zarytě mlčely a do hlav nám vštěpovaly, že to všechno vyřešil sám velký Chruščov s Johnym F. K. (přitom jsem si nikdy nevšiml, že by byl mutantem, na rozdíl od Chruščova). Soudružky přiznaly jen magnet a vážku a to ještě v dost blbé formě. Jsa tedy nevyzbrojen, přivítal jsem tento film s povděkem. Vtípek s Wolverinem (řečí milovníků dabingu Rosomákem) se líbil, i když byl krátký a trochu suchý. Od školy uběhlo mnoho vody, a jak jsem díky filmu zjistil, těch sviní v zátoce přibylo víc. Naštěstí vše dobře dopadlo ve smyslu prequelu. Ano, podařilo se jim ukázat ty toužebně očekávané spojitosti mezi některými budoucími hrdiny a jejich adolescentními předobrazy. Ale abych si dál neplácal játra, tak film si rozhodně nenechte ujít. Splňuje to mnoho kriterií, proč jít do kina. (10.08.2011)

║Rozpočet $160miliónov║Tržby USA $146,408,305║Tržby Celosvetovo $355,408,305▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $32,836,660║ Tržby za predaj DVD v USA $34,063,790║ Tak som sa konečne dočkal a stálo to za to, na filme som bol cez festival Comics salon, film dá sa povedať že uzatváral festival a na záver som si nemohol priať nič lepšie, úžasná atmosféra v plnom kine len pridala na intenzite zo zážitku s filmu a Matthew Vaughn len potvrdil že je momentálne jeden z najzručnejší režisérov. Neskutočne bravúrna práca s psychológiou postáv, krásne prepájajúca vetvu so sériou X-Men, Singer má u Vaughna silného nástupcu. Fantasticke triky. Teším sa na ďalšiu projekciu. /videl v kine: 100%/ (videl na festivale Comics Salon 2011) (21.09.2011)

Nenechajte sa zmiasť vysokým hodnotením. Vaughn nepokračuje tam, kde skončil Bryan Singer, bližšie má k Ratnerovej trojke. Čím však Vaughn Ratnera odstreľuje, je vyváženie medzi detinskosťou a vyspelosťou podania látky (oboje tu je prítomné, Ratner bol iba detinský), výrazne viacej postáv a nieľkonásobne rýchlejšie tempo (v normálnom „móde“ by film trval tri hodiny) a oveľa viac OVEĽA epickejšej over-the-top akcie, ktorá nikdy nepôsobí neustrážene alebo preplácane. Pritlačenie na parametre pestrofarebného eye-candy spektáklu, ktorý si podmaní aj násťročných (pre ktorých boli Singerove opusy zbytočne psychologické) potvrdzuje a odľahčuje fakt, že najlepšou scénou nabušeného filmu je niekoľkosekundové „go-fuck-yourself!“ cameo Hugha Jackmana, povaľujúceho sa v šedivom, zafajčenom bare. Tvorcovia ním dokazujú, že novým smerom látku nevedú preto, lebo by ju nezvládli singerovsky, ale preto, lebo vedia tento popový smer dotiahnuť do „dokonalosti“, a tak vyorgazmovať ŠIROKÉ publikum lepšie než ktokoľvek pred nimi. Z hercov jasne vedie Michael Fassbender, ktorý by mohol byť novým Ethanom Huntom či Jamesom Bondom (druhá najlepšia scéna filmu, zhodou okolností tiež z baru, je tá Fassbenderova z Argentíny), a veľmi dobre záporákuje Kevin Bacon. James McAvoy tak nejak OK, čo je na postavu Charlesa Xaviera málo. Zbytok osadenstva iba křoví, hoci plejáda ikonických minirolí kultových vedľajších hercov viac než poteší (Platt, Ironside...). (01.06.2011)