Znovu a jinak

Výborně napsaná a ještě lépe Charlize Theron zahraná postava Mavis povyšuje tohle komediálně laděné drama alespoň na lehce nadprůměrnou záležitost. Musím ale předeslat, že Reitmanovy předešlé kousky Juno i Děkujeme, že kouříte mě za srdce rozhodně nechytly, Lítám v tom se mému vkusu sympaticky přiblížilo a Znovu a jinak ho zase příjemně podráždilo. Reitman znovu na můj vkus tak trochu zůstává chladným a zase ne všechny motivy (někam) dotáhne. Stejně jako kdysi úspěšná spisovatelka Mavis píše brakové knihy, tak i Reitman předkládá záměrně brakový námět s pochybným poselstvím, místy je hůře čitelný a osobitý. Přesto nabízí sžíravou a hořkou sondu do deprimované hrdinky, která marně loví svou dávnou lásku, chová se u toho nedůstojně, sobecky. Reitman trochu jinak, Theron pečlivá ve výběru rolí opět naprosto výborná (oscarová nominace překvapivě schází)!! (15.04.2012)

Komentář uživatelky bagetka007 'Já jsem se prakticky po dlouhou dobu cítila docela "uncomfortable"...' dobře vystihuje, proč je Young Adult dle mého nejlepší Reitmanův film. Konečně se tu totiž neberou ohledy na cílovou diváckou skupinu (zde od asertivních kurviček přes nerdy až po vesnické balíky) a deziluzivní sdělení není servírováno na podkladu rádoby milých (ale otravných) indie drnkaček. Přestože se tu setkáváme se zápletkou typickou pro romkomový narativ, nejsme chlácholeni klišé o hrdinech, kteří dostanou životní lekci a poučeni si v závěru šťastně padnou do náruče, ale místo toho jsme svědky konfliktních střetů postav, které toho sice mají mnohdy dost společné, ale přes svou dosebezahleděnost nebo narcismus dost dobře nedokáží překonat svůj pokřivený náhled na realitu a život. A co hůř, ještě se v něm vzájemně utvrzují. Poněkud neprávem přehlížený film. (25.05.2012)

"Mladá, úspěšná, krásná, emancipovaná", na rozhraní věku hledá sebe sama… tomu bych věřil. Reitman tohle umí, navodí atmosféru, které se člověk jen těžko zbavuje. Charlize co by dospělý puberťák, která zůstala někde mezi se vrací do pomezí. Odhodlaná najit svou bývalou lásku, bla, bla… každopádně min. mně si Mavis získala, ehm. Maloměstská ironie. 6/10 (29.04.2012)

Reitman zvolil opačný směr než jeho vzor Alexander Payne, zkoušející v Dětech mojich, kolik smířlivosti vůči postavám diváci snesou, a po bezpečném lítání v oblacích se vrátil zpátky na zem. „Životní pravdy“ sice nadále balí se stejnou úhledností, ale rozhodně nehladí po srsti, nezamlčuje, že život je občas hnusný, že k němu kromě věcí příjemných a milých patří i lhaní, frustrace, cynismus, prsní vycpávky a vytahané pyžamo Hello Kitty. V něm autorka knih pro mládež (na jejichž mentální úrovni sama zamrzla) Mavis Garyová vyráží dobýt zpátky to, co považuje za své vlastnictví. Její křížová výprava má ve skutečnosti blíže k úniku. Před budoucnost, která ji děsí, před přítomností, z níž se navzdory vší snaze zřejmě „nevychlastá“. Cíl je jasný, leč na hrdinku americké tragikomedie značně atypický: chce rozvrátit manželství bývalého přítele, jediného muže, s snímž – jak se sama přesvědčuje – byla šťastná. Amorální jednání, vedoucí k despektu ostatních, Mavis pomáhá překonat tvůrčí blok, čím dochází k oddělení pracovní a osobní linie, jejichž vyřešení jindy bývá pevně provázané. Mavis je egocentrická, nezodpovědná, bezcitná, konzumem infikovaná a neváží si, čeho dosáhla. Její chabě maskované nedostatky obnažuje dobrotivost okolních postav, které sice nic moc nevlastní, ale alespoň navenek vypadají spokojeně. Přese všechnu svou mrchovitost si Mavis zaslouží určité sympatie. Jednak nemáme, koho jiného bychom jimi obdarovali, a pak – její chování je autentické. Skutečnost, že dělá něco špatného a zdaleka ne ve všem má pravdu, z ní činí nejsnazší objekt k identifikaci, což mi ze strany režiséra a scenáristky přijde jako akt roztomilé podvratnosti. Podobně jako voice-overové užití kýčovitého stylu literatury pro teenagery. Otázku, kde končí stylizace a začíná autorčina reflexe vlastního nitra, nechávají tvůrci moudře otevřenou, díky čemu se jednoznačnému výkladu vzpírá také závěr. Film v lecčem dospělejší a pravdivější než Juno musel svou kousavost vykoupit potlačením líbivosti a tedy snížením divácké atraktivity a komerčního potenciálu. Přesto doufám, že tímto spolupráce Reitmana a Codyové neskončí a jsem zvědav, kam dál bude směřovat. 80% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton, BigDeal, Tayen, noriaki (29.05.2016)

Nejdepresivnější Reitman a po mém zklamání z místy přiblblého Lítám v tom konečně další film od něj, co mě pořádně posadil na zadek. Skvěle napsané a úžasně zahrané postavy a sympaticky realistické hořké drama o stárnoucí "slečně dokonalé". Reitman se u mě vrací do hledáčku nejzajímavějších amerických režisérů současnosti. (8/10) (07.08.2012)