Milovaná

307. Hudba má tak uchvacující moc, vždy i měla a bude mít, dokáže probudit naše city, povznést naše lidství, zapálit v nás touhu, pohánět k činům, až za meze soudnosti, a právě až tam se nechá hudbou ztrhnout Katarina, dívka z prostředí, které není žádnou životní výhrou, smýkaná, opovrhovaná, až jednou, jako by zázrakem vstoupí do míst, které jsou bytostně hudbou naplněné, do koncertního sálu, mezi lidi, kteří hudbou žijí, jak se k nim zařadit, jak patřit mezi ně, jak se vysmeknout tomu tak ubíjejícímu životu, konečně uniknout, nechat se unášet konejšivou nadějí, pryč, co nejdále, ale svět není ani zde lepší, bez zášti, lstivých úskoků, ale je tak snadné podlehnout iluzím, když je alespoň na čas život takový, jak jsme si o něm ani snít netroufali, naivní ve víře a velmi zranitelní, jak je pak snadné nás podvést a zneužít, když není pro nás žádné lepší volby na výběr, pak se upneme k té jediné, nám dané příležitosti a to se vší silou a odhodláním, už nikdy zpět do prázdnoty a beznaděje, stůj co stůj, zůstat, udržet si tak náhle nabytou důstojnost, pak ani zločin nemusí být pro nás překážkou, když právě jen "Odvaha je jediným životním měřítkem." Vynikající sociální drama se snadno uvěřitelnou psychologií postav, další angažované a podnětné dílo, tak důležité pro naše širší chápání reality. (08.05.2015)

Další příběh někoho, jenž se obklopuje losery, kteří v životě nic nedokázaly a ani o to nestojí, ona má však jiné cíle a představy, jiný hlad po poznání. Její matka je nespolehlivá, přítel ujíždí tak akorát na videohrách a sledování pokleslé televizní zábavy, spokojení se svými mizernými životy sledují, jak se dvacetiletá Katarina rozhodne udělat odbočku jinam. Po náhodném přijetí na pozici recepční v Göteborgské koncertní síni udělá mohutný krok do postele uznávaného dirigenta. Cesta k vnitřní svobodě je však bolavá a plná zákeřných pravidel. Sociální drama o prchavém štěstí představí na hubu padající Alicii Vikander, jenž je nejen jako bezdomovkyně, která poslouchá Rachmaninova i Mozarta a čte Kierkegaarda, naprosto přesvědčivá. Má to své mouchy, ale pozitiva jednoznačně převažují. (18.01.2015)

Nemohla jsem se do toho dostat. Nemohla jsem se s ničím identifikovat, tohle téma je mi totálně vzdálené. Nicméně napodruhý jsme dokoukala a to hlavně kvůli neuvěřitelné Alicii a Beethovenově Sedmé. Na to, by mě to zaujalo, bylo téma příliš banální, příliš romantické. Příběh trochu slabý s trochu divnými momenty - namátkou : nevěřím, že lidi se takhle vyhazují z práce. Taky jsem čekala, co Katarina nakonec vymyslí a s odvahou provede a dočkala jsem se jenom toho, že ze sebe opět odvážně udělala blbce. No budiž, to je život., málokdy je to opravdu zajímavé a nevšední, že? Alicia mě ale dostala, je fantastická, kromě toho, že je krásná. V Královské aféře jsem měla oči hlavně pro Madse, ale tady mě definitivně a naplno oslnila. Doufám, že ve Fifth Estate bude mít dostatek prostoru a už se těším. (04.09.2013)

Dráma ako hrom, to určite nie, ale zaujímavá dráma s masívnou, skvelou a naozaj umeleckou hudbou. Niečo o nešťastnej dievčine, ktorá svoje sny rieši, ako inak, cez staršieho pána, tak to býva, hoci ona to myslí aj úprimne. Dráma je aj o sociálnych rozdieloch a nemožnosti sa vymaniť z určite spoločenskej triedy. Človek zospodu rýchlo zistí, že svet je podriadený hierarchiám, ktoré vás jednoducho odmietajú. Aliciin debutový výkon určite stojí za pozornosť. Ale za pozornosť stojí aj tá myšlienka, že všetky kvalitné herečky začínali rolami, kde bola nahota alebo niečo sexuálneho. Akoby ten filmový svet mal takéto pravidlo. Kto si pozrie prvotiny všetkých top herečiek, zistí, že na 90% je to tak. Je to aj prípad Alicie, ktorá pri nahotinách ale ostáva už celú kariéru. (02.06.2023)

Poznáte to, aj ženská krása pominie, ale jediné, čo ostane tak neuchopiteľne krásne stále, je hudba. To je jedna z prvých vecí, ktoré mi evokoval začiatok filmu. A neraz sa tu skloňovala aj odvaha, čo sa ukáže byť podstatnejšie, ako sa môže spočiatku zdať. Keď si to tak zhrniem, zatiaľ mi to znie ako reklama na mozartove gule. Dej sa teda uberal pomerne jednoznačne, a dokazoval, že tak neskonale impulzívna a popudlivá povaha, akú hlavná hrdinka mala, je proste odsúdená k neúspechu. Potom však prišiel podľa mňa dosť rozporuplný záver, ktorý ma utvrdil v tom, že severania sú cynické svine! Keby to skončilo takým "martýriom" ako Pianistka, nepoviem ani slovo. Ale toto vyzdvihovanie ideálu odvahy aj cez mŕtvoly, a zároveň ukázanie, aké je svet bezútešné miesto, je fakt na nasratie. A nepripadá mi ani úplne domyslené, že na ňu nepadlo podozrenie. Ale to už je na hovno, takýto typ komentára, čo nič nepovie ľuďom, ktorí film nevideli, prípadne im ho mierne vyspoileruje. Ja som len potreboval napísať, že som celý pohoršený, a ešte si kvôli tomu možno rozmyslím, ako (hviezdičkovo) s týmto pocitom naložiť. (20.12.2014)