Zlatá šedesátá

Parrrráda. Forman jako vypravěč a celá kompozice navozující atmosféru 60. let byla na úvod hodně motivující. Dokument o Vávrovi působil monotónně. Na Herze se zatím těším:-) Miroslav Ondříček mě občas uspával, na rozdíl od prostořeké Věry Chytilové. I u Alberta Marenčina by to chtělo trochu prostříhat, zkrátit. Čekání na následný film je u některých tvůrců zdlouhavé... Hynek Bočan dokázal upoutat hlavně líčením o adaptacích Foglarových příběhů. Ladislav Helge v závěru dokumentu prohlásil o své tvorbě: "Za něco se stydím, za něco se nestydím." Za živé vyprávění se stydět rozhodně nemusí. Jiří Menzel, Stanislav Milota??? Také Jan Kačer dokázal vyprávět poutavě. (04.01.2009)

Miloš Forman: 5/5 Těžko s naprostou jistotou určit, zda je Forman lepším režisérem či vypravěčem. Otakar Vávra: 3/5, Juraj Herz: 5/5, Miroslav Ondříček: 3/5, Věra Chytilová: 3/5, Albert Marenčin: ?/5, Hynek Bočan: ?/5, Ladislav Helge: ?/5, Jiří Menzel: ?/5, Stanislav Milota: 4/5, Jan Kačer: ?/5, Jan Švankmajer: 4/5 (10.01.2009)

Pozrel som si o Formanovi. Nič čo by som o ňom už nevedel som sa nedozvedel. Všetky tie historky sú v knihe, Co já vím, aneb co mám dělat když je to pravda :) Na ostatných sa pozriem neskôr, i keď ma hlavne zaujíma len ten Forman, pretože je to najlepší česko-slovenský režisér aký kedy bol a jeden z najlepších svetových režisérov aký kedy boli. :) (04.03.2012)

videné dokumenty o Uherovi a Havettovi. To, čo sa dočítate v knihách o slovenskej kinematografii tu máte logicky pútavejšie podané, s neoceniteľnými komentármi tvorcov, kapacít z rady vedcov a dobových komentárov. Ako pohybliví a rozprávajúci ľudia na plátne nám títo režiséri, kameramani a herci pripadajú skutočnejší, ako na fotografiách, čím si k nim možno vytvoríte osobnejší vzťah. Trochu škoda, že pri Uherovi končíme rokom 1971, zaujímavé a legendárne filmy tvoril aj neskôr, lenže to by bol dokument na tri hodiny a táto séria sa predsa volá Zlaté šesťdesiate. (26.03.2015)

Ano, je to jeden z nejlepších a nejrozsáhlejších dokumentárních cyklů posledního desetiletí, přesto se nemohu ubránit dojmu, že něco podobného mělo vzniknout již na počátku devadesátých let, kdy se 75% tvorby z let šedesátých opět - a mnohdy vlastně vůbec poprvé - vrátilo na televizní obrazovky a plátna kin v rámci retrospektivního promítání. Hodinové monology jsou u některých vyčerpávající, jiní by dokázali hovořit dvakrát tak déle. I s touto drobnou výhradou se však jedná o zajímavé rozhovory s tvůrci, kteří ty "zlaté šedesáté" vytvářeli. Jak řekl Otakar Vávra: "Bylo to období vzdoru. A z toho vzdoru vznikly ty nejlepší věci." Tehdy jsme se totiž poprvé a naposled zařadili na špici zahraniční kinematografie. Bylo to jako zjevení meteoritu, který po sovětské okupaci zhasl. Bohužel navždy. (22.04.2009)