Slavnost v botanické zahradě

Při sledování tohoto nesmyslného díla, které nic nevyjadřuje, jsem byla nucená hodně přemýšlet - v první řadě nad tím, jak asi vznikal scénář, nedovedu si totiž představit, jak v něm racionálně uvažující člověk mohl popsat ty šílené scény, které se později realizovaly na plátně. Vždyť ať je žánr jakýkoliv, divák by měl dostat alespoň nepatrnou šanci ztotožnit se s postavami a reáliemi tohoto světa. Zde to naprosto neplatí, herci pronášejí nesmysly, dělají věci které nic neznamenají a vše prokládají bezzubým řehotem. Je téměř nemožné, aby se někdo choval tímto způsobem, ze všeho nejvíc mně tyto výjevy připomínaly středověkou "loď bláznů" , jejíž nešťastná posádka nezahynula na moři, ale vítr ji přivál k neobydlené pevnině, kde se úspěšně rozmnožila. (01.03.2009)

Kaleidoskop ľudských osudov a básnické črevo vidieckej absurdity, pri ktorého sledovaní som mal ustavičný pocit, že všetkým zúčastneným v žilách zjavne kolujú isté povzbudzujúce látky. Každopádne, zábava je to preveliká, až som sa takmer zahrdúsil zabehnutým orieškom. A áno, má to v sebe aj zopár zaujímavých myšlienok. Len sa cez seba tak akosi prepletajú... 80% (15.01.2015)

Ejhle poeta! Elo Havetta... Nostalgický, hravý, stylizovaný, expresivní - až lehce surreálný, místy zbytečně trošku hysterický... Každopádně pak svébytně poetický, až vizuálně okouzlující... (D.m.s.n. český film měl Chytilovou, slovenský pak Havettu... ;-) . . . Nečekejte nějaký konkrétní příběh, spíše jen takové ty >kapitoly< - prostě takové epizodické podobenství (jakoby) >o ničem< - ale nakonec proč ne... I film jako řemeslo potřebuje své básníky... A Havetta jím bezesporu byl! . . . Musím ale přiznat, že pět hvězdiček tomuhle filmu nechci dát, třeba právě pro přece jen trošku ledabylé postprodukční zpracování (prostě postsynchrony a vůbec zvuk mi příliš neseděl a nemyslím, že by to bylo dáno zrovna stářím snímku)... Za zmínku ovšem stojí sama o sobě kongeniální jarmarečně poetická hudba Zdeňka Lišky, která z filmu přímo jak ta květina vyrůstá... Každopádně pak jde (právě) i z dnešního pohledu o jedinečné dílko, i dnes dobré s jistou mírou nadhledu a tolerance ku zhlédnutí, třeba i jen pro poučení o kultuře a době - v tom krátkém období neobyčejné svobody umělecké tvorby, tak vzácné v poválečných dějinách našich zemí... A nakonec ho lze i zhlédnout s radostí, už jen pro ten půvab mladé Niny Divíškové... ;-) . . . Tak goodbye >všeci< v Babindole, a víno ať teče proudem! Zázrak!... Elo Eloi! Chachachacha... Aleluja!!!... - - - - - (Poprvé viděno kdysi tak před čtvrtstoletím v dobách >oněch< ve FK v Brně, znovu pak 11.6.2008 na ČT2, komentář zde jako osmý - 11.6.2008) (11.06.2008)

Omamne jasavá oslava hedonizmu, z ktorej je 60-te roky cítiť na míle. Rovnakú atmosféru nájdete v Herzových "Sladkých hrách minulého leta" z toho istého roku, ktoré však pôsobia konzistentnejšie a možno práve preto intenzívnejšie, to však nič nemení na tom, že na Havettov film človek pozerá s vytreštenými očami až do konca ako na nejaký zázrak. Dokonca aj ten názov je úžasný! Nedávno som bol takisto na jednej slávnosti v botanickej záhrade - práve sa tam liahli tropické motýle. Naozaj neviem, ktorá z tých slávností bola krajšia. (14.06.2008)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů, k nimž se rád vracím. Ano, férie je to pravé slovo. Užívání života plnými doušky, radost, touha, láska, destrukce. Demolice skleníku vypadá jak z němé grotesky, kde místo šlehačkových dortů létají květináče. Rozchechtaný fotograf, potulná kapela, nenaplněné vztahy a zázrak. Zázrak života. A přes to všechno se občas celou tou taškařicí mihne temný stín tragického konce šedesátých let v Československu. Jako vždy úžasná hudba Zdeňka Lišky drží všechny ty střípky krasohledu pohromadě. Poslední třetina se nese v duchu surrealismu, nebo možná přesněji slovenského nadrealismu. Motiv křídel je jasný. I ty hloupé husy dokážou létat, proč by tedy nemohl člověk? Pokud však o křídla nepřijde... Krásné. (15.09.2021)