Silnice

Zatímco pozdější Felliniho tvorba mě zrovna dvakrát nezaujala, jeho rané černobílé filmy (hlavně Cabiriiny noci a Silnice) mě nadchly. Líbí se mi na nich, že nejsou lámány přes koleno, nejsou afektované, přestože příběh by k tomu leckde sváděl. Je to takový nešvar současných filmů - když se podíváme na průměrné filmové drama, pořád se tam pláče, křičí, symfonický orchestr rozjíždí patetická hudební témata... Přitom, jak nám ukázal mistr, úplně stačí jednoduché témátko hrané na trubku a pohled do očí Giulietty Masiny. Opravdu krásný film, který se vám dostane pod kůži. (19.11.2010)

Chtěla jenom tančit, bavit, milovat a být milována. A zasadit nějaká rajčata. Vážně toho chtěla tolik? Klaun, po jehož tváři stékají hořké slzy – snílek, který procitnul do reality. Gelsomina. Giulietta Masina. Už jenom pohled do jejích velkých „manga“ očí vydává za tisíce slov. Tisíce slov, jejichž váhu si hrubiánský barbar Zampano uvědomí až příliš pozdě. Stále dál a dál, pryč od trvalých jistot uhánějící silnice je agresivně červenou nití příběhu, který s odstupem času nejspíš není nostalgický jenom pro Felliniho, který sám v mládí utekl k cirkusu. Není divu, že poválečnou Itálii vidí v příznivějších barvách než neorealisté, k nimž kdysi také patřil a kteří jej za tuto idealizaci odsuzovali. Přes „bigger-than-life“ tragičnost postav Masinové i Quinna, přes vědomí, že Silnice musela dojímat a dojímá diváky všech věkových i sociálních vrstev, jsem jen bez většího zájmu, bez jediné slzy dojetí, hleděl, jak ubíhá. Jak pomalu ubíhá. 70% Zajímavé komentáře: sportovec, Kmotr, SeanLSD, GilEstel (29.06.2011)

Giulietta Masinová je naozaj veľmi maličká pri svojej výške 1,57 m, kedy je oproti Anthonymu Quinnovi až o dobrých 28 cm vzrastovo nižšia, pritom zasa taký Richard Basehart je na tom v podstate o čosi lepšie, keďže je od Gelsominy vyšší iba o 18 cm, čiže by si tým pádom mala lepšie sadnúť práve s Il Mattoom, než zrovna so Zampanòm, ktorý ju pôvodne „odkúpil” za 10 000 lír, aby ho následne sprevádzala, ako potulného artistu po rôznych vystúpeniach v rámci krajiny, skrátka dobrá asistentka po ruke, sa určite vždy hodí, len akonáhle by ju začal trebárs pre nič, za nič, „peskovať”, tak by mohlo kľudne nastať práve to, že by uvažovala nad potenciálnym útekom do rovného náručia tohto "Blázna", alebo by si to nasmerovala priamo domov, a či ešte jestvuje i úplne iná možnosť? / Ani celkový menší vzrast tejto mimoriadne talentovanej herečky jej nezabránil v tom, aby nepodala priam majstrovský, herecký výkon, pričom používa nielen klasickú, verbálnu komunikáciu, kedy miestami vedie zaujímavé rozhovory s hlavným protagonistom, či aj s ďalšou postavou v podaní Dicka Baseharta, ale zároveň by som vyzdvihol i jej neverbálnu komunikáciu so snáď ešte častejšími mimikami a gestami, ktoré ešte celkovo zvýraznili herečkino stvárnenie, a tak po spojení obidvoch prvkov dohromady, sa vskutku jedná o to, čo si divák z tohto filmu jednoznačne najviac odnesie a zapamätá! \ Nevravím, že by za ňou obidvaja zmieňovaní páni nejako zvlášť zaostávali, ale keď Zampanò momentálne zo seba nestrháva železnú reťaz, tak len väčšinou šteká, ako vzteklej pes, čo môže dokonca človeka i poriadne pohrýzť, a zase taký Il Mattoo sa iba ustavične uchechtáva, ako by akurátne utiekol z blázinca, že aj rovno do Zampanòvho ksichtu, čo by nejedného vyviedlo z miery, však? / Proste snímok je popretkávaný najrôznejšími, medziľudskými vzťahmi, z čoho sa vzápätí vytvárajú naprosto (ne)predvídateľné situácie s tým vari automaticky spojené, čo v konečnom dôsledku postavy zavedie do najrozmanitejších osudov, aké si vôbec dokážeme predstaviť, aj s prípadným, smutným dodatkom na záver. Jednu hviezdičku napokon strhnem, čo ale absolútne nemení nič na tom, že v tomto prípade stále ide o nadštandardne kvalitný filmový zárez, o akom môžeme v súčasnosti mimochodom iba snívať... (19.10.2022)

Anthony Quinn a Guiletta Massina zahrali v tomto filme asi najsmutnejší a zároveň najkomickejší pár v histórii kinematografie. Netreba na to ani prvoplánové žánrové prvky melodrámy, ani bláznivé rádoby komické gagy. Oceňujem herectvo Quinna, ktorý svoju výrazne nesympatickú postavu zahral tak, že on sám ako herec a človek mi ostal stále sympatický. Napríklad Fernando Ray sa mi svojimi postavami zhnusil. Najvýraznejšie posolstvo Cesty je, aby sme si vážili, to čo máme, pretože ak to stratíme, môže byť už neskoro. (28.05.2012)

Reziser Federico Fellini natocil snad svoje najlepsie dielo, ktore mozno povazovat za jedno z kultov minimalne europskej kinematografie, ak nie rovno svetovej. Tuna je taliansky neorealizmus v plnej krase a nadhere. La Strada je nadcasova existencialna drama ktora ma prekvapivo dejovu liniu. Vo filme na divaka zvlastne posobi taliansky vidiek - svet opustenych pozemkov, pustatin, prazdnych ciest, osarpanych plotov a luk. Tymto svetom tiahne Zampano /Anthony Quinn - neskor aj Viva Zapata s Marlonom Brando/ spolu s dusevne obmedzenym dievcatom Gelsominou /Giuletta Massina/. Zampano je vykresleny v roli excentrickeho zaporaka, s ktorym je nemozne sympatizovat, naopak, Gelsomina je vykreslena ako dobra dievka s velkym srdcom a obcas aj komedialnym talentom, akurat je dusevne trochu mimo. Exteriery povojnoveho Talianska divaka zaujmu, kedy sa roku 1954 uz talianska ekonomika a spolocnost pomaly ale isto pozviechala z vojnovych hroz rokov 1939 - 45 a rezim Benita Mussoliniho uz tiez patril do minulosti. Sympaticky je hlavne ten fakt, ze film funguje aj ako akasi roadmovie film z Talianska 50. rokov. Fellini tymto dokazal, ze ma nielen talent, ale aj ze pravom patri medzi velikanov svetovej kinematografie. Zaroven aj jeden z oblubenych filmov reziserskeho velikana menom Ingmar Bergman : 98 % (18.04.2015)