Liberace!

Gekko píchá Bournea, Bourne píchá Gekka. Ani jedno mi nedělá dobře. Tyhle sondy do nablýskaného světa prominentních teploušů prostě nejsou pro mě. Něco zajímavého se dělo až v posledních dvaceti minutách, kdy došlo na právníky a Damon ze sebe shodil tu hošanskou slupku. Ale jinak se na to nedalo koukat. 10% (12.09.2014)

Silná káva. Velmi silná. Tohle je pro mě neskutečně silná káva. Od začátku filmu až do jeho konce jsem pociťovala žaludeční nevolnost a měla problém udržet ve svých útrobách s chutí polknutou večeři. Moje vnitřnosti si hrály „na babu“ a měnily zcela libovolně místa. Nadšení z hereckých výkonů se mísilo se znechucením z viděného. Jsem totiž do morku kostí přesvědčená o tom, že tohle patří za zavřené dveře, do osobních záležitostí, prostě – do soukromí. A vážně nevím, jestli budu blinkat nebo zatleskám představitelům hlavních rolí. Možná zvládnu obojí nad bílou keramikou. (04.05.2014)

Jako jo, životní příběh je to určitě zajímavej... Zpracovanej velmi příjemně koukatelně, herecký výkony uvěřitelný (až nečekaně věrně, o něco víc ten Douglasův), co mi ale hlava nebere je to, že v sedmdesátejch letech museli bejt všichni totálně slepí, protože jasnější signály řvoucí "I'm gayyy" Liberace fakt dávat nemohl. Posledním stupněm by mohla být už jedině divoká kopulace s jeho sweetheart na blyštivým pianu před vyprodanou Music Hall. Celkově se mi to líbilo a jediný, co mě trochu nudilo, bylo pomalý tempo. (16.10.2013)

Liberace nie je ani tak film o homosexuálnom vzťahu v glitter smotánke 70. rokov, ako skôr normálna vzťahová dráma mileneckého páru. Samozrejme že aj tým je, ale pri sledovaní vývinu tohoto vzťahu a chovania postáv som mal pocit, že tie naše, alibisticky nazývané normálne vzťahy sú presne o tom istom. Nevera, žiarlivosť, výmena partnera časom za mladšieho, súdne ťahanice, atď. Liberace bol svojský živel, v podstate samotár, ktorý rád svojich milencov využíval, lenže on jednoducho taký bol a ak by si hypoteticky mohol pozrieť tento film, tak by z neho žiadnu polemiku o jeho charaktere a sebectve nevyčítal. Považoval by ho asi za pravdivý a možno oslavný pomník svojej osobnosti. Ono je totiž všetko relatívne, ale to my vieme aj z tých našich "dokonale normálnych" heterosexuálnych vzťahov. Soderbergov film je aj kritikou súdobej americkej spoločnosti, zatvárajúcej oči pred realitou a tak ničiacou duševnú pohodu "iného" človeka a samozrejme oberajúcu ho o peniaze: "Míňame milióny, aby sme verejnosti tvrdili, že nenašiel ešte tú pravú". Film končí v intímnej rovine zmierlivo, v tej spoločenskej však ukazuje nastávajúce zmeny, spôsobené nástupom HIV. Ako premyslene môže vyzerať TV film v podaní HBO produkcie snáď netreba vyzdvihovať. (02.11.2014)

66% za spoľahlivé vykreslenie falošného a zároveň odpudivého štýlu celebritných "géniov". Predvádzajú v plnom lesku zlatom olemované prsty a nahú hruď, pričom nikdy nezabudnú na vyleštené špicaté topánky a jagajúce sa flitre na prepychovom farebne výstrednom (alebo snehobielom) oblečení. Užívajú si luxus na spôsob ruských miliardárov, kde gýč stretáva predražené snobské artefakty. Túžia po láske ako z romantického časopisu. Základom vzťahu je priblíženie sa druhému. Nielen do slova, do tela, ale v tele samotnom. Preto plastiky a chudnúce tablety. Po období poklonkovania nastupuje vzdor, odkopnutie a situácia sa opakuje. Neskôr treba o tom napísať knihu, nech sa odkopnutý frajer napakuje. Všetko, čo je na takýchto výnimočných hviezdach, vezúcich sa na vlne masovej popularity (či aspoň na vlne popularity elít) je zhmotnené v tomto filme - a nezáleží či niekdo bol teplý alebo nie. Len sa potvrdila teória umelých elít, vytvorených pre masy. Ospievaných verejnosti cez podobné autobiografické diela. Pretože inak by po umeleckej výnimočnosti týchto tvorcov, v skutočnosti vychytraných zabávačov s prepracovaným menežmentom, neštekol ani pes. (12.05.2014)