Když jsem naposledy viděl Paříž

minimálne scenáristicky (a najmä v prípade hlavného hrdinu aj herecky) podpriemerná hollywoodska dráma o alkoholizme a tragickom konci jedného manželstva... slabé 2* .... P.S. Zdá sa že v 54-tom roku ešte v Kalifornii riešili závislosť populárnou metódou umierneného pitia, v tomto prípade konkrétne "Dávam si jen jednu skleničku každý den odpoledne" :) (27.06.2015)

Ačkoliv Brooksův film nepřekonává hranice žánru a viditelně trpí rozporem mezi psychickým světem meziválečného období, kam se hlásí jeho předloha, a poválečnou dobou, do níž byl položen dobově aktualizovaný vlastní děj PAŘÍŽE, kvalitní výkony jeho protagonistů - nejvíce v paměti utkví mladičká Taylorová a pozoruhodný vývoj její postavy od lehkomyslnosti k zodpovědnému vyzrálému mateřství a partnerství - i přesvědčivé zachycení psychologie a hodnot starého životního stylu (životního stylu tzv. starých středních vrstev před evropským zlatým věkem) z něj činí navzdory třpytivému hollywoodskému hávu, do nějž je přizaobaleno, dílo nadprůměrné a divácky i dnes vděčné. PAŘÍŽ chce být - a opravdu je - hřejivou nostalgickou reminiscencí právě těchto zkušeností a souvislostí. (31.12.2009)

Božíčku, to bylo unylééé... :-( Van Johnson podal myslím dost tristní výkon, jeho postava byla kožená, strašně nezajímavá, zbabělá a neurčitýho věku. Z Liz taky nejsem nijak zvlášt' nadšená, být hezká nestačí... Aspoň trochu za pozornost stála postavička Lizina tatínka, připomínal mi tak trochu knížete Schwarzenberga :-D. Zkrátka, jak už bylo řečeno, nenáročná telenovela z let padesátých, kdo má rád ufňukaný slabochy, bude spokojen... (04.09.2010)

Americký vojenský korespondent Charles (Van Johnson) se seznámí a posléze ožení s krásnou Helene (Elizabeth Taylor). Brzy však nastane spousta problémů a manželství se utápí v krizi... Inspirováno příběhem Francise Scotta Fitzgeralda. Celkem solidní melodrama s tenisovou roličkou Bonda Rogera Moora. (17.03.2005)

Jednoduchý příběh o tom, že nás nemění bohatství a peníze, ale teprve ztráta a bolest či vědomí, že tu je někdo druhý, někdo, kdo ná potřebuje, natočený s citem, sice v rámcích hollywoodské produkce tehdejších let, ale na druhou stranu s dostatečným odleskem reality v každé scéně - i v té nejslzopudnější. Někomu stačí k dospělosti věk, někoho musí ten život pořádně zmlátit, aby se stal dospělým. (07.01.2010)