Ztraceni v Mnichově

Když jsem šel do kina na tento film, tak jsem toho o filmu mnoho nevěděl. Jen jsem viděl zajímavou ukázku, která naznačovala návrat kreativity českých filmů do kin. A tak se taky stalo. Dilm je hodně originální. Základní příběh je o papouškovi Eduarda Daladiéra, který na výroční konferenci od “zrady” v Mnichově papouškuje nepříliš příjemné výrazy o českém národu a Hitlerovi, jež zvela jistě pronášel právě Daladiér. Neůspěšný novinář, chytne svojí šanci za pačesy a papouška ukradne. Vede ho po různých televizních show a rádiových relací a přitom si právě k papouškovi (ipřes jeho nepříliš lichotivý slovník) vytvoří sympatie. Než však připěh, jenž se zdá až příliš naivní a jednoduchý, skončí, tak zhruba po 45 minutách se film překlopí do filmu o filmu, který vypráví o problematických částí natáčení té první. Ta ukazuje do větší hloubky problémy Mnichova. Jedna polovina by však bez té druhé sama o sobě neuspěla. A je to vyborné. Výborná kritika české povahy a náhled do minulosti, která nejednoho donutí přemýšlet nad českou povahou a nad tím zda nás opravdu ostatní “zradili”. Vše co vám v ní připadá absurdní či lajdácké vám posléze přijde jako promyšlený alt Zelenkova metahumoru, který si nebojí brát na paškál vše české. A ačkoliv druhá polovina dosti připomíná Ed Wooda vše má ve filmu smysl a ve výsledku je jedním z nejkomplexnějším českým filmem za posledních pár let. A možná i pár let budoucích. Doporučuji k filmu přečíst knihu Mnichovský komplex na který film nejednou odkazuje. Petr Zelenka spolu s Davidem Ondříčkem a jeho Ve stínu mi na chvíli vrátili víru v český film. A to se cení. 90%. (31.10.2015)

Hravě provokativní Petr zelenka se pro mě stává jedním z nejzajímavějších českých filmařů, bez ohledu na jeho dokumentární hru. Na první pohled odlehčená komedie, která spojuje prvotní bláznivý příběhový "nápad" s uvědomělou parodií/pohledem na problémy současných filmařů, čímž se dokáže osobitě vyjádřit, jak k jedné z nejdůležitějších událostí v našich dějinách, tak i národnostním stereotypům a mnoha dalšímu. (08.04.2016)

Historická konšpirácia, s ktorou vyšli tvorcovia je šokujúca a veľmi zaujímavá. To je na celom filme ale všetko, pretože komédia to je taká polovičná, nemastná, neslaná, občas niečo úsmevné, predovšetkým začiatok s papagájom. No glorifikácia Beneša až do takých výšin, že by takto geniálne uvažoval a videl vopred, to by snáď nezvládol ani Nostradamus. Ak Beneš videl takto futuristicky v roku 1938, že obetoval časť územia pre budúce víťazstvo, je mi záhadou, prečo nereagoval obdobným spôsobom aj v roku 1948, kedy aj jeho slabosť spôsobila vyše 40-ročné komunistické jarmo... Myšlienka priniesť niečo nového, istej historicky uveriteľnej a možnej fikcie, sa ukázala ako dobrá, žiaľ tá forma neobstála stopercentne. (13.03.2016)

KINO Scala-předpremiéra/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 9/10 Scénář 10/10/// PLUS: pozitivní dojem z filmu, zážitek o to větší že bylo promítání za účasti tvůrců, profesně od A do Z skvěle zvládnuté a bravurně natočené MÍNUS: po projekci jsem se chtěl zeptat na tolik otázek, že by to vydalo na rozhovor./// Shrnutí: Velice příjemné překvapení, skvělý zážitek a zkušenost, že vám film může něco dát a ne jen brát./// Celkem 90%/// (21.10.2015)

Film o tom, proč něco nejde, který tematizuje, že nám to vlastně nejlíp jde, když děláme, že nám to nejde a je při tom tak dokonale alibistický a vyumělkovaný, že připomíná toho papouška, který prostě jenom opakuje to, co mu druzí řeknou. Potenciálně zajímavý koncept zazděný nedůsledností. Zatímco Rok ďábla byl docela zajímavý "mocument", druhá polovina Ztraceni v Mnichově působí jako hodně kulhavá obhajoba toho, proč ta první nedává smysl. A vzhledem k tomu, že Zelenka si tu klidně střídá dokumentárně působící záběry s čistě filmovým záběrováním a kontinuálně plonkovým muzakem, je výsledek obhajoby stejně řídký jako hraná část. Meta-chcípáctví devadesátých let. Mentální ghetto věčné revize národního stereotypu, který s láskou potvrzuje sám sebe a právě proto přežívá, i když ho někdo zdánlivě paroduje. Long overdue and still boring as fuck. Obraťme list. (24.04.2017)