Žena v černém

Na dnešní hororové poměry bez debat jedna z kvalitek, hlavně díky krásně strašidelnému prostředí, které vychází z nej gotický Hammer tradice. Užijete mlžných oparů, sešlých honosných sídel a stínů, močálů, kvalitní hlavní bubáčice. ALE jestliže byla první polovina dokonale odvyprávěná, bez nějakých odboček a ruchů, tak to pro mě ztratilo paradoxně jakmile začalo to opravdový napětí. Jednak díky předvídatelnosti (lekačka všude, kde ji čekáte), ale taky... prostě... Radcliffe. Ten sice skvěle rappuje abecedu, ale podělal mi už celý filmový POTTERy a ty koule jsem mu na plátně prostě nikdy nevěřil. Takže tím pro mě padá charismatický hlavní hrdina ve středu toho všeho. Ale, aspoň jsem tady nemusel snášet jeho úsměv na facku... (12.08.2015)

Poctivý staromódní horor s atmosférou, která je tak hustá jako mlha, jež v něm halí kdeco a straší kdekoho. Žádné nechutnosti, jen napětí, lekaček není tolik, aby se jich člověk přejedl, a působivých scén dost a dost - ta s vytahováním kočáru jasně nejlepší. Snad jen Daniel Radcliffe se mi zdál pro hlavní roli příliš mladý - kdyby jeho synkovi bylo o pár let méně, bylo by to přirozenější a uvěřitelnější. (13.03.2016)

Hery Potrat a Ohnitá rašple je film, ze kterého jednomu konečně nenaskakují Bradavice! Není to naštěstí takový ten horor jako grafomanské bláboly paní Rohlíkové, u něhož by si poďobaní pubescenti křečovitě svírali šulínky, nýbrž poctivá, atmosférická porce viktoriánké duchařiny, jaká už tu dlouho nebyla! Dokonce i ten castingový error není tolik fatální, Daneček to celkem utáhne, a ani na moment jsem kupodivu neočekával, že by nasadil lennonky, vytáhl kouzelný klacek a vyzvrátil nějaké to "dexempo rumplex". Je to temné, je to ponuré, vraždí se tam děti a hlavně v tom nehraje ani jedna paní v plynové masce, takže to v záplavě hollywoodsko - ťamanských sraček typu Insidious působí, jako byste po přečtení Prince dvojí orientace vzali do ruky Drákulu! (27.02.2012)

Znovuzrozený Hammer nemá ve svém portfóliu strašidelnější horor! Tentokrát kašlu na jednotvárnost lekacích scén a lehce předvídatelný konec. Tohle je gotika ve své nejprůzračnější podobě! Musim uznat, že přesně taková mi tu dlouho chyběla. Woman in Black není remakem stenojmenného televizního filmu, nýbrž nové zpracování, a tak si může dovolit zajít v podstatě dál, než jeho starší bratříček (ten mě chvílemi dokonce nudil). Samozřejmě, základní premisa zůstává stejná, ale Watkins doslova čaruje, aniž by k tomu potřeboval kouzelnickou hůlku. Už samotné starobylé sídlo uprostřed bažin nahání strach, kor když do něj naženete neposedné duchy. Kamera si pohrává s divákovou představivostí a nutí ho hledat v tmavém interiéru domu nezvyklé stíny a postavy. Ve své podstatě strašně jednoduché, ale dostatečně fungující. (28.02.2012)

Od Amenábarova snímku Ti druzí jsem neviděl tak působivý mysteriózní horor a musím říct, že mi udělal opravdu radost. Přitom to vlastně není nic světoborného, ale je příjemné vidět, když se někdo vrací úspěšně k základům žánru. V tom filmu se neexperimentuje, drží se osvědčených filmařských postupů, Watkinsova režie je spolehlivá a i v detailech přesná. Režisér ví, kdy nasadit lekačku a kdy nechat kameru zachytávat působivé obrazy ponuré přírody a interiéry domu poznamenaného lidskou zlobou. Neměl jsem problém vlastně s ničím, nic nepřekáželo, nevyčnívalo, nenaštvalo. I ten konec, který možná některé diváky rozladil, zapadá do myšlení pozdní viktoriánské éry a podobně laděných literárních příběhů. Když to tak vezmete, vlastně se všichni dostali tam, kam patří. Celkový dojem: 90 %. (04.04.2017)