8 hlav šílenství

Nad nebetyčnou vypatlaností a neumětelstvím soudobých tvůrců český kinematografie zůstává rozum stát! Nezbývá než většinu času nevěřícně kroutit hlavou nad vyloženě debilníma malůvkama jak ze 2. třídy pomocný, do ktefých jsou chabě zasazení neherci (a modlit se, aby tomuhle nekonečnýmu utrpení byl brzo konec). Všechno na závěr korunuje mimoňská vypalovačka u závěrečnejch titulků... WTF?!!!! Jak se někdo může vůbec pod takovouhle sračku podepsat, někdo další jí přiklepnout finance a tím schválit do výroby a následně vůbec pustit do kin?! (20.02.2018)

A co že to je? Utrpení! Utrpení to bylo, ale pro mě. Šla jsem na toto dílo docela připravená, ale bylo pojato ještě hůř, než jsem čekala. Režisérka, ani herci dle mého názoru abslutně nedokázali sdělit to poselství, který měl film přinést a vybrat si Langerovou jako hlavní postavu, která to v podstatě celé táhne byl krok sakra vedle. Žádné dramatické prvky jsem bohužel neviděla, jediné velké plus je hudba Vladivojny, která tomu dala šmrnc. Nechci film nikterak shazovat, ale opravdu z toho vznikla chujovina na entou. (13.10.2017)

Tento film je zklamáním roku 2017. Pravda, moc jsem nevěřila, že to bude dobré, ale až takovou slátaninu jsem nečekala ani já. Miluju Anetu Langerovou, ale tohle nezachrání ani ona. Rádoby art, rádoby vtipné, rádoby originální. Není v tom nic. Tento snímek bych doporučila snad jen někomu, koho opravdu nemusím, aby si musel také projít tím martyriem jako já v kině. Osobnost autorky snímku, která se dle mého názoru odráží v celém filmu, je mi velmi nesympatická. Další co mě velmi mrzí je ten šíleně, neskutečně, markantně promarněný potenciál. Kdyby se toho ujmul někdo, kdo nechtěl být za každou cenu inovátorský, mohl z toho vzniknout tak zajímavý životopis a Aneta Langerová by to jen dovršila, protože na to podle mě herecky i přes své malé zkušenosti, má. Jo a taky k tomu mohla udělat i hudbu a bylo by. Opakuji: největší kino zklamání loňského roku. (20.01.2018)

Svého diváka si tato obrazová poéma najde. 1) K většině filmů nemám co říci, protože bych jen opakoval obecně známé skutečnosti anebo proto, že dílo mi za formulování názorů ani nestojí. Občas mám pocit, že chci něco podotknout, a tak i většinou učiním. Ale jen zcela vyjímečně jsem v situaci, že chci se vyjádřit, ale nevím jak na to. Možná to prostě neumím._____ 2) Film není o faktech (těch tu je hodně málo), ale o pocitech. Je třeba se soustředit a vnímat dílo jako poesii. Na čas ani na tempo nehledět._____ 3) Ty vole, křičí ruský bachař na kolegu v roce 1946, a já přemýšlím, který lichokopytník psal jinak zajímavé dialogy. Dobré jsou ruské verše citované v ruštině._____ 4) Česká a ruská Wiki je dobrým zdrojem dalších informací._____ (12.01.2020)

Oj ty nesčastnyj nabljudatěl, što v žertvu žizň dolžen dať, etovo nikto nezaslužiť, eto jesť núžno pajebať!!! A teď sledujte, jaký mám fantastický cit pro rytmiku veledíla vylízaných ruských básnířek a dokážu ji skvěle vizualizovat: Prázdná, přeukrutně dlouhá chodba s dubovými parketami, po ní potácivě kráčí slizká neherecká lesba s dokonale koženým, existenciálně strnulým výrazem typu „Právě jsem viděla žalud!!!“, okovaným podpatkem klepe ve valčíkovém rytmu do podlahy, zasněně prstí obložení stěn a do ťukavého ticha této chodby smrti asi tak tisíckrát procítěně zazní onen osudově gradientní verš výše uvedené prudce lartpourlartové poémy – pajebať, pajebať, pajebať, pajebať, pajebať …. - každé další pajebať tišeji než to předchozí, přičemž každé desáté vkusně doprovodí hasičská kvarta Hóó-Řííí, zahraná na maximálně ohulené varhany. Och, také cítíte to fatální mrazení v klitorisu jako já, holky?! Tak, půlku scénáře mám hotovou, no a v té druhé jen strnulou lesbu stěhováci přenesou do kamenné kobky a na vymrzlý buzerplac, načež vesele „pojebáváme“ dál, až dokud vyděšenému divákovi hrůzou neslezou nehty, totálně nezdřevění prdel a uvaděč konstatuje mozkovou smrt. Na druhé straně ovšem klobouk dolů! Měla-li tato brutálně nehumánní forma audiovizuálního teroru přiblížit publiku pocity utrpení nepochopené jeblé piče ve stalinistickém lágru, povedlo se to fuckt na jedničku. Já trpěl jako zvíře a z fleku bych se místo něčeho takového raději okamžitě nechal deportovat do Gulagu na dvacet …, tak ne, bylo to vskutku úděsné zvěrstvo, takže na třicet let, a cítil bych se tam jako v ráji! Doufám, že to bylo jediné šlápnutí do hovna a další den popičovního festiválku mě z toho včerejšího ukrutného komatu probere. (01.05.2018)