Melancholie

Jsem si naprosto vědom toho, že nejsem hoden sledovat podobný umělecký skvost, ale přesto jsem se, s naivitou sobě vlastní, do sledování zvídavě vrhl. Musím uznat, že ačkoli by se děj tohoto snímku dal nacpat do tříminutového kraťasu, tak jsem se vyloženě nenudil. Avšak ze zásady odmítám ztrácet čas dumáním o vyšších smyslech čehokoli, takže poníženě přiznávám svou chybu a své chutě po filmových orgiích se příště pokusím otupit nějakými vhodnými medikamenty. (13.06.2012)

Melancholia patří do specifického subžánru, který bych nazval "artový režisér dělá sci-fi", kam patří ještě Solaris od Tarkovského, 451° Fahrenheita od Truffauta nebo třeba Duna od Lynche. U všech to vnímám tak, že se "snížili" k tomuto "opovrženíhodnému" žánru pouze proto, aby vyprávěli něco mnohem hlubšího, a to sci-fi je nezajímá. Bohužel s tím mám já problém, protože se pak ty jejich filmy nedají brát moc vážně z hlediska zápletky, logiky a vědy. Tak například tady je samozřejmě velice atraktivní zápletka, která není ve svém jádru vlastně až tak nemožná, ale v důsledku je zpracována neskonale pitomě a nerespektuje základní principy gravitace. Na druhou stranu mám moc rád, když se v tomhle žánru příběh točí okolo obyčejných lidí a jejich pohledu na celosvětovou událost, kdy divák pouze skládá střípky celé záležitosti a sleduje lidi, kteří nemají na onu celosvětovou událost hlavní vliv, ale pouze na ni reagují a mají omezené informace (krom Melancholie například Mlha či Monstrum). Tady ale krom krásných obrazů hraje prim psychologická rovina a velmi složité charaktery, úžasná sestava herců a Tristan a Isolda. Nevím, proč Lars pokládal za vhodné vždy jednou za deset minut zahrát pár vteřin ze začátku této opery, protože už tak pošesté mi to začalo lézt solidně krkem. I když hlavně kritizuji, dávám takhle vysoké hodnocení hlavně pro to, jak jiný ten film je v rámci mého oblíbeného žánru, ačkoliv díky tomu to samozřejmě žádný žánrový film není. 2 naprosto nesourodé půlky, úchvatné intro, super závěr, je to podnětné a mnohovrstevnaté, charakter Kirsten Dunst, jejíž maniodepresivnost bych v reálném životě nevydržel už po deseti vteřinách, je skvěle napsaný i zahraný a celkově je to doslova krásná depka. (17.03.2020)

Prvá, nie príliš vzrušivá (trojhviezdičková) polovica je skvelo zahraná a poteší delikátnym medzinárodným ansámblom vo vedľajších rolách. Neprinesie ale nič viac, než ktorákoľvek konverzačná scénka z iného Trierovho (či Ozonovho) filmu. Druhá (štvorhviezdičková), tiesnivejšia, pôsobivejšia, obrazovo krásna a scenáristicky zaujímavejšia polovica filmu zážitok zosilní a výsledný dojem ponechá omámený artistickým audiovizuálnom, no myšlienkovo začudovaný a nenaplnený. Trier akoby si iba niečo skúšal, akoby iba zhmotnil pocit, myšlienku z krátkeho veršu. Pre niekoho to môže byť zaujímavá a duchaplná meditácia (napokon, je to hra s obrázkami, hudbou a postavami nesmierne elegantná), no pre mňa ostáva Melancholia iba hŕstkou pozitívnych dojmov, ktorých váha po skončení záverečných titulkov vyšumela do prázdna. (27.05.2011)

|| Scenár: Lars von Trier | Hudba: Kristian Eidnes Andersen | Produkcia: Meta Louise Foldager, Louise Vesth | Distribúcia: Nordisk Film | Štúdio: Zentropa | Rozpočet: 7,4 miliónov $ (52,5 miliónov DKK) | Tržby: 1,970,588 $ || Film, ktorý dokonale ztvárnuje trápenie duše v prípadoch, keď má človek úplne všetko, ale predsa je nešťastný. Dôvodom môže byť existenciálna prázdota alebo práve koniec sveta. Jedno je ale isté: Pánovi režisérovi sa snímok podaril takým spôsobom, že som trpel s postavami od začiatku do konca. Rád si u dobrých kusoch zasmútim alebo uroním slzu, ale trpieť pri filmu pre mňa nie je smerodatné... Ps: Pre každého tieto filmy dojmovo fungujú úplne inak. (01.05.2011)

Je to dosť dobrá katastroficky ladená umelecká dráma od Larsa von Triera. Má výborný príbeh o dvoch sestrách, z ktorých mladšia by práve mala prežívať najšťastnejší deň svojho života, keďže sa vydáva za svojho milovaného muža, ale aj tak trpí depresiami a nevie sa z toho dostať. Lenže čoskoro si všetci uvedomia, že k Zemi sa blíži veľká planéta, ktorá by tu v prípade nárazu zničila všetok život a tak sa snažia byť sebe oporou, ale aj tak to každá vníma po svojom. Spracovanie sa mi páči, ale k dokonalosti tomu ešte trochu chýba. Už po úvodných titulkoch, ktoré patria medzi tie najzaujímavejšie, aké som vôbec videl je jasné, že toto bude mimoriadne pôsobivý zážitok. Film je rozdelený na dve odlišné fázy, v ktorých je uprednostnená iná zo sestrier. Prvá sa venuje výhradne svadbe, čo na prvý pohľad nepôsobí práve najatraktívnejšie, ale až na pár slabších scén mi to až prekvapivo dobre sadlo. Postavy a vzťahy medzi nimi sú výborne zvládnuté, ale je v tom aj trochu depresie a samozrejme umenia. Druhá si síce udrží všetko dôležité z predchádzajúcej fázy, ale je predsa len o trochu dynamickejšia, zmení prostredie a navyše ponúkne niekoľko perfektných scén. Samotnej katastrofe sa film vlastne ani moc nevenuje, čo ma ale kvôli režisérovi vôbec neprekvapuje, ale aj tak je všetko s ňou spojené dostatočne zaujímavé a aj tak príjemne pomaly dávkované. A tak dej stále mohol byť aj o niečo zaujímavejší, ale vynahradzuje to hlavne tá perfektná atmosféra, ktorá si ma získala okamžite a až do konca nepustila. Herecké obsadenie je výborné, Kirsten Dunst vo svojej najzaujímavejšej úlohe a zahrala to až prekvapivo dobre, k tomu Charlotte Gainsbourg a plno zaujímavých vedľajších postáv, ako Kiefer Sutherland, Stellan Skarsgård, Alexander Skarsgård, Charlotte Rampling, John Hurt alebo Udo Kier, takže nechýba ani viacero režisérových obľúbencov. Réžia a technická stránka sú skvelé, Lars von Trier je jednoducho talent, perfektná vizuálna stránka, vynikajúca atmosféra, zaujímavé umelecké prvky, tu nemám čo vytknúť. A pochváliť musím aj vydarenú hudbu, ktorá sa sem skvelo hodí. Takže keby bol dej ešte o niečo zaujímavejší, neváham s plným hodnotením, ale aj tak je Melancholia vydarený film, ktorý ma bavil rovnako aj po opakovanom pozretí. 79% (09.09.2014)