Živý bič

Priznám sa, keď som videl tento film prvýkrát, bolo to ešte v škole v rámci výčby slovenskej literatúry a jej klasikov. Bol to jeden z veľmi malého počtu filmov, ktorý nám bol pustený v rámci výučby; fakt, pustených filmov by sa dalo spočítať na prstoch jednej ruky (Ťapákovci, Živý bič, O myšiach a ľuďoch, Na západe nič nového,...a ešte nejaký). Samozrejme a pochopiteľne, stredoškolákov takéto filmy absolútne nezaujímajú. Napriek tomu som si z neho zapamätal výkon Mikuláša Hubu a vždy, keď počujem jeho meno, keď o ňom niekto v telke rozpráva, vybaví sa mi ako prvá práve jeho scéna z tohoto televízneho filmu. Ale späť k filmu. Teraz po mnohých rokoch (a v digitálnej retuši) vidím krásu tohoto filmu, jeho majstrovstvo i vtip, zaujímavú réžiu Martina Ťapáka a široký psychologický rozmer, ktorý do svojho príbehu vtisol Milo Urban. Síce by to išlo aj bez toho lyricko-poetického spracovania, ale to by nebol Ťapák, aby to tam nedal. No a Hubov výkon je naozaj hodný majstra. (14.10.2016)

Musím sa priznať, že takéto ponuré opisovanie dedinského života skrz typizované postavy slovenských dejín mám radšej, než v odľahčenej a komicko-tragickej podobe. Živý bič je obrovská klasika slovenského naturizmu. Je prerozprávaný akoby realisticky drsne, avšak používa metodologické prístupy naturalizmu, lyrickosti a osudovosti, ktoré vytvárajú zvláštny pocit surrealizmu a neistoty. V televíznom počine trochu stratil lapavosť a dychtivosť. Ťapák bol schopný do určitej miery pracovať s látkou v dramatických vývojoch (krutosť vojny, aj neodvratným údelom Evy Hlavajovej), avšak v televíznej utiahnutosti a šetrnosti šetril aj z hľadiska vizuálnej precíznosti, ktorá nereflektovala na akciu. Tam sa mohol priblížiť všetkým tým dôležitým aspektom, ktorý ponúkalo pero Mila Urbana, pretože tvorilo tu zaujímavejšiu, neverbálnu a fyzicky dotykovejšiu rovinu. (08.04.2022)

Osud jedince i celé dědiny v těžké době. Každodenní bič, jenž nevynechává nikoho, využívání moci či svého postavení, ale i trest z davu, přinášející oběti...i ty dobrovolné. Tato malá dědina může být příkladem bezmoci i zlovůle mocných vládců. Bezchybné obsazení a silné individuální příběhy. Pro československé fajnšmekry určitě zážitek. (08.07.2014)

Dielo ktoré dokonale vykresľuje slovenskú tvorbu v Československu a je spracovaním jedného z najlepších protivojnových románov napísaných našimi autormi (čo sa týka prvej svetovej vojny rozhodne tým najvýznamnejším) je zároveň naozaj typickým slovenským dielom dlhého obdobia našej kinematografie. Stvárnenie života na vidieku a SNP dostávalo mnoho priestoru a príkladom toho je aj Marek Ťapák v ktorého tvorbe dominujú tieto príbehy. Aj vďaka tomu že samotná predloha je dobrou knihou možno film zaradiť medzi tie najlepšie Československé. (02.09.2021)

Dvojdílný televizní film se odehrává v období první světové války a začínající režisér Martin Ťapák ho natočil krásným poetickým způsobem s obrovským vlivem slovenského folklóru a zobrazuje tak i lidové tradice, které se na začátku 20. století na slovenském venkově dodržovaly. Tohle jsem vždycky na Ťapákovi obdivoval, že dokázal točit snímky, ve kterých byla zjevná opravdovost a upřímná snaha přiblížit se co nejvíce realitě. Klobouk dolů před jeho ranými díly, nikdo to už takhle natočit nedokáže. Věrohodnost je podtržena civilními obličeji starých a upracovaných lidí, většina z nich bez hereckého vzdělání, jenž bezchybně doplňují opravdoví herci, kterým nedělal žádný problém srůst s rolí a mezi neherci působí naprosto přirozeně. Za všechny zmíním roli Mikuláše Huby (bratr slavnějšího Martina Huby, který jako by mu z oka vypadl) a jeho zákeřnou postavu Okolického. Co mě ale dovádělo k šílenství, byl spratek Adamko, který v každém záběru, kde se ukázal křičel a fňukal, jako kdyby ho na nože brali. Ve druhém dílu už je naštěstí klid. Hudbu zkomponoval Ján Zimmer a jeho burácivé tóny tvoří k filmu nezapomenutelnou kulisu. Musím zmínit ještě překrásnej čistej obraz díky HD kvalitě, ve které ho slovenská televize vysílala. Absolutní pastva pro oči!!!! (21.10.2019)