500 dní se Summer

...a total mis-reading of the movie 'The Graduate'. 500 Days Of Summer je film stejný jako název - plný vícesmyslů. A k tomu ještě spousty perfektně zahraných režijních nápadů a dalších věcí lahodících nejenom pěti základním smyslům diváka, ale zejména též jeho smyslu pro humor. Úvodní citát signalizuje, že se tu bude vtipkovat na účet filmového umění (a "umění"), a je tomu skutečně tak. Jednou linií jsou gagy servírované divákovi přes mysl hlavního hrdiny (famózní Joseph Gordon-Levitt), druhou potom samotný příběh tohoto "rozhodně s nikým skutečným nesouvisejícím...ty mrcho" snímku. 90 minut neotřelého zážitku, v němž je možno obdivovat mimo jiné to zvláštní předčasně duchem dospělé děvče jménem Chloe Moretz, končí závěrem podobně podivným a degradujícím jako v případě Up In The Air - jistou rukou vedený svěží film se zvrtne v cosi, co popírá a nepopírá svou hlavní myšlenku, a v mých očích to shodilo výsledné hodnocení, protože zbavilo pětistovku Letních dní pečlivě budovaného vyznění. Překlopení do Podzimu působí nepatřičně, jakkoliv si ho možná část divákovy rozněžnělé dušičky skrytě přeje, a je to prostě škoda. Mohla to být devadesátka, ba možná i plný kotel, takhle se rozejdeme s hodně spokojenými osmdesáti procenty a do budoucna velkými očekáváními od pana Webba - Joseph už dokazuje svou formu třeba v Inception. 80% (04.09.2010)

Filmy jsou jako když chcete sbalit holku. Záleží na načasování a rytmusu. Stačí jeden jediný záběr o sekundu později a feeling se změní... Já holky balit neumím, ale kurva tak rád bych se nechal sbalit Markem Webbem... Málo u které komedie jsem se zasmál tak nahlas, jako právě u této, a u málo kterého filmu jsem tak moc soucitil s hlavním hrdinou, jako u tohoto :D. Od prvních titulků a od prvního záběru, nebo odkazů na britské smutné písničky, si mě to získalo a nepustilo mě to. Rozchod s tímto snímkem byl pro mě dost náročnej. (29.10.2020)

Soundtrack Mychael Danna: 1. A Story Of Boy Meets Girl [1:35] 2. Us - Regina Spektor [4:48] 3. There Is A Light That Never Goes Out - The Smiths [4:02] 4. Bad Kids - The Black Lips [2:08] 5. Please, Please, Please, Let Me Get What I Want - The Smiths [1:51] 6. There Goes The Fear - Doves [6:54] 7. You Make My Dreams - Hall & Oates [3:04] 8. Sweet Disposition - The Temper Trap [3:52] 9. Quelqu'un M'a Dit - Carla Bruni [2:43] 10. Mushaboom - Feist [3:44] 11. Hero - Regina Spektor [3:29] 12. Bookends - Simon And Garfunkel [1:20] 13. Vagabond - Wolfmother [3:47] 14. She's Got You High - Mumm-ra [3:25] 15. Here Comes Your Man - Meaghan Smith [3:14] 16. Please, Please, Please, Let Me Get What I Want - She & Him [2:12] (09.05.2011)

Já vám nevím. Na komedii to nebylo příliš vtipné, na romantický film, který měl být jiný než ty ostatní, to bylo těm ostatním až podezřele moc podobné… A opravdu jsem měl co dělat, abych vydržel do konce s otevřenýma očima. Samozřejmě že to bylo milé a alespoň jednou se v ději pozná asi úplně každý, ale že by se jednalo o nějaký „něčím jiný“ počin, to si nemyslím. I to přeskakování v ději, které se zpočátku zdá být nápadité, mi připadalo jaksi zbytečné – čím vlastně příběh Toma a Summer obohatilo? Nebyly to náhodou jen obyčejné flashbacky, jen očíslované podle dní? Asi se v tom moc vrtám, já vím. Nicméně abych jenom nebrblal – ústřední dvojice byla opravdu sympatická (i na Josepha Gordona Lewitta, který mi ze začátku tím věčným usmíváním trochu lezl na nervy, jsem si zvykl), líbily se mi scénky alá Amélie z Montmartru (vtipné seznámení se s hrdiny, škoda, že se něco takového dělo jen na začátku), příjemně poslouchatelný soundtrack, jedna roztančená scéna (Han Solo!?) a postava "malé" moudré sestřičky. To je ale asi tak všechno. (21.01.2012)

Someone else wrote it… doesn´t make it any less true. Krásný, milý, poetický a neobyčejně svižně natočený film, kde romantika umí pohladit i kousat do krve... přesně jako v životě. Snad jen ten závěr mohl být trochu... méně pohádkový. Ale vlastně – 500 dní se Summer pohádkou je, což ale Webbovu snímku nebere tu roztomile banální platnost. Asi největší překvapení loňského roku, co se amerického mainstreamu týče. (24.01.2010)