Santiniho jazyk

Zmatenej nesmysl, kterej od naprostýho krachu zachraňují některý dobrý herci a pěkná kamera. To, proč se Strach, kterej evidentně svojí řemeslnou zručností převyšuje většinu tvůrců ČT pouští do podobných debilit, ví snad jen Bůh. Jinak naprostá tragédie s dementním vyústěním a otravnou dvojící sester, který furt pobíhají všude v bílým jako saniťáci. Ať si Šifru mistra Leonarda kritizuje kdo chce, faktem ale je, že amíci mají ánunk o tom, jak mají podobný filmy vypadat. My ani omylem. (06.12.2011)

Tenhle román jsem nečetl, nemohu tedy srovnávat film a knihu, ale film se mi moc nelíbil. Jede opravdu na nějaké povrchní danbrownovské vlně, která je zrovna in. To mi jiné páně Urbanovy romány - Sedmikostelí a Stín katedrál - připadaly mnohem fundovanější, literárnější a zábavnější než to komerční amerikánské čtivo. Škoda, Santiniho chrámy by si zasloužily něco onačejšího. Pár hezkých záběrů architektury, které to zachraňují od do odpadu vyhození, tu ale je. Herecké "výkony" hlavních postav byly dorážející. Takhle bych snad byl schopen "hrát" i našinec, kterého pedagogové pro totální nedostatek dramatického talentu nenechali kdys dávno v dětském představení O Sněhurce hrát ani roli mochomůrky. Jestli takhle hamburgerově má být zprzněno i Sedmikostelí, měl by se pan Urban vzbudit. (06.12.2011)

Tak tohle se nepovedlo. Nebyla to ani kriminálka Hostivař (Švehlík, Stropnický), ani skvělý Brainstorm .. Byla to pro mne jen taková cestománie po barokních sakrálních stavbách zaměřená primárně na českou spešl věc - barokní gotiku a já bohužel čekal víc... Což o to, kamera úžasná, hra světel, průhledy z jedné kaple do druhé....Člověk se cítí malým a pokorným v paprscích světla či snad Božího jasu... Ale to je filozofie a účel baroka a takto kostely byly zkrátka stavěny... Natočit to tedy s dobrým světlem nemusí být až takový problém... Zbytek příběhu byl u mne na odpad, nejsem příznivcem ,,šifer Leonarda a da Vinciho kódů" . Proto mne podobné thrillery ponechávají chladným. Po čtvrté vraždě jsem bez výčitek přepnul a rozuzlení si nechal s klidem ujít. Pane Strachu, fandím Vám, ale už prosím žádné Strážce duší či filmové bedekry tohoto typu. Hvězda jen za ty krásné průhledy do Santiniho lodí. Jan Blažej Santini - to byl skutečný borec. * (04.12.2011)

Vědomí vlastní zanedbatelnosti, pokora vůči něčemu většímu, a hlavně ticho. V době permanentního stresu, materialismu (nebo spíš konzumu) a zahlcení informacemi - včetně vtíravé a řvavé reklamy - jistě odvážné a sympatické poselství. Po technické stránce je to nádhera, architektura Santiniho staveb je tu snímána způsobem, z něhož se srdce tetelí. Obsazení je taktéž výborné, nicméně lučištnice z jiného světa (když ne bytostí, tak rozhodně schopnostmi) vše posouvá za hranici, kterou jsem ochoten akceptovat... Ona a tajuplné vraždy vychylují váhy směrem k šestákové lacinosti "záhadologického thrilleru", jakých jsou k mání stovky. Škoda, trochu střízlivější podoba by dokázala divy... takhle je to na dolní hranici doporučeníhodnosti. 70% (31.01.2014)

Topornost a hrůza výkonů hereckých se vzácně snoubí s plytkostí a naivitou filmového zpracování, přičemž společně tvoří univerzální jednotu symbolizujíc tak neumětelství, tolik typické pro tvorbu České televize, mělo být poslední Santiniho šifrou v tomto filmu. Takové jako "tajemno" mizerné stejně jako dialogy (v nich se herci raději nepouštějí do žádných souvětí, co kdyby ...). Naivní antagonismus duchovna (zde ukryté v Santiniho architektuře, či v Santiniho osobě skrze jeho architekturu nahlížené) a zaměstnance pražské reklamní agentury, kterému každý říká Kňour, ale opravdu každý a to neustále, pomalu v každé druhé větě a který chce vytřískat jmění z několika biblických citátů. Vraždy jejichž důvod mi zcela unikal - zabití blázna, který se po hrdinovi ohnal motyčkou, nebo kněze, který ho pro změnu zamkl v kryptě a ubitého sekerou, která se zřejmě jen tak válela někde poblíž. Poznání, že ona bílá postava Viktorie má ještě autistické dvojče Aurelii, jsem přijal s radostí, jen proto že na další záhady a překvapení už nezbýval čas, a tohle tak bylo poslední. Kamera snímá celou tu krásu Santiniho staveb pokud možno v pár krátkých záběrech stropních fresek, víc by jim asi producent nedovolil. A navíc celé to poselství sdělené nakonec češtinou, latina, kterou tehdy vzdělanci a církevní hodnostáři mluvili, byla asi nad síly tvůrců filmu. (19.08.2015)