Reklama

Reklama

Velká žranice

  • Francie La Grande Bouffe (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Čtyři nejlepší přátelé – pilot Marcello (Mastroianni), šéfkuchař Ugo (Tognazzi), televizní pracovník Michel (Piccoli) a soudce Philippe (Noiret) – se společně vydávají na prodloužený víkend, který má být jejich posledním. Ve starém domě na okraji Paříže se přátelé začínají oddávat zatvrzelé, divoké a sebezničující žranici. Přidá se k nim místní učitelka Andréa, přítulná žena obdařená štědrými tělesnými proporcemi. Události rychle kulminují... Podle Ferreriho je film křivým zrcadlem, nastaveným moderní konzumní společnosti, dle jeho kritiků jen samoúčelnou provokací a oslavou kultu hnusu a estetiky ohavnosti, zatímco jiní ho označují za apokalyptickou vizi konce „přežraného" lidstva. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (192)

Radiq 

všechny recenze uživatele

Když budete hledat, tak tam myšlenku najdete. Musí se to brát trochu satiricky. Lidstvo je, globálně bráno, nechutné. Koukněte na internet, vyhledejte si pár nechutných stránek se sexuálními úchylkami, mučením, válkami, hromaděním majetku, neúctě k ženám a budete vědět, vo čem tu kurva mluvím. Pro někoho to možná bude těžké, ale hodně lidí oplývá něčím, čím se Marcello, Michel, Ugo, Phillipe nebo Andréa vyznačují - leč, každý si to musí najít sám. Každý zná sám sebe nejlíp. A teď si jdu dát čápa s mákem. PS: imitace Marlona Branda z Kmotra byla super. ()

andrii 

všechny recenze uživatele

Hladovým vstup povolen, sytým na vlastní riziko. Půst zakázán. Gastronomická slavnost začíná. Stoly se prohýbají, poháry přetékají. Příbory připravit, zakrojit, nedrobit. Bon apetit! Jíst, jíst, jíst, smrtelný hřích polapit. Zasedněte ke stolu, pánové! Vše je po hříchu dovoleno, přátelé! Chtíči svému průchod dejte. Slečinky, své sukýnky vyhrňte. K naší hostině se přidejte. Smilstvo pánů tvorstva po ruce, manou neřízenou si vychutnávají neslušné ovace. Obžerství je metlou lidstva, neovladatelnost a zvrácenost se tu chystá. Odevzdáni do rukou neřesti tohoto místa. Prostopášní jedlíci, vilné paní učitelky, milenci. Laciná žádost roztoužených vnadů nekoresponduje s profesí mravů. Křižujme ten předmět chtíče, který převzal vládu hostí a poroučí bujarosti. Bez ostychu tělesnosti, z poškozené posedlosti. Bohabojné společnosti dekadentní freska, z osazenstva holá troska. Poslední porce, poslední sousto...a po nás potopa! ()

Reklama

Vodnářka 

všechny recenze uživatele

Vím, že to byl účel, vím, že jsem si o to víc uvědomila problémy spojené s dnešní společností i s lidskými neřestmi jako celkově - obžerstvím, leností. A spousta charakterových vlastností se taky projevuje společně s přibývajícím jídle, přestože zároveň jiné rozdíly osobností se nad plným talířem stírají. Ovšem to, že jsem dvakrát film musela úplně přerušit, protože se mi udělalo strašně zle, mi zážitek dost zkazilo. ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

Čtyři dobře situovaní pánové se sejdou na zámku jednoho z nich, aby odešli ze světa způsobem, který se jim jeví jako nejpříjemnější - užrat se k smrti. O důvodech se mnoho nedozvíme, snad proto, že není slušné mluvit s plnými ústy. Dobře zvažte hranice svého jemnocitu, než se podíváte. Snadno se totiž může stát, že svůj vzth k jídlu budete už navždy dělit na etapy "před Velkou žranicí" a "po ní". Nepřipravení diváci premiéry se záhy rozdělili na dvě skupiny - ti s odolnějším metabolismem psali rozhořčené dopisy kompetentním činitelům, ostatní při úprku kina zcela prozaicky zvraceli. I to je způsob, jak vyjádřit názor. ;-) S odstupem, kdy moje rozhodnutí "už nikdy nebudu jíst" dávno vzalo zasvé, musím ale říct, že tato zdánlivě dekadentní provokace v sobě nese cosi jako humanistické poselství, jen vyjádřené varovně drastickými prostředky. Možných výkladů je asi víc, ale já Velkou žranici chápu jako bajku o důsledcích materiální přesycenosti. Kdo má vše, nemá po čem dalším toužit, o co usilovat a ztrácí proto důvod žít. Prostředkem sebevraždy je pak právě symbol spokojenosti a blahobytu. Umím si představit i důslednější alternativu stejné myšlenky. Kdyby si zámecká společnost předsevzala, že společně zemře smíchy - při stejně sugestivním podání by se mohli infikovat i diváci. Zajímalo by mě, zda by se pak úmrtnost odečítala z návštěvnosti, ale to už sem nepatří. 80% ()

GilEstel 

všechny recenze uživatele

Asi nejznámější a všeobecně nejuznávanější Ferreriho snímek. Čtyři dlouholetí přátelé se rozhodnou odejít ze světa prostřednictvím jedné z nejstarších lidských neřestí. Na Ferreriho film je děj až překvapivě přímočarý s očekávatelným průběhem. Znovu vystupuje na povrch amorálnost, perverze a zhýralost jako tradiční témata. Trpká ironie je cítit z každého záběru. V hlavních rolích se sešla plejáda nejlepších evropských herců, většinou režisérových oblíbenců, se kterými spolupracoval opakovaně. Postavy, které zde představují, jsou zbaveny tradičních lidských citů. Vystupuje z nich cynismus a pohrdání vším a všemi. Opět se tak setkáváme s karikováním postav i děje. Andréa Ferréol je zase výborná v roli korpulentní učitelky, která se z potencionální oběti promění v dokonalého anděla smrti. Zajímavostí jsou jména Michel, Marcello, Philippe, Ugo, Andrea. Jména hlavních postav jsou shodná se jmény herců. Jde o zjevnou odvolávku na starou školu italského neorealismu. Velká žranice je dalším Ferreriho políčkem zhýralé amorální společnosti. Je to film, který pod svým příznačně pitoreskním zevnějškem skrývá existenciální rozměr. Jde o Ferreriho film asi nejslavnější s významnými oceněními, nikoliv však nejlepší. Alespoň dle mého názoru. 80% ()

Galerie (22)

Zajímavosti (12)

  • Film získal Cenu FIPRESCI na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 1973. (contrastic)
  • V roce 2014 v pořadu France Culture On ne parle pas la bouche pleine Andréa Ferréol (Andrea) hovořila o natáčení filmu a uvedla, že ji Marco Ferreri požádal, aby za dva měsíce přibrala 25 kg, aby dostala roli, což znamenalo, že musela jíst pětkrát denně. (classic)
  • Film byl při svém uvedení do kin velmi kontroverzní. Pod rouškou bláznivé komedie se tvářil jako kritika konzumní společnosti a na filmovém festivalu v Cannes v roce 1973 vyvolal skandál, tím spíše, že nepřímo odsuzoval lesk a hojnost, které byly na této akci k vidění. Philippe Noiret, který byl v Cannes při uvedení filmu vypískán, kritikům odpověděl: „Nastavovali jsme lidem zrcadlo a oni se v něm neradi viděli. To svědčí o velké hlouposti..“ (classic)

Související novinky

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

17.04.2010

12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)

Reklama

Reklama