Jíst, meditovat, milovat

Po těch letech, co uplynuly od mého prvního zhlédnutí filmu, se ledasco změnilo. Nadchlo mě to už tehdy, protože její styl života je mi blízký a podobný tomu mému. Dnes ale vidím, že Liz je mi podobná především povahou a myšlenkami. Její myšlenkové pochody při jídle v Itálii, začátcích meditace v Indii nebo hádky na pláži na Bali jsou až neuvěřitelně totožné s tím, jak bych se chovala (chovám) já. Je to celkem zajímavý a osvobozující pocit, kupodivu, když vidíte na plátně něco vám tak podobného. Tehle film mě vždy nakopne a ukáže mi, kým jsem a že tím člověkem jsem ráda. (09.07.2011)

Nikdy bych nevěřil tomu, že zvládnu dokoukat romantickej film s Julií Roberts v hlavní roli. Je teda pravda, že jsem se v průběhu filmu vydatně posilňoval alkoholem, ale část o žrádle z Itálie se mi docela líbila a část z Indie asi zachránil Richard Jenkins. Bali už mě nudilo, ale vydržel jsem nakonec celejch 134 minut. Celkově vzato film je dost o ničem, ale zároveň ani vyloženě neurazí. 50% (26.05.2019)

Čekal jsem trochu víc - třeba nějaký psychologický ponor do duše člověka, který hledá sám sebe. Když si zpětně ten film vezmu, tak ženám moc nelichotí - skutečně jsou ženy nastaveny tak, že aby byly spokojené, stačí jim se někde pořádně ožrat, pak jít do chrámu říct nějakému tomu bohu sorry, aby měly klid na duši, a pak vlézt do postele nějakému chlapovi, co by je mohl finančně zajistit? O krizi středního věku to není ani náhodou. Doporučuji přečíst si na podobné téma daleko lépe a psychologičtěji zpracovanou knížku Ještě jedna jízda na kolotoči, kde úspěšný spisovatel čelí rakovině a jezdí po celém světě při hledání léku na ni. (23.07.2016)

Jíst, meditovat, milovat je osobním příběhem Elizabeth Gilbert, která jen nechtěla žít podle formičky a nakonec si to přiznala a něco s tím udělala. To je tak nepopulární výchozí situace, že je jasné, že z toho nemůže být všemi milovaný film, protože některé story jednoduše bolí. Ať už pro to, že máte podobný osud nebo kamarádku, která by měla konečně zvednout zadek a udělat něco podobného, i kdyby to neznamenalo dojet až na kraj světa. Kniha je místy nesnesitelná, protože jde skutečně jen o tok myšlenek hlavní hrdinky, která radikálně mění svůj život za pět minut dvanáct, je sebestředná, ale samozřejmě jen v rámci nutnosti pudu sebezáchovy. Film je naopak díky Julče celkem zábavnou sondou do mysli mnohem univerzálnější hrdinky. Už proto, že tvář Julči dávno patří tolika různým hrdinkám, se kterými se podvědomě ztotožňujeme už tolik let. A hlavně, kdo jiný dokáže jíst tak smyslně špagety, jako ona, s tou svou obrovskou pusou? (04.09.2015)

Patrně největší problém je v tom, že se film bere tak vážně, protože kdyby tam byla nadsázka a nadhled, bylo by to o poznání stravitelnější. Degradace ženského pohlaví a myšlení na úroveň kdejakého přežvýkavce, přičemž premisy, v první třetině filmu představené jako základní, berou všechny na konci za své, protože se přece jedná o lásku. Malinko film zvědají herci ve vedlejších rolích, proto Jenkins, Bardem i Franco se chopili svých rolí o poznání lépe než Julia (ostatně to bude asi tím "výborným" scénářem a předlohou). Celkově neskutečně natahována ztráta času, která asi naštve hodně žen a možná občas potěší nějakou tu feministku. 3/10! (02.04.2011)