The War You Don't See
Scénář:
John PilgerHudba:
Sacha PuttnamHrají:
Julian Assange, Tony Blair, Henry Kissinger, George W. Bush, Richard Nixon, Barack Obama, Bill O'Reilly (a.z.), Sean Hannity (a.z.), Byron Pitts (a.z.) (více)Obsahy(1)
Další z řady mistrovských dokumentů novináře a režiséra Johna Pilgera volně navazuje na jeho předchozí snímek "The War on Democracy". Film se snaží velmi podrobně prozkoumat roli sdělovacích prostředků v utváření veřejného mínění a davového souhlasu ohledně válek a konfliktů vedených zejména vládami USA a Velké Británie za podpory spojenců - členů NATO. Podstatná část je věnována oficiální propagandě ohledně aktuálních válek v Iráku, Afghánistánu či Palestýně, ale ani na světových konfliktech či válce ve Vietnamu nezůstane nit suchá. Pilger zde zpovídá představitele nejmocnějších médií, armády či nezávislé novináře včetně například Juliana Assange (WikiLeaks). Závěr? Sdělovací prostředky kryjí a mnohdy i podporují ty nejhrůznější zločiny v historii lidstva. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (51)
Neřekl bych, že se jedná o válku kterou nevidíme, nýbrž spíše o válku, kterou vidět nechceme, protože o naši prdel zatím nejde. Naše prdel totiž stále sedí na té pevnější židličce, pod kterou nevybuchují granáty a není tedy důvod cokoli podnikat. Bojím se však toho, že si jednou budeme muset taky holt přesednout a poté už pravděpodobně nezbude nikdo, kdo by se za nás postavil. Víceméně se mohu pod tento dokument podepsat v plném rozsahu. Takhle z globálního pohledu si nemyslím, že by říkal něco šokujícího či nového, ale poodkrývá nejrůznější konkrétní detaily, nad kterými zůstává mnohdy rozum stát a mnohokrát jsem se neubránil takovému tomu WTF úsměvu. Líbilo se mi to. Práci Johna Pilgera oceňuji. S jeho názory souhlasím a zpracován je dokument také celkem chytlavě. ()
"Někteří novináři získávají přístup (na místa konfliktů, ke zdroji informací apod. a samozřejmě i k financím) za to, že jsou loajální k výkladu událostí..." - - - Tahle praxe není nic nového, táhne se přes zpravodajství o svržení bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki až k první světové válce a ještě dál. Pojmy mediokracie, embedded žurnalistika se objevují stále častěji a my jsme nuceni se ptát po morální zodpovědnosti těch, kteří vládnou veřejným míněním? Milióny civilních obětí žalují do nebe a eufemistická pojmenování v médiích jako "strategické bombardování", "humanitární bombardování", "vedlejší škody" vinu zodpovědných nemohou zmírnit, ani umýt ruce novinářům tak servilním k mocným tohoto světa! Zástupkyně BBC se pěkně snaží vyvlíknout ze zodpovědnosti: "Není na nás, abychom vynášeli soudy!" (Tento postoj je v poslední době nějak oblíbený!) Ano, soudy by zpravodajství vynášet nemuselo, stačilo by, kdyby novináři nevydávali lež za objektivní pravdu a nabídli divákovi pohled z více hledisek. Pak by si divák mohl úsudek udělat sám. https://www.youtube.com/watch?v=u6tNXk9aB6k ()
Pocitově to pro mě na plný počet není, ale myslím, že je morální povinností všech slušných lidí ohodnotit tento dokument co nejlépe a pomoci tak k němu přilákat další diváky, aby se pravda šířila do všeobecného povědomí. Osobně jsem nebyl příliš překvapený ničím, jelikož už dávno dobře vím, co se v západní politice pohybuje za bastardy, a taky vím, jak velkou úlohu v těchto válkách hrají média a že průměrný západní novinář nebo reportér má na svých rukou krev milionů obětí, ať už je ochotný si to přiznat nebo ne. Paradox je, že za prokázaná zvěrstva například v Iráku nebyl nikdo skutečně zodpovědný skutečně potrestán a že prakticky to samé, co dělo v Iráku, se dělo a děje znova, třeba v Afghánistánu nebo na Ukrajině a veřejnost se vše dozví až bude příliš pozdě, nebo taky vůbec. Tento svět je nyní v určitém smyslu odporné místo, ale je potřeba se postavit za pravdu, snažit se to změnit a věřit v lepší budoucnost. Tvůrci tohoto dokumentu prokázali mimořádnou odvahu a to by měl každý z nás také. ()
Fascinuje mě, jak se mohu v komentářích dočíst, že jde o konspirační dokument salónního levičáka (tím je pravděpodobně myšlen člověk, který dělal válečného novináře už ve Vietnamu), když v něm vystupují samotní novináři, kteří hráli na válečnou strunu a doslova se v něm kají za své omyly a neprofesionalitu, kterou předváděli před a při napadení Iráku. Monumentální lež o zbraních hromadného ničení je dnes vyvrácena i samotnými představiteli USA, i přesto se najde spousta idiotů, kteří tu válku o ropu a smrt milionu civilistů stále obhajují a podporují. Pochopitelně, právě oni nemají absolutně žádné informace a ještě méně přehledu a ovlivnění jsou pouze vlastním subjektivním přesvědčením, které nemá s informacemi vůbec nic společného. Pilger je ve válečné novinařině dlouholetý pojem a já jeho dokumenty žeru, protože pokaždé nabídne úhel pohledu, který západní média nenabízí. Klást správné otázky správným lidem a neoblomně trvat na odpovědi, to je pravá úloha novináře. Přepisovat a nechat si diktovat, co mohu nebo nemohu zveřejnit, to je propaganda v Goebbelsově/komunistickém střihu. USA a její zahraniční politika jde přes mrtvoly od té doby, co shodila atomovou bombu na Japonsko a odstartovala tím studenou válku. Její propaganda funguje od té doby natolik dokonale, že ačkoliv by většina jejich prezidentů od Trumana dál byla označena za válečné štváče a zločince (nebýt to Američané), v USA a Evropě se těší prazvláštní úctě a respektu, i díky médiím a jejich naprosté neochotě informovat pravdivě, celistvě a objektivně. Pokud někdo odsuzuje nacisty za vraždění civilistů, pak je pokrytec, pokud to samé přehlíží, či dokonce kvituje u tzv. "bojovníků za demokracii", kteří nemají s demokracií společného absolutně nic. Je třeba se z té hollywoodské pohádky tvrdě probrat a začít myslet vlastním mozkem, USA není nic jiného než novodobá variace na britské rozpínavé impérium před sto lety. I já sám si prošel dlouhou názorovou proměnou než jsem k tomu díky získaným informacím a studováním novodobé historie přišel, bohužel mi v tom žádné české médium nepomohlo ani slovem, naopak jsem byl od mala masírován všemožnými pořady a kreslenými pohádkami o tom, že je to země, nad kterou není. I díky tomu dnes považuji 900 000 mrtvých civilistů v Iráku (nebo např. 4 000 000 mrtvých civilistů ve Vietnamu) za stejnou váhu jako 900 000 mrtvých Američanů (nebo např. 4 000 000 mrtvých židů v koncentrácích). Pro někoho je první údaj jen číslo a ten druhý potenciálně správné oběti. Třeba ale jednou budou ve vedení redakcí sedět lidé, kterým bude z představy jejich rozstřílených a roztrhaných děti natolik na blití, že se z čísel rázem stanou lidé a čtenáři budou mít konečně k dispozici informace, ze kterých si vytvoří zdravý názor, ne předem objednaný. Tvůrce tohoto dokumentu nám ukazuje už dnes, že ty čísla lidé jsou, je jen na jednotlivcích, nakolik budou chtít zapojit vlastní mozek, úvahu a představivost při sledování, nebo nakolik jim lenost zavelí jít raději zapnout CNN nebo českou Novu/ČT/Primu a vědět to své (vůbec nic). 100% () (méně) (více)
Vynikající a zároveň děsivý film o tom, jak se dnes "dělá" válka. Jak politici ruku v ruce s médii získávají podporu pro "jejich" válku u běžných občanů. Propaganda, manipulace, lži, které rozesílají do éteru znamenají, že novináři (kromě hrstky skutečně nezávislých) mají na rukou krev stejně jako tvůrci válek a vražd stovek tisíců nevinných - politici. Nejvíce mě vyděsilo konstatování, že I. světová válka znamenala 10% civilních obětí, II. světová válka 50%, válka ve Vietnamu 70% a válka v Iráku už 90% zavražděných civilistů. Kdo si dnes myslí, že se ho válka netýká a že je z obliga, krutě se mýlí. ()
Zajímavosti (1)
- Vojín Bradley Manning, který byl obviněn za neoprávněné nakládání s utajovanými informacemi a spolupráci s WikiLeaks a který údajně poskytl i několik video nahrávek zobrazených v tomto fimlu, byl v roce 2013 odsouzen k 35 letům vězení. (Expertt)
Reklama