Ležáky 42

Zejména v dokumentu, pokud mu mám uvěřit, by měli hrát pouze herci.Jediný, o kom se dá napsat, že hrál dobře, byl ten selektor na gestapu, z něj fakt šel mráz po zádech.Jinak to ta šmíra totálně zkazila.Některé věci byly dobře natočeny, bohužel jsem se nedozvěděl nic nového.Ale chápu, že je těžké ukázat něco nového mě, člověku, který se odbojem za II. světové války amatérsky zabývá více, než 35 let. (09.10.2016)

Hraný dokument, u kterého si spíše než příběhové stránky cením faktických informací, neboť jsem dodnes o Ležákách slyšel velice málo (Lidice je přece jenom zastínily). Zbytek tohoto dokumentu bohužel nepůsobí tak, jak by měl a potápí ho snaha neherců hrát dramatický, tragický, válečný příběh. Přesto jsem rád, že toto dílo bylo natočeno a že se na osud této osady nezapomnělo. Za to tvůrcům rozhodně patří velký dík. 60% (23.06.2012)

Film je třeba chápat jako dokument a ne plnohodnotný hraný film. V tomto případě se jedná o výborný filmový dokument. Úroveň značně zvedá komentář Radoslava Brzobohatého. Na opačné straně stojí strojené divadelní výkony herců a mizerně přehrávané dialogy. Nicméně poklona za jinak dobře odvedenou práci. (06.11.2010)

Nesnášim, když celou dobu si musím v hlavě říkat: Je to film nebo dokument? To mě fakt nejvíc štvalo. Hodně amatérské, takhle podle fotek tady na csfd to vypadá solidně, ale pusťte si to na 90 minut. Bráním se odpadu, protože tam bylo pár momentů, které stojí k zamyšlení. ____ Ležáky 42 jsou béčko jako W.T.R. s tím rozdílem, že Walker uměl člověka chytnout! ____ (05.07.2011)

Těžko se mi bude tento dokument hodnotit objektivně. Velmi totiž vítám snahu připomenout divákům tolik opomíjenou ležáckou tragédii a poukázat tak na zločiny, které se za 2. světové války v našich zemích děly. Lidská paměť je velmi krátká, proto na straně jedné jsem za tento dokument velmi vděčný. Na straně druhé však musím přiznat, že mohl být zpracován daleko lépe. Určitě bych nevytýkal dialogy, které podle režiséra byly autentické, nevyčítal bych ani občas horší herecké výkony, co mě však mrzelo, bylo velké množství postav, jmen, vztahů, které v konečném důsledku byly velmi nepřehledné a znemožňovaly divákovi více proniknout do celého příběhu a cítit to pověstné mrazení v zádech. Také bych více času v dokumentu věnoval onomu osudnému dni 24. 6. 1942 a např. osudu jediných dvou přeživších devčat Šťulíkových. Třeba na úkor podle mého názoru zbytečného připomínání základních historických souvislostí, které jsou většině diváků, jež mají zájem takový dokument sledovat, stejně známé. Jak jsem však napsal už na začátku, kvůli samotnému tématu nebudu hodnotit zcela objektivně. Proto 4*. (26.06.2012)