Malá z rybárny

Milá Jezinko, jsem opravdu ráda, že jsem vůbec netušila, na jaký film že mě to chceš dneska vytáhnout, a vůbec nelituji ani těch rozedřených nohou, které sice s filmem souvisejí jen velmi nepřímo, ale souvisejí. Aspoň jsem se mohla lépe vžít do role Malé s rybíma očima. Andersenovy pohádky jsou někdy kruté a přiznám se, že Malá mořská víla nikdy nepatřila k mým favoritům. Chtělo se mi napsat, že tahle poněkud autentičtější verze už ani není pohádkou (taky se tady mezi pohádky neřadí), ale není to pravda. I když v pohádkách láska zpravidla bývá odměněna, přesto je na tomhle příběhu hodně pohádkového. Princům, i když jsou to ve skutečnosti sobecká, samolibá, ješitná a leckdy i arogantní hovada, se zkrátka vyplatí přinášet oběti, už jen pro ten krátký okamžik pocitu štěstí. Asi je nakonec jedno, jestli mají na sobě brokát a drahokamy, sportovní dres, oblek a kravatu nebo černou koženou bundu. Jestli kralují honosnému zámku nebo zaplivanému bordelu v ještě zaplivanějším přístavním městě. Na tenhle zážitek uprostřed prázdného pidikinosálu budu asi ještě dlouho vzpomínat. Na skvělou atmosféru, loutky, naprosto dokonalou hudbu, smích Prostřední a tvoje neodmyslitelné hlášky. Jo a vlastně jsem ti chtěla říct, že i když jsem už pár romantických filmů viděla a žádný mě o ničem nepřesvědčil (snad jen o tom, že láska existuje jenom ve filmu), tentokrát asi dávám panu vypravěči za pravdu. Konec konců rozplynout se v mořskou pěnu není zase taková tragédie. (30.05.2015)

Moderní loutková pohádka, která dělá čest pohádkovému žánru. Škoda jen toho až příliš moderního hávu. Sice se na něj dobře kouká, ale jinak mi do příběhu moc nezapadá. To není nějaká velká kritika, spíše můj subjektivní posudek. Vše je jinak dobře zpracováno a slušně odvyprávěno. Sedmdesát jedna minut uteklo jako voda a jediné, co mě tam skutečně nejvíce mrzelo je fakt, že jsem se nedokázal naladit na vlnu hlavních postav a že vedlejší linky zůstaly tak trestuhodně nevyužity. 60% (27.05.2018)

Po hudební ani výtvarné stránce nemám téměr žádné výhrady, ale to modernější a poněkud drsnější pojetí klasického příběhu Hanse Christiana Andersena mi popravdě úplně nesedlo. Pohádka Malá mořská víla mě vždycky dojímala, což bohužel nemohu říct o tomto animovaném filmu. Je mi to líto i z toho důvodu, že hlas Oldřicha Kaisera v roli vypravěče je nesmírně podmanivý. (65%) (22.06.2023)

"Haló, mohla bych rezervovat dva lístky na zítřek?" "Mohla, ale musíte zavolat do poklady a ta není otevřená, to bude až za hodinu." Druhý pokus nevyšel, zas bylo moc pozdě, na třetí pokus mi to nebrali. Zoufalství, opravdu jsem to chtěla vidět. Jenže se mnou celý svět, který je schopný příčetně telefonovat. A to jsem ještě vytáhla do kina elfí princeznu, vládkyni zlatého deště. Jak se ukázalo v hodině lámání chleba, lístky byly a s jedinými prodanými lístky jsme si ve volném sále vybraly sedadla. Už začátek, s naprosto podmanivou hudbou rybího symfoňáku, dával tušit, že to, co nás čeká, nebude úplně tuctová podívaná. Tenhle animák není přívětivý, na oko líbivý a podbízivý. Má v sobě jemnou, skoro bolestivou, poetiku, která mi k tomu, ve své podstatě strašně smutnému, příběhu ladí. Před cestou do kina jsem udělala tu chybu, že jsem si poslechla hodnocení profi kritiků, kteří odvážně palcovali a Malé z rybárny vehementně dali palce dolů. Asi viděli úplně jiný film než já. Budu polemizovat s jejich výhradami. Ano, postavy neoplývají živou mimikou, mořští lidé mají s rybami mnoho společného, ještě nikdy jsem neviděla smát se kapra, mračit lososa, nebo otráveně ksichtit makrelu a není to tím, že z té si zpravidla kupuji jenom filé. Mořský král prodával ryby, v čem by se taky vyznal lépe? Co by měl dělat? Opravovat televize? Chválené živé vlasy Nejstarší a Prostřední jsou geniální a zdaleka ne jen jednou z mála drobností. Těch drobností tam je mnoho. Od růžového discmana, přes kolečkové křeslo babičky a všechny šperky a jejich zřejmou či tušenou symboliku, až po tančící figurínu u tyče a neustále se opakující motiv srdce v kosočtverci, jako symbol ústředního bordelu (myšleno veřejný dům). Malá mořská víla je dílo, které poprvé v životě mnoha lidí nastoluje otázku, zda je lepší milovat a ztratit, nebo nikdy nemilovat. Troufám si říct, že na to neexistuje jednoznačná odpověď. Jisté je, že je lepší před smrtí, která je jediná jistá, milovat aspoň chvíli. A určitě je dobré žít tak, aby si nad pěnou, která z vás zbude, mořská ryba utřela slzu, která jí kradmo stéká po tváři. (30.05.2015)

Film byl uveden na ociciálním zahajení 55. Zlín Film festivalu 2015. Vzhledem k tomu, že poměrně drsný leč poetický námět Andersena byl obrán o kouzlo vodního světa a byl nemilosrdně vhozen na souš, vznikl velmi depresivní příběh, který určitě není určený pro děti a tím pádem si nezaslouží ani přídomek rodinný. V tom vidím jádro pudla. Ta souš se stala filmu osudnou, protože tím ztratil celý příběh logiku. I každé malé dítě pochopí, že vodí panna, která přijala kouzlem lidství, nemůže jen tak bezevšeho udělat čelem vzad a vrátit se zpět. Ale proč se nemůže Malá vrátit do rybárny, která leží o pár ulic dál? Jen proto, že má místo ploutve nohy? Malá mořská víla se zamiluje do krásného prince, Malou z rybárny si odvede pasák, místo kouzelného podmořského světa, kde se vznáší medůzy a mořští koníci se ocitneme ve špinavém přístavním městě plném depresivních výjevů, skoro je z plátna cítit ten zápach a ošívám se jako bych se sama potřísnila pouliční špínou. Místo dojetí deprese. Tak vnímám celý film a je to velká škoda, protože jak loutky, tak propracovanost jednotlivých scén jsou patrné. Nevzniká u nás mnoho celovečerních loutkových filmů, o to víc mě mrzí, že tato snaha zde vyšla naprázdno. Jen stěží si dokážu představit cílovou skupinu, kterou příběh potěší. Děti to rozhodně nejsou. Snad pubertální mládež? Zajímavé byly i útržkovité poznámky, když jsme vycházeli z kina. Nebohý tatínek, který nic zlého netuše vzal na projekci svoje dvě děti, měl co vysvětlovat. Bylo mi ho líto. Vlastně mi bylo líto i tvůrců, kteří si dali s filmem takovou práci. Snad bude obrážet festivaly, možná se stane studijní pomůckou pro FAMU, ale nedovedu si představit, že si jí zamiluje široká divácká obec. (komentář z 19.6.2015 se mi někam ztratil, ale postřehy z odstupu času jsou možná lepší.) (31.10.2016)