Ulovit miliardáře

Tomáš Vorel v české kinematografii platí za osobitého tvůrce, což potvrzuje i jeho nejnovější film Ulovit Miliardaře. Podobný snímek bychom totiž v české kinematografii hledali jen stěží. Tvůrci se pasují do role ublížených disidentů, kteří se nebojí říct nesmlouvavou pravdu do očí české společnosti a tepou do nešvarů současné doby. Obouvají se do kdekoho - katolíků, židů, nezávislých novinářů, politiků, lobbistů, milionářů, homosexuálů, kapitalistů, umělců a mnoha dalších. Režisér Tomáš Vorel se však ukazuje jako prachbídný pozorovatel české společnosti. Jeho film se smrskává do série několika plochých frází, za které by se nestyděla ani Dělnická strana. Motivace „hrdinů“ snímku i příčiny tohoto nelichotivého stavu českého národa zůstávají tvůrcům i divákovi důkladně utajeny. Všechny postavy jsou zlé už jenom ze své podstaty. Hamižnost miliardáře Grossmana tak tkví v jeho židovském původu, hloupost jeho partnerky zase v barvě jejích vlasů a takový lobbista Lehký je tuplovaný zloduch jen kvůli tomu, že má peníze. Vorlovi antihrdinové se tak dělí na dvě skupiny. Ti nesympatičtí a ti ještě nesympatičtější. A k tomu všemu se celý snímek tváří, že z toho má ohromnou legraci. Ta se však omezuje na křečovité úšklebky a bizarní situace. Tvůrci se svezli na vlně laciného populismu a natočili plakátové leporelo plné stereotypů a předsudků. Tomáš Vorel se sice může zaklínat nadsázkou, ironií a karikaturou, ale nezakryje tím skutečnost, že se podepsal pod dílo, které selhává ve všem, co si lze představit pod pojmem sociální kritika. Protektor dokázal, že se již dokážeme vypořádat se svou minulostí, u naší současnosti to bude asi nějakou chvíli trvat. (02.10.2009)

To, že je tento film mezi 200 nejhoršími podle hodnocení uživatelů čsfd je naprostý úlet, který nejsem schopný pochopit. Ale možná dojde k tomu, co Vorel předpovídá, a sice že bude Miliardář doceněn až za pár let. U tohohle projektu tomu fakt věřím. Vorel má totiž výbornou schopnost vystihnout dobu v tak bizarním zrcadle, tak zkarikovanou, až to u některých diváků budí odpor, vzpomeňte na to, jak nejdřív propadl Kouř. Mě osobně Ulovit miliardáře vyloženě potěšilo. Je to vynikající pohled na současnou společnost, který mísí typicky sklepácký humor (přehrávání) se supermoderními technologiemi, nádhernou kamerou a poutavým prostředím. Navíc všichni hrají skvěle, překvapila mě Ester Janečková, Josef Carda i Miroslav Etzler, ovšem mým hrdinou je zapřísáhlý katolícký investigativní novinář Radomil Uhlíř. Hned ta nakamuflovaná facka na začátku mě rozsekala a zírat jsem nepřestal až do konce. Zdejší uživatelé by se mohli spíš místo broušení ostrovtipu na téma - další důkaz, že česká kinematografie jde do hajzlu - zamyslet nad tím, co chtěl film říct. Ale tomu, v jakém mediálním a bulvárním absurdistánu žijeme, se budeme asi opravdu moct zasmát až za pár let. Aspoň doufám. (18.07.2011)

Film se chtěl zcela očividně svézt na stylové vlně Kouře, ale dopadlo to asi nejhorším možným způsobem. Většina scén byla k nevydržení, tedy s několika výjimkami, které ale nebyly dobré; jen snesitelné. Co je špatně? Chybí příběh. Postavy mají nepochopitelné motivace (což tedy souvisí s příběhem). Já vím, že je to celé bráno jako nadsázka, satira vyjadřující se k naší ubohé společnosti...ale nevyšlo to. Tady snad není nic dobře. Marně vymýšlím nějaký klad...a nic mě nenapadá. Několikrát jsem se zasmál, párkrát dokonce rozesmál, ale bohužel jsem se nesmál s filmem, ale filmu. Smutné na tom je, že podobný film by skutečně zaplnil určitou "díru na trhu" a původní záměr filmařů je naprosto chvályhodný. (07.10.2009)

Povedala by som, že niekde medzi filmovým Garfieldom a filmovým Sexom v meste. Aby sme boli jasní, jedno vacsie utrpenie nez druhe. Akoby z nostalgie za Tele Tele, jeho Na vlastní bulvy, či Občanským joudom a rozhorčenia "nezávislého pozorovateľa" vzniklo jeden a pol hodinku trvajúce reporelo karikujúce politku, spravodlivosť a jej presadzovanie, média, ženy, deti, homosexuálov, rôzne spolky a cirkvi bez ohľadu na ich (ne)závislosť. Jednoducho všetko. A všetko je dôležité slovíčko aj čo do mizanscénického (či ako to nazvať) uchopenia: kostýmovanie a výprava pokrývajú dobu súčasní (jabĺčko, kam sa pozrieš, SUV), ale aj doby minulé: odevy okrem Grossmana pripomínajú krikľavé priznávanie sa k statusu podnikateľa, ktoré fičalo začiatkom a v polke 90rokov; hudobne ide až niekam do konca 80tych rokov (pesničkovo evokuje éru Básnikov a počiatky seriálu Iva Jahelku). Dtto platí o oči vyrážajúcich homosexuáloch. Ale dobre, prvoplánovosť a do očí bijúca jadnoznačnosť každej informácie je mottom filmu, ktorý pre svoje príbehové inšpirácia siaha do dôb, povedala by som, tiež nejakých 15 rokov za nami. Práve tá jednoznačnosť všetkého a tématické všeobjímanie je v tejto ich intenzite priintenzívne na film. Ale aspoň vyvolal nejaké tie emócie..pobúrenia. Síce skôr voči filmu. Paradoxne, pseudomuzikálové, či operetné štylizovanie vo vzťahu k postavám (ich prezentačné entré) vychádzajúce k divákovi, oslovujúce priamo jeho v konečnom dôsledku stavajú nášho filmotvorcu do pozície onoho karikovaného nezávislého novinára. (04.10.2009)

Rádoby chytrá a sofistikovaná satira na všechno týkající se naší společnosti. Tomáš Vorel ovšem už tentokrát definitivně překročil hranici únosnosti a natočil naprosto tupou a nekoukatelnou hovadinu s otřesnými herci, která vůbec nedává smysl a navíc je do sebe tak zahleděná, že Tarantino by mohl od Vorla ještě brát lekce v namyšlenosti. Český film se zase jednou plácá na filmovém dně. (07.04.2010)