Poslední případ (S04E03)

První půlhodina byla "jen" špatná variace na Austina Powerse, to bych asi ještě asi zkousnul. Pak ale přišlo zařazení drahé sestřičky s nadpřirozenými schopnostmi, což porušilo základní pravidlo všech příběhů o Sherlocku Holmesovi - žádné nadpřirozeno! A zbytek dílu tvořilo hodinové pokračování Saw s takovými dírami v logice, že by v nich neuvízl ani vorvaň. Odpad všech odpadů. Arthur Conan Doyle rotuje v hrobě jak turbína. V příští sérii bude Moriarty tisíckrát naklonovaný jako agent Smith, Watsonová přiletí z alternativní minulosti strojem času spolu s robotickým Watsonem, Eurus se naučí střílet z očí lasery a Sherlock v nejdražší trikové scéně zjistí, že se mu celý jeho život jen zdál a on ve skutečnosti vůbec neexistuje. (17.01.2017)

Zatím poslední díl Sherlocka Holmese dopadl ve výsledku dobře. Trochu se bojím, že je to úplně poslední díl, což by nebylo zrovna super, jelikož mám Sherlocka v celku rád na to, aby zničeho nic jen tak skončil. Člověk hlavně čeká hodně, protože přeci jen tyhle tři díly je materiály, na který diváci museli čekat téměř tři roky. A to sakra není málo. Celkově vzato se díl minimálně tváří inteligentně a geniálně, a já asi teďka budu jenom další blbec v davu, ale mne to tak nějak i vyhovuje. Já jsem prostě sledoval, koukal a užíval si v celku propracovaných 88 minut a tím to pro mne hasne. Snad není všem dnům konec. (18.01.2017)

Na Moffatovi určitým způsobem obdivuji dvě věci: Tou první je, že na začátku dílu někam nažene všechny postavy, pak si to ale rozmyslí a pár minut před koncem je nažene někam úplně někam jinam, aniž by komukoliv včetně něj bylo jasné, jak se tam vlastně ocitli. Tou druhou je, že vymyslí nějakou úplně novou postavu, třeba malou holku v letadle, vytvoří kolem ní nějaký charakter a pár minut před koncem z ní udělá úplně někoho jiného a dělá, že ta původní postava nikdy neexistovala a neřeší, že jakýkoliv pokus o vysvětlení je spíš jako z Doctora Who. Jinak je to ale naprosto fantastická epizoda, kterou jsem si nehorázně užil a ze čtvrté série je rozhodně tou nejlepší. Euros je překvapivě funkční postava, výborná, skvěle napsaná, perfektně zahraná a je vlastně docela i škoda, že se objevila až teď. Návrat Moriartyho (mimochodem v královském stylu) byl skvělý, jsem rád, že aspoň tohle se vyřešilo "normálním" pozemským způsobem. Děj dynamický, výborně napsaný, interakce postav je naprosto úchvatná, tempo je perfektní, vše je podbarvené skvělou hudbou. Ty hry s Sherlockovou genialitou tvůrcům vždycky šly a tady to k mé radosti opět vyždímali na maximum, jen je škoda, že kvůli tomu byly tak trestuhodně upozaděné postavy Lestrada, paní Hudsonové a Molly, která tady alespoň měla (doslova) tři minuty slávy. A nikdy bych neřekl, že mě potěší Mary Watsonová, ale ta její závěrečná řeč byla vážně perfektní a tím, že se tvůrci tak nějak symbolicky vrátili k první řadě se to celé vážně docela hezky zakončilo. A taky mě naštvalo to vysvětlení Rudovouse. Docela přehnané. Jako finálový díl (ať už série nebo celého seriálu) to už snad ani lepší být nemohlo, bylo to o postavách a jejich vzájemných vztazích a hlavně to dost prohloubilo vztah mezi Sherlockem a Mycroftem, který se z poměrně retardované postavy vypracoval až (skoro) na tu nejlepší - a tak to má být. Ty podivné mysteriózní sci-fi twisty a drogové experimenty v celé čtvrté sérii tvůrcům asi časem odpustím, ale za tuhle epizodu jsem jim skutečně vděčný. Udělala mi velikou radost. Děkuji všem, kteří se podíleli na tvorbě seriálu a stvořili fenomén a jednu z nejlepších adaptací Sherlocka. Děkuju hlavně hercům. Děkuju i Marku Gattisovi. A.... ach, Bože.... děkuju i Tobě, Moffate :). 100%. (25.01.2017)

Bravúrne skorigované finále, ktoré dokáže roztrieštiť srdce na milión kúskov. Psychologický thriller, ktorý sa s chirurgickou presnosťou zaryje pod kožu a už nepustí. Po celý čas bol vyvíjaný neúprosný emoční nátlak a prostredie stimulovalo až klaustrofobickú úzkosť. Celé je to podnietené emocionálnym rozkolom postáv, dilemou, ťažkopádnosťou a deprimujúcimi rozhodnutiami. Sila tkvela v strhujúcich konverzačných scénach, ktoré boli chytro napísané, oplývali vypoinovaným koncom a určitou vypočítavosťou. Kvitujem takisto aj gradáciu a precízne vybrúsenú dramaturgiu. Taktiež si nemožno nevšimnúť tú navolenú symboliku a presahujúci alegorický význam, ktorý krásne kontrastoval s mysterióznou atmosférou, čo dodávalo celej veci nový rozmer. Táto hra myslí, tento psychologický súboj si neskutočne pohrával s perspektívou a uhlami pohľadov, tým pádom aj psychopata sa dá pochopiť. (08.11.2021)

Je to napínavé, v pro postavy neuvěřitelně stresujícím a pro diváka adrenalinovém tempu - hodně obstojně zrežírované. Jenomže celý "Sherlock koncept" tady kompletně roztekl do emocemi napěchované vztahovky našich milovaných hrdinů - a co mě nejvíc mrzí, že se na konci úplně stejně roztekl i scénář tohohle dílu. Celou dobu to směřuje (k jakkoliv samoúčelně vystavěnému) srdcervoucímu finále, aby byl výsledek tak neuspokojující a podivně strnulý? A co ten vinnetouovský dodatek? Úplně jsem si vzpomněl na: Tak tady jsou - legendární postavy našeho mládí.. Patos. (17.01.2017)