Jiná země

Film, který si jako málokterý jiný žádá především citlivého a otevřeného diváka. Žánrové zařazení (tedy nízkorozpočtové sci-fi) je pouze odrazovým můstkem pro nezvykle sugestivní a působivé zkoumání bolesti, smutku, viny a vykoupení. Tedy všeho toho, co má naplňovat nezávislý, silně umělecký film. Komorní ladění a až minimalistické pojetí, pozvolná dynamika, chladné odstíny barevného spektra, ruční digitální kamera, nádherná hudba a bolest, která je tu místy až fyzicky cítit. Tak nezvyklou formou podané drama o naší nekonečné touze dostat druhou šanci, k čemuž je geniálně použit motiv právě sci-fi, jelikož když není racionálně možné vrátit a napravit osud hlavní hrdinky, neboť by se to příčilo zákonitostem našeho světa, tak jak ho známe, dali jí tvůrci tuto možnost změněním oněch zákonitostí. Vědecko-fantastický prvek tak funguje jako jakási solipticky vnímaná boží milost (kdy bohem jsou myšleni scénáristé). Jiná země je cosi jako indie-artová studie spásy. A ten poslední záběr je vážně strhující a je skutečnou katarzí celého příběhu. (08.01.2013)

Předně je to film fantastický, ne vědecko-fantastický, to jen tak na okraj... A fantastická je i Brit Marling a já jsem opět zamilovaný až po uši; ještě jedna taková role a skončí v mojí top tence. Jistě, mohl bych filmu vyčíst (jak je mým zvykem) příliš nasládlého pathosu a nepříliš kvalitní kameramanský styl. Mohl bych, ale nechce se mi, protože Another Earth mi skvěle sedl do mé melancholické nálady a já u něho nostalgicky vzpomínal na mé návštěvy podobných dušezpytných nekomerčních nízkorozpočťáků v devadesátkách. Vyčítám hlavně sobě - a to, že jsem Another Earth neviděl dřív. Ale aspoň jsem nebyl tolik zklamaný z Cahillovy druhotiny, kterou jsem viděl včera. A taky už mi naštěstí poněkud vybledly vzpomínky na podobného (a extrémně nepovedeného) vrstevníka téhle jeho prvotiny - na von Trierovu Melancholii. (26.12.2014)

Je to v podstatě dojemný a poutavý příběh s netradičním pozadím. Kdyby u toho zůstalo, je to nepřekonatelné. Netradiční doprovodná zápletka dodává všemu pěkný šmrnc a já byla skoro celou stopáž unešena. Po závěru jsem si ale říkala WTF .... žádné odpovědi na otázky a ještě takový závěr? Zvláštní. Vše se dá vysvětlit různě a občas je dobré nechat se unášet vlastní fantazií, nevadí mi, že se nedozvím úplně vše a není nutné rozsáhlé rozebírání důvodů a fungování tohoto dalšího světa. A chápu, že výsledný záběr je jakousi odměnou pro hlavní hrdinku, ona nejspíš své odpovědi dostane, diváci ne. A to má zvědavá povaha prostě nedokáže jen tak přejít.... to je ale můj problém. Jinak film je to rozhodně zajímavý. O skvělých hereckých výkonech ani nemluvě. PS: Srovnání s Moon je zajímavé, ale v porovnání s tím, tohle není sci-fi. ..EDIT: Film, na který myslím ještě druhý den, si zvýšení hodnocení zaslouží. (04.08.2012)

Úžasný snímek! I přes to, že je to sci-fi, tak bych řekla, že má v sobě něco málo pravdivého a není zde vůbec nic zesměšněno ani přehnáno. Vynikající příběh a herecké obsazení je také na jedničku, zajímaví herci a ještě lepší atmosféra. Vážně jsem byla vtažena do děje a říkala jsem si: "Co kdyby ....? Co bych udělala já...? Jak to někoho mohlo napadnout...? Člověk nikdy neví, co se stane.." Opravdu skvělé ztvárnění takto nevšedního tématu a na úrovni. Mohu jenom doporučit. Jediné co mi zde chybělo je trochu více akce a napětí, ale i tak, je to neuvěřitelně chytlavý film. (05.04.2012)

Podobně jako Melancholia, ani Another Earth není primárně o sci-fi. A jsem za to ráda, protože po zhlédnutí traileru, který se snažil navnadit diváky na fakt, že ve vesmíru existuje naše přesná kopie a že hlavní hrdinku zajímá, zda její druhé já udělalo ty samé chyby, jsem se bála, jakou děsivou, nesmyslnou, nelogickou astronomickou šílenost z námětu tvůrci vykřešou. (Pokud existuje mně totožná, "druhá" verze mé osoby, znamená to, že se po miliony let muselo na obou planetách vše probíhat naprosto stejně. Z čehož zas můžeme dospět k závěru, že každý pohyb, každá má myšlenka by měla být naprosto identická a paralelní s tou, kterou má mé dvojče na Zemi č. 2, a že mezi našimi činy nemůže být sebemenšího rozdílu.) Another Earth však naštěstí "druhou planetu" nechává na pozadí, tvoří z ní jen metaforickou odpověď na otázku, jaký by asi byl život hlavních hrdinů, kdyby před čtyřmi lety dopadlo vše jinak. I proto k mému překvapení na základní problémy nalézá celkem racionální odpověď a svým odhodláním zkoumat spíše vztah mezi dvěma postavami, si žádné další nepřidělává. Zcela bez obav přiznávám, že nejsem nějaký fanoušek nezávislých filmů vyžívajících se v "ruční" kameře, neznámých hercích a pomalu vyprávěném příběhu, tentokrát mě ale ta sonda do života dvou lidí velmi bavila. A i když ta velká modrá koule na obloze může v závěru působit jako příběhová berlička (alespoň kamarád, který byl v kině se mnou, ji tak vnímal), mně se to metaforický, melancholický, pravdivě lidský a místy i filosofický (kde jinde postavy citují Platóna?) příběh včetně svého rozuzlení líbil a ani v jedné scéně mě nenudil. (15.12.2011)