Katka

Kapitalismus a demokracie 21.století a teď mi řekněte jestli za těch zlých komunistů nebylo líp a jestli tohle jste viděli:-)? Tak hlavně že má každej z těchto lidí svobodu, jako feťák se nikdo nenarodí, fetovali i někteří umělci a celebrity (v drogách nacházeli třeba inspiraci), nekdo tomu později podleh zcela a skapal, někdo se z toho však silou své vlastní vůle dostal a dnes se má dobře. Každý k tomu však musí mít vždy nějaký ten důvod (stejně jako k chlastu), nikdo se jím sám od sebe nestane. Zajímalo by mě, jen tak mimohodem, co všichni tito lidé dělali před rokem '89 a jestli jim tedy ten jejich životní styl, svobodně zvolený, takto zcela v demokratických kolejích, vyhovuje a to neplatí jen u smažek, ale i bezďáků a podobných trosek. Hnus, hnus a ještě jednou hnus, takovejhle hnus a humus, lidské utrpení, zoufalství, beznaděj a bezmoc jste v ulicích neviděly! Havle ty pravdoláskaři doufám že si se taky díval, no ono to v Americe není asi o moc lepší viď? ps: Paní Třeštíková každý tohle ví, každej toho alespoň jednou v životě byl svědkem, k čemu ale takového dokumenty? Vy točíte filmy o lidském utrpení a berete za ně krásné peníze a ostatní lidi tohle akorát nasere a otráví a stejně s tím nic nikdo pořádně neudělá, kaputalistovi je to upřímně jedno a my všichni ostatní (jejich péči, děti-které se snad ani neměli radši narodit) to ještě navíc zackvakáme. No není to k nasrání? Tak mně tak napadá, že se krásně tento a podobné filmy na dlouhá léta uloží do archívu, a za 100 let to pak někdo vytáhne, podívá se nato a bude žasnout jakou že jsme to měly prima dobu, jestli tedy nebude ještě hůř:-) Pamětníci by rovněž nevěřili svejm vlastním očím, jako někteří z nás stále nevěří na zvěrstva páchané nacisty apod:-( Jen pro silné nátury, 3*. (07.07.2011)

Velmi syrová cesta mezi naprostou spodinu lidské existence. Cesta mezi část lidí, kteří by měli pozbýt jakoukoli šanci na život, protože vzhledem k jejich závislosti nejsou nebezpeční pouze sami sobě, ale jsou zejména zcela nepředvídatelní v chování vůči ostatním. Cesta mezi lidi, jejichž každodenní feťácké rutiny a způsob života je na míle vzdálený veškerým mým nejdivočejším představám. Byl to opravdu hnus sledovat pozvolna se bortící osud zpočátku docela pohledného děvčete, které hledalo ve svém životě zpestření a zábavu. Před Helenou Třeštíkovou smekám, neboť tohle je vskutku unikátní projekt, kde bez viditelného zásahu dává divákům možnost sledovat postupnou proměnu člověka v gluma. Lidská společnost je v některých případech naprosto nepřiměřeně benevolentní a ztrácí čas pokusem o záchranu nezachranitelných. Dokonalý studijní materiál o nebezpečí drog. Několikrát se mi během sledování chtělo zvracet. [85 %] (04.06.2021)

U sledování dokumentů si vždykcy říkám, jakou náturu jejich tvůrci musí asi mít: silnou. Hodně silnou. Zaznamenávají až neskutečné příběhy a nemohou do nich nijak zasáhnout, nijak je ovlivnit. Jen se na to dívat a obraz předávat ostatním. Helena Třeštíková patří mezi ně - kouká na třicetiletou Katku, která si do břicha, v němž roste nový tvor, píchá heroin a nekomentuje to. A já ji za ty časosběrné výjevy obdivuju. // Čtrnáct let ze života narkomanky Katky je vtěsnaných do 90 minut působivé podívané. Nedalo by se ani spočítat, kolik hektolitrů Katka vybrečela. Ale přitom nevyvolává soucit... Pláče sama nad sebou. Uvědomuje si, co MUSÍ udělat... ale taky si uvědomuje, že na to zkrátka nemá. Katka je ztracený případ (a je stále V pasti, jako tomu bylo před několika lety). Ale tento dokument ztraceným rozhodně není. (02.03.2010)

Je opravdu působivé, že autorce se podařilo sledovat fetující Katku po dlouhé roky. Všímáme si drastických proměn vzhledu, které navíc nejsou úměrné fyzickému věku a pozorujeme také chování, které se naopak ani po více než deseti letech nedokáže změnit. Na tomto působivém dlouhodobém zmapování života feťačky mi paradoxně vadí jen ta "působivost", přesněji to, že dokumentu se jaksi nepodařilo vysvětlit "proč". Namísto toho se oddává prostému servírování deprese. Chápu, že autorka chtěla zůstat nezaujatá a udržet si distanc, ale tak nějak cítím, že informovat publikum šlo i více. 7/10 (22.02.2015)

Velký dokumentární počin hodný uznání, který je ovšem (pro mě) obsahově odporný a i když jsem se snažil najít soucit, vůbec je nelituji, takový lidé se mi hnusí a celkem obdivuji sociální pracovníky, kteří se smažkami pracují, na druhou stranu mají děti v Peru a Kolumbii odbyt heroinu a neumřou hlady. Dokument od stejné režisérky: René mi jako film i jako osobnost na hraně, byl alespoň trochu sympatický. Hodnocení: 55 % lepší 3* (29.04.2012)