Expres na západ

Mám s tímhle počinem dvojí problém, první výtka je zásadní (kompozičního rázu, týkající se vztahu času a myšlení), druhá čistě hodnotová, z ranku normativní kritiky (tedy nutně arbitrární). Zaprvé: filmy, v nichž se neděje než to, že se v dialozích přetřásají hluboké, abstraktní myšlenky (víra a ateismus, život a nihilismus, vykoupení a sebevražda) si žádají delší stopáž. Hodina a půl je hrozně málo - ostatně i dvě hodiny mně přijdou málo -  to je čas akorát tak na „čus a nazdar“, hrozně kraťoučká doba, ve které se nedá pořádně nic projednat (kór když jde o otázku bytí a nebytí), slova do sebe náraží a rychle a nevratně mizí ve víru času. Věřím, že by ve mně McCartyho román (Vlak Sunset Limited) zanechal hlubokou stopu, potenciál tahle debata má, ne že ne, nicméně adaptace mně tím, že se nezvládá napojit na „myšlení pomalé“, že tomu svou dynamikou brání, přijde zkratkovitá, polovičatá, jednoduše řečeno neúplná (chybí pauzy, „trávení“, opětovně promyšlení stanovisek). Své poslední naděje vkládám do Malmkrogu. Zadruhé: nekonvenuje mi, s jakou lehkostí získává k závěru SPOILER vrchu profesorovo hledisko SPOILER, nabyl jsem dojmu (nutno podotknout, že možná jsem jen něco nepochopil, že jsem se v určitém momentu mohl ztratit) že film v jistou chvíli začne jedné z postav stranit, nadržovat, s tím jsem se, přiznávám, neztotožnil, tohle setkání mělo zůstat bez jasného vítěze, ideálně obapolným znejistěním, případným slevením ze svých pozic. 65 % (19.11.2022)

Uuuuuuuuuuuuuf. Ťažkotonážny náhul. Zhruba okolo hodinky som sa v tej lavíne slov začal trochu strácať, ale záver s Jonesovým "som profesor temnoty" je drvivý. A zdrvujúci. Samozrejme, herecké výkony bravúrne. Je fajn si občas pripomenúť, že Jackson nie je len cooler, ale dokáže podať plnotučný dramatický výkon. (03.02.2012)

Černý a bílý sedí u stolu a mluví o Bohu. Déšť, noc a jedna kuchyně. Kafe a cigára bez cigaret, chtělo by se říct. A napsal to největší současný americký prozaik, Cormac McCarthy. Ten film byl jak natočený pro mě. Miluju konverzační filmy a Vnější tmu i Cestu považuju za osobně zásadní díla. A když do toho ještě prší, ke spokojenosti není už potřeba mnoho. Ale chybělo mi víc témat, a když už teda jedno, tak zohlednit víc než jen dva protipóly. Scénář jsem výjimečně i pročítal a literárně je to dokonalé, ale obsahově tam prostě chybí výraznější myšlenky a práce s tichem je pojem tomuto snímků naprosto cizí. Atmosféra je ale jedinečná a podněty k zamyšlení mi to rozhodně dalo. (13.09.2015)

Epicness. Černý (Samuel L. Jackson) zachránil Bílého (Tommy Lee Jones) zpod kol vlaku a pozval ho k sobě do bytu. A tak tam sedí a mluví. Venku je deštivá noc a oni mluví o Bohu, o Víře, o vězení, o bezvýchodnosti i naději, temnotě i světlu, o všech těch věcech, nad kterými by člověk měl přemýšlet, kdyby si k nim kvůli nezáživným dílům klasiků neudělal podobnou averzi jako ke koprové omáčce z kantýny. Ale tady napsal scénář nejlepší americký romanopisec, pokračovatel Faulknera, Dostojevského a Becketta - Cormac McCarthy. Film u něhož jsem měl na konci zimomriavky. (02.03.2011)

Včera jsme takhle seděli u stolu a přišli jsme do bodu, kdy nám došly témata k hovoru. Škoda, že jsem před tím neviděl tenhle film. SUNSET LIMITED je především o udržování konverzace. Najevo nám tu vychází jedna velká pravda... můžete mluvit, pokud to chcete. A boj reality světa s vírou v Boha může být po čertech zajímavým tématem k hovoru. Zvlášť když si povídají takové dvě herecké esa jako Samuel L. Jackson a Tommy Lee Jones, kteří své řemeslo předvádí na okraji svých možností. Místy je možná problém udržet pozornost, ale to není tím, že by slova, která slyšíme byly nějákým způsobem slabší. Jen v nich je tolik myšlenek a pocitů, že na jejich pochopení budeme potřebovat více než jedno shlédnutí. Možná i více než dvě. (12.05.2011)