Archív
Obsahy(1)
Josef Brzek má 73 let, když ho syn Petr odveze do Pardubického archivu Ministerstva vnitra, kde jsou soustředěny svazky StB. Chtěl sem zajet už dávno, ale manželka Věra mu to rozmlouvala. Chtěl se jen ujistit, že ti, o nichž si to myslel, byli opravdu agenti StB. Ale fakta, na která v záznamech narazil, vůbec nečekal. Zrada přišla od nejbližších, z rodiny...
Víc asi nelze o příběhu nového televizního filmu Archiv prozradit. Dramaturg Bedřich Ludvík našel tento příběh jako malou, pětistránkovou povídku, v knize Ivy Tajovské Jepičí hvězdy. Scénář napsala autorka ve spolupráci se scenáristou Miroslavem Sovjákem. Pardubický archiv, v němž Ministerstvo vnitra v roce 1997 zpřístupnilo dokumenty bývalé komunistické Státní bezpečnosti, dnes už neexistuje. Dnes je součástí Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze. Pro natáčení se musely prostory bývalé školy, která dnes patří Salesiánům, upraveny do původní podoby. V hektickém prostředí naší současnosti stačí pár let a už se točí retro film.
Návštěvou Pardubického archivu příběh profesora Brzka jenom začíná. Většina scén se odehrála v domku v Dolních Počernicích, který si Česká televize pro natáčení pronajala.
Tady až doposud žili manželé Brzkovi (František Němec a Emílie Vašáryová) poklidný život důchodců. Profesor se snažil opravit střechu, staral se o zahradu a ve své pracovně si přivydělával překlady. Sem se utíkal z labyrintu světa, tady měl svůj ráj srdce. Ale už nemá. Až sem dolehla ta špína z archivu. Pětasedmdesátiletý starý muž už nemá sílu se jí postavit. Chce najít viníka a pomstít se. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Minulosť si každý ťahá za sebou, minulosť v sebe skrýva mnoho tajomstiev... Otvárať pandorinu skrinku sa niekedy nevypláca, lenže zvedavosť býva silnejšia. Príkorie 15- ročnej nedobrovoľnej práce v kotolni vďaka eštébackemu donášaniu začína Brzek ( František Němec ) prenášať aj na nevinných ľudí. Jeho túžba po pomste začína byť nekontrolovateľná. Je dobré ak na oboch brehoch Moravy máme herecké ikony, ktoré dokážu potiahnuť aj navzdory trochu preplácanému scenáru. Pani Vašáryová opäť dokázala aj na malej ploche dať svojej postave pocit viny i bezradnosť nad valiacimi sa udalosťami. Film však predovšetkým patrí pánovi Němcovi, ktorý mal čo robiť ( scenár mu nepomáhal ), aby jeho postava neskĺzla do bezbrehého tápania. Zvládol ju veľmi dobre. Čo sa týka scenára nemyslím si, že je nutné "vystavovať" hercov zbytočným scénam a tlačiť tak na pilu ( napr. potýčka na chodbe starobinca ). Určite však treba oceniť psychedelickú hudbu Emila Viklického. ()
Herecky úžasné --ale jinak ? Když jsem musela jako malá pořád koukat na válečné filmy -nesnášela jsem je dost dlouho a teď mi přijde , že jen eSTéBácké filmy ......? Copak se pořád musí vrtat jen v minulosti ? Notabene v tak blízké -že ji vidíme pokaždé jinak ? Těším se na filmíky na téma rozkradená republika -kuponová privatizace a ták :-D ()
Mně se Archiv líbil, především výtečné herecké výkony Františka Němce, Oldřicha Vlacha a Emílie Vašaryové. Nejsem nijak velkým příznivcem velkého vyhrabávání komunistické minulosti a posedlost honbou na éstébáky, která většinou končí trapně a s mezinárodní ostudou viz. aféra Kundera, ale tento příběh má i jiné podněty k přemýšlení. ()
Pocit ukřivděnosti je velmi zatemňující prostředek, člověk tady nejde proti vnějšímu nepříteli, ale musí se vyrovnat hlavně sám se sebou, odpuštění a smíření totiž nejvíce pomůže nám samým. A tak byl v tomto příběhu paradoxně největším sígrem "disident" Němec, kterej si zbytečným babráním v minulosti pošramotil obrovský kus přítomnosti právě proto, že odhalil něco, s čím se nebyl schopen morálně srovnat. Podivuhodné ovšem bylo, jak rychle dokázal ztratit důvěru v někoho, kdo ho miloval (a dával mu to dostatečně najevo) dlouhou řadu let. On vlastně šel své mizérii hodně naproti. Sugestivní podání vynikajicího Němce dodalo tomuto vnitřnímu boji patřičnou dimenzi, a tak tento film patří mezi povedené produkty České telky. ()
Televizní snímek Archiv nemá bohužel s televizním archívem České (Československé) televize nic společného, kdeže jsou doby skutečně kvalitní televizní produkce a časy vynikajících česko-slovenských televizních inscenací, Archiv jakoby přešel z novácké manufaktury na výrobu prefabrikovaných telenovel, a to nejen takřka totožnými hereckými tvářemi (v případě Jana Šťastného mi dokonce slovo ,,herec" připadá nepatřičné, jeho herecký výraz je jako jeho oblečení - ve všech rolích stejné... a to nemohou změnit ani herečtí mistři jako František Němec či Emília Vášáryová), ale především tou plytkou povrchností, s jakou přistupuje k tématu tak zásadnímu, jako je vyrovnání se s naší národní předlistopadovou minulostí. Jestliže takto, tak raději vůbec... ()
Reklama