Modré z nebe

Troj-generačné ženské prepojenia. Aj keď samy, stále si v sebe nesú stopy začínajúcich, končiacich a odoznievajúcich vzťahov s mužmi. Do toho pomerne zručne namiešaný koktejl humoru, hádok, ich zmierňovania a raz zúrivej, inokedy poblázneno zjašenej hystérie. Vedené v takom matkinovskom* duchu silných matiek uzmierovateliek (babka), slabších matiek trpiteliek (mama) a odviazaných mladých slečien (dcéra) - všetko umelkýň, ktorým neustále treba udeľovať akési životné lekcie. Letná story na samote sa tak začínala postupne meniť na všeobjímajúcu okázalú nudu zavŕšenú nepodareným alegorickým snom.---- *(vysvetlivka) Maxim E. Matkin je slovenský spisovateľ, ktorý na základe úspešného ohlasu internetového seriálu na pokračovanie vydal následne niekoľko čitateľsky úspešných románov zaoberajúcich sa vzťahmi a životným štýlom dnešnej stredostavovskej spoločnosti strednej a vyššej strednej triedy. Základom jeho úspechu je opísanie vzťahového módu, mnohým pripomínajúcim to, čo sa im a okolo nich deje a dialógy "zo života". Zároveň Matkin funguje ako poradca v lifestylových časopisoch pre problémové partnerské situácie. Jeho meno je pseudonym, rôzne indície naznačujú, že sa pod ním skrýva práve režisérka filmu Eva Borušovišová, jej sestra Soňa, prípadne obe. (25.08.2013)

Eva Borušovičová začala vo veľkom filme práve týmto príbehom a treba uznať, že to nebol zlý počin. Snaha o sondu do životy troch generácií žien, ktoré spolu žijú vo veľkom dome, sa vydarila, ale zjavne chýbal režisérky trochu odstup, azda to možno pripísať jej veku. Herecky je film nadpriemerný, muži hrajú druhé husle a sú len do počtu. Prekvapil krásny jesenný vizuál. (13.03.2021)

Typicky slovenská představa o uměleckém filmu. Vezmeme tři ujeté postavy, které se chovají hystericky a bez jakékoliv logiky, zasadíme je do nějakého dějiště, vypreparovaného z konkrétního času a prostoru, děj vynecháme, ten není důležitý...a co ještě ? Jo, nějaké snové vize. A máme to. Autorky obšlehly Šulíkovu Zahradu a ani se nezačervenaly. K dovršení všeho režisérka do hlavních rolí obsadí herečky, které spolu neladí a každá hraje úplně jiným stylem. Vedle prvorepublikového zastaralého hereckého stylu Kabátové tu stojí křečovitost a netalentovanost Halčákové, a do třetice jediná slušná herečka Vašáryová, která ovšem zase působí dost nejistě. Sledování výkonů prvních dvou je utrpení. Třeba scéna, kdy Halčáková "spontánně" skáče po zahradě, je příšerná. A Kabátová, když se pouští do nějakých větších akcí, třeba do zpěvu, tak je rovněž k nevydržení. No a režie, bez smyslu pro poezii, to jen dorazila. Klady ? Dlouhá scéna, v níž Halčáková ukazuje prsa. Ta jsou za pět hvězdiček. (14.09.2009)

Nejhorší byly ty snové sekvence, kde tři hlavní ženské postavy byly oblečeny celé v bílém, pokaždé na různých místech a celé to mělo symbolizovat zřejmě život, i čáp tam musel být přítomen. Kýč jak bič! Celkově to působí pouze jako nějaká změť obrazů, chtěné poetiky a očividné symboliky. Bohužel to nefunguje jak by mělo. Zita Kabátová jako nejstarší žena podává suverénní výkon, Emília Vašáryová jako prostřední je v každém záběru okouzlující a s přehledem strčí všechny do kapsy, bohužel nejmladší Slávka Halčáková mě to celé svou amatérštinou kazila a nic nepomohlo, že ukázala i svoje mohutné dudy. Holt poetika je ta tam, věřím, že kdyby se režie ujal třeba Karel Kachyňa nebo Martin Šulík, dostalo by to úplně jiný šmrnc. (16.08.2022)

Tři různé generace a každá jiná a přeci vlastně naprosto stejné. Dvě herecké legendy, Emília Vašáryová a Zita Kabátová, se potkaly s mladou Slávkou Halčákovou a docela k sobě pasovaly. Všechny touží po štěstí, ale tak nějak po svém. Spojení různých hereček, vykreslení složitostí jejich osobností a vzájemného soužití, kdy se hádají, aby si pak řekli, že se stejně mají rády, se mi líbilo. Stejně jako prostředí zvolené k natáčení. Zaujala mě i hudba. Mezigenerační dialog fungoval a dohromady dal zajímavou mozaiku. (25.08.2022)