Snídaně u Tiffanyho

Audrey Hepburn byla sice velice roztomilá, ten zrzavý kocour taky a pár dobrých scén se tam najde...ale to je tak všechno. Limonády (střezte se tomuto schématu říkat přede mnou romantika) "milují se, ale neumí si to říci a nakonec si šťastně padnou do náručí" až na výjimky nesnáším příliš dobře a tohle rozhodně nijak výjimečný film není - dobrá, herec v hlavní mužské roli je výjimečný kus plastu, ovšem pochybuji, že by zrovna tento smutný fakt ocenili mimo porno. Slabé 2* (29.09.2012)

George Axelrod knihu ne zploštil (jelikož ta byla tenká až dost), nýbrž roztáhl do podoby celovečerního filmu. Kdyby měla Snídaně třicet minut a tvořila by jednu povídku z mnoha, jednalo by se o opravdový klenot, takhle budí dojem rychlé splácaného produktu vzniknuvšího na základě mimořádného úspěchu úžasné novely Trumana Capoteho. Arogance George Pepparda bije do očí, přitom ne on, ale Andrey měla mít v jejich vztahu hlavní slovo, nemluvě o roli Mickeyho Rooneyho, výborného komika, ne však tak výborného, aby dokázal zamaskovat, že není Japonec. Ale pořád je tu oscarová hudba Henryho Manciniho, který věděl co dělá, stejně jako Audrey, když se postavila zásadně proti vystřihnutí svého krátkého pěveckého vystoupení. Je to jeden ze střípků, které zachraňují tuto „nevěrnou“ adaptaci před úplným zapomněním. Musím podotýkat, že všem těm střípkům dominuje svůdná, rozkošná, neodolatelná, šarmantní, okouzlující, rozpustile naivní Audrey Hepburnová? Prázdiny Římě zasloužily pochvalu především díky ní, Snídaně u Tiffanyho ji zaslouží jenom díky ní. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Eddard, dzej dzej, Lavi, Vampireman (08.08.2006)

Adaptácia románovej klasiky Trumana Capoteho má punc jednej z najlepších romantických komédií. Na moje prekvapenie však film nie je ani moc romantický, ani veľmi vtipný. Typov ako Holly stretávam každý deň tucty a niekedy mám chuť takýmto pipinkám zakázať mať deti, aby ľudstvo napredovalo k vyššiemu priemernému IQ. I tak si film nedovolím odstreliť a to z dvoch dôvodov. Prvým je samozrejme dokonalá Audrey, ktorá mi liezla na nervy presne tak ako by ma jej postava rozčuľovala v skutočnosti. Druhým je skutočnosť, že niekto tým pipinkám musí ukázať aké je to uháňaňie boháčov úbohé, čo je pre mňa zároveň pointou i najsilnejším dojmom z filmu. Pointou a myšlienkou, ktorá však nanešťastie vyšumí do stratena vďaka sladkému there- must-be –a happyend koncu, pretože takto to vážení v živote týchto typov nechodí. 8/10 (09.01.2006)

Film drží pohromadě díky megacharismatu Audrey Hepburn, která opět hraje tak, jak jí to pánbůh umožnil, a exceluje ve všech citových polohách, jaké scénář vyžaduje. Snímek celkově se mi nezdá svou romantickou zápletkou ani klasickým zpracováním nijak pamětihodný, ale zásluhou příjemného humoru, řady roztomilých postav (vzteklý spolubydlící jasně vede) a obdivuhodného lidského přesahu se na něj i po letech pořád krásně kouká. Prázdniny v Římě jsou ale bezkonkurenční :-) 80% (22.07.2013)

Filmová podoba Snídaně u Tiffanyho s sebou nese jistá očekávání. Legenda hovoří o Audrey Hepburn, údajně ideální módní ikoně a samozřejmě o špercích od Tiffanyho. Ale naštěstí je tu ještě něco mnohem důležitějšího. Truman Capote, jehož text z roku 1958, jak se ukázalo, je nesmrtelný. Na rozdíl od této volné filmové adaptace, která se nepovedla. Uznávám, že krátká scéna rande na zapřenou mezi Holly a Paulem má něco do sebe (zejména to ničení majetku New York Public Library), ale na tomto jediném nápadu nelze postavit celý film. Vše je nepřirozené, vše je umělé jako ten falešný melír, který nosí Audrey v tom nesnesitelném drdolu. Vrcholem všeho šedesátkového kýče je pak samozřejmě scéna večírku, tolik typická pro chaos z mnoha jiných filmů Blaka Edwardse. Pro ty, kteří ctí Capoteho tu ale naštěstí vždycky bude rozhlasová verze s Hanou Maciuchovou a s Jiřím Adamírou, kteří ač zavřeni v pouhém dejvickém studiu v roce 1991 dokázali vytvořit víc, než celá slavná hollywoodská produkce. Ono jednoduše nedává smysl zasadit příběh roku 1943 kamkoli jinam. (10.12.2019)