Ležáky 42

Hraný dokument, u kterého si spíše než příběhové stránky cením faktických informací, neboť jsem dodnes o Ležákách slyšel velice málo (Lidice je přece jenom zastínily). Zbytek tohoto dokumentu bohužel nepůsobí tak, jak by měl a potápí ho snaha neherců hrát dramatický, tragický, válečný příběh. Přesto jsem rád, že toto dílo bylo natočeno a že se na osud této osady nezapomnělo. Za to tvůrcům rozhodně patří velký dík. 60% (23.06.2012)

Jako rekonstrukce určitě dostačující. Popis jednotlivých osob před závěrečnýmí titulky rozhodně dobře přehledný, ale ty hrané scény vážně mohly být lépe zahrané o tom žádná. Ovšem záleží prostě, jak se na to díváte, jestli jako na film nebo jako na dokument. V každým případě si myslím, že i Ležáky by si zasloužily klasický celovečerní film jako mají Lidice. (28.03.2018)

Dobře, faktograficky je to méně nepřesné než velkofilm Lidice, ale bohužel hraná rekonstrukce událostí, která tvoří naprostou většinu filmu, je natočena naprosto nenápaditě až neumětelsky. Možná že samotný komentář Radoslava Brzobohatého bez obrazu by fungoval lépe. Takže nejlépe působí těch pár dokumentárních archivních záběrů, které ovšem tvoří pouhý prolog a epilog filmu. (25.06.2012)

Jak jsem byla panem režisérem upozorněna, nejedná se o amatérský dokument... Za toto označení se omlouvám. Ale na mne tak bohužel film působil... Takový snímek do kin (dle mého názoru) nepatří, ačkoliv se jedná o silné téma. A už jen kvůli tomu si myslím, že takové téma by stálo za to zpracovat trochu KVALITNĚJI a POUTAVĚJI! Zbytečně dlouhé, nic neříkající dialogy postav (chvílemi až trapné), hořící rujna domu bez oken (i když dům před nějakou chvílí stál celý), opakující se interiéry a nevkusné záběry na model Ležáků s plujícími mráčky na obloze... Pro mne hororový zážitek! Nikdy více... A to jsem opravdu nečekala žádný akční snímek á la Holywood, ale dokument... (01.11.2010)

Těžko se mi bude tento dokument hodnotit objektivně. Velmi totiž vítám snahu připomenout divákům tolik opomíjenou ležáckou tragédii a poukázat tak na zločiny, které se za 2. světové války v našich zemích děly. Lidská paměť je velmi krátká, proto na straně jedné jsem za tento dokument velmi vděčný. Na straně druhé však musím přiznat, že mohl být zpracován daleko lépe. Určitě bych nevytýkal dialogy, které podle režiséra byly autentické, nevyčítal bych ani občas horší herecké výkony, co mě však mrzelo, bylo velké množství postav, jmen, vztahů, které v konečném důsledku byly velmi nepřehledné a znemožňovaly divákovi více proniknout do celého příběhu a cítit to pověstné mrazení v zádech. Také bych více času v dokumentu věnoval onomu osudnému dni 24. 6. 1942 a např. osudu jediných dvou přeživších devčat Šťulíkových. Třeba na úkor podle mého názoru zbytečného připomínání základních historických souvislostí, které jsou většině diváků, jež mají zájem takový dokument sledovat, stejně známé. Jak jsem však napsal už na začátku, kvůli samotnému tématu nebudu hodnotit zcela objektivně. Proto 4*. (26.06.2012)