Slečna od vody

Agitka , která ani moc agitovaná vlastně není. Jedné slečně se jednoho krásného dne nechce do práce a tak jde k vodě a tak se seznámí s mužem a zažije zajímavý den. Její otec , když zjistí, že není v práci tak řekne že je nemocná a jde makat za ní. Jenže uvědomělý soudruzi nechtějí nechat kolegyni stonat a chtějí jí k ní poslat doktora, což samozřejmě tatík nemůže připustit nebot, by se přišlo na to, že není doma. Stejně se to provalí, ale všichni jsou uvědomělí a je jim jasný, že když nešla do práce tak si nezaslouží zájezd k moři. Poněkud škoda, že jsme se vlastně nedozvěděli kde dělal ten chlápek co měl noční. Poměrně příjemný film, který vypovídá o době a ukazuje nám jak se taky tenkrát žilo u vody. (12.01.2010)

Na jednu stranu jsem se obával (a na druhou radoval), že se bude jednat o budovatelský snímek, čili že se člověk bude hodně nudit (hodně bavit), ale naštěstí (bohužel) se tato obava (naděje) nevyplnila, s výjimkou dvou momentů: 1. Marvan obsluhuje dva stroje najednou (pravda, to zase až tak budovatelské nebylo, spíš normální, protože třeba taková údernice Korabelniková stihla pracovat na čtrnácti tryskových stavech a doma navíc na jednom jiném) 2. Jeho dcera na konci prohlédne, roztrhá poukaz na zahraniční dovolenou u moře a v rámci pokání jede do CCCP obracet tok sibiřských řek (cheché, spoiler, to máte z toho, že nejdřív čtete komentáře!). Jinak se jedná o film význačný tím, že hlavní hrdinka se celou dobu snaží název snímku popírat, dokazuje seč může, že ona slečnou od vody rozhodně není. Mimochodem na tom je vidět, že i přes veškeré proklamace o rovnosti muže a ženy v socialismu zůstávala společnost na sklonku padesátých let silně patriarchální, neboť Heverle čistotu svého charakteru dokazovat nemusel, ačkoli se u vody válel celé dny a podle jeho chování ke Klepáčové bylo jasné, že si namlouvání slečen od vody mnohým opakováním perfektně zažil. Patriarchálnost se projevovala i v jistém uctivém chování ženám, zatímco ředitel prominul velkomyslně Klepáčové její podvůdek, na chudákovi Kemrovi, který provedl úplně to samé, si s chutí smlsl. Nejzajímavějšími postavami se mi jevil kulturista u vody, takový svalovec se asi do té doby v našem filmu nevyskytl, a dále ta cvičená čivava, která uměla tak krásně vlézt na záda, sedět na dlani a jako vrcholné číslo jí nedělalo žádný problém najít ztracené šaty, připevnit si je k obojku u krku(!) a tak je přivléct ke svému majiteli. Zajímavosti Kemr si při slunění u vody pokládal na oči kamínky. Ne, nebylo to kvůli tomu, že znárodněný průmysl nevyráběl sluneční brýle, neb se podle komunistů jednalo o zvrácený západní módní výstřelek, jak se dosud chybně uvádí v odborné literatuře. On se Kemr jen bál, aby ho neodnesl vítr. A za druhé, z toho, jak Klepáčová neohroženě odkusovala slupku z kedlubny čerstvě vytažené ze záhonu, usuzuji, že byla sečtělá a neušel jí dva týdny starý článek v Respektu, kde se ředitel Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích doc. Ing. Julius Lukeš CSc. rozplývá nad tím, jak blahodárně působí tasemnice na civilizační choroby, zánět střev, roztroušenou sklerózu, alergii a autismus. A sám si v sobě tak dvě až tři pěstuje. (17.05.2014)

Pokud se rozhodnete podlehnout slunečním paprskům, vodě a nevinnému flirtování v době, kdy máte zařezávat ve fabrice, musíte počítat s tím, že k moři holt nepojedete. Za odměnu. Mrsknout tenhle veskrze naivní film mezi zastaralou veteš není zvlášť těžké, ale protože ho má na svědomí zkušený Bořivoj Zeman, najde se v něm několik pěkných a dnes už vlastně dokumentárních záběrů z pražských ulic a nábřeží, zvěčnělá památka na neporušené modřanské lido i celý trs sympatických hereckých výkonů (Klepáčová, Heverle, Marvan, Kemr). (11.03.2012)

Slečna od vody mi navodila krásnou atmosféru doby, kdy jsem jezdila k babičce. Líbila se mi proto, že se sice tvářila jako moralita (a určitě i byla) ale vyklubala se z ní docela milá komedie. A já dostal chuť vytlačit se z přeplněné tramvaje a nechat se balit od prudkého sympaťáka někde u vody a večer se dát vyhubovat přísným tatíkem. (06.01.2018)

U tohle filmu máte jen dvě možnosti. Buď to celé vezmete jako blábol o tom, že hákovat se nemá, nebo si v tom najdete zábavu a necháte se unášet dějem. Já zvolil tu druhou variantu a nechal se pohltit jedním letním dnem v podivuhodných šedesátkách, které jsem nezažil, ale chtěl bych je zažít. Film je skoro celý točený v exteriérech a tak má člověk možnost sledovat Prahu té doby i to jak se tenkrát řádilo v Modřanech ve Vltavě... Musel jsem se usmát. O víkendu jsem málem jel z Davle parníkem Vyšehrad a i tady si to za klapotu koles šinul řekou... :-). Tehdy asi ještě jezdil na uhlí a pod mosty sklápěl kouřící komíny... Film je plný známých herců - Kemr, Marvan, Záhorský... mihne se tam i mladá Bohdalka a Pepíček Zímů... Celé se to točí kolem zájezdu do Varny v Bulharsku. Ten má dostat dělnice Helenka za odměnu. Jenže ta si jeden den koupí nové plavky, nahlásí nevolnost a jede se tramvají č.21 vyvalit na náplavku do Modřan... Samozřejmě se provalí, že nemarodí (navíc tam ze závodu nehákovala sama) a todlecto tedy ne! Závodní výbor se na to pěkně podívá ! Zaslouží si tedy Helena zájezd do Bulharska? Divák jistě seděl v kině napjatý k prasknutí! Naštěstí film ukázal, že Helena není zcela zkažená (jen trochu) což byla zcela jistě zásluha jejího uvědomnělého otce. A s tímto ponaučením se šlo z kina a od té doby už nikdo v práci neměl áčko ! A zazvonil zvonec a pohádky je konec! Dávám za tři vysoustružené součástky. * * * (12.06.2018)