Zátah: Vykoupení

Nekompromisně brutální procházka po schodišti jednoho domu, kde se logika a myšlení postav vypíná a zapíná, stejně jako hlavní záporák zapíná a vypíná světlo na jejich chodbách. Je Indonésie nový HK 80. let? Možná, ale tenhle film nemá v současnosti srovnatelného soupeře. Bolelo to a já chci víc. A vůbec se za to nestydím. (16.06.2012)

Hodně jsem o tom slyšel, ovšem dlouho odolával, bylo mi však jasné, že takovou pecku bych nemohl opomenout. Tato indonéská záležitost je totiž naprosto neuvěřitelná brutální řežba. Nejedná se o nic hlubokomyslného, komando speciálních jednotek si to prostě nakráčí do baráku narvanýho všemožnými ozbrojenými silami a musí se prostřílet ven. To hlavní však nastává až v druhé polovině filmu, kdy si chlapík neskutečně dává v všemožným bojovým umění a já mohu bez problému konstatovat, že něco tak skvěle choreograficky zpracovaného jsem ještě neviděl. Nejsem sice znalec Bruce Lee a podobných borců, takže nemám v tomto ohledu tolik nakoukáno, o to víc to na mě ale zapůsobilo...75% (22.04.2014)

V dobrém bojovém filmu musejí být tak jako v životě vnitřní motivace hrdinů stejně úsporné, nezbytné a sladěné jako jejich pohyby. Tady by ale všichni upadli, jakmile by se pokusili o první krok. Nepopírám, že řada scén v sobě má strhující napětí, o to absurdnější a tristnější je pak ale celkový výsledek. A navíc mi často výslovně překážela kamera i střih, abych si mohla onu "choreografii" doopravdy vychutnat, a mnohdy jsem se přistihla, že se spíš jenom spoléhám, že ty pohyby dávají smysl, a při té zastíranosti, rozostřenosti a rychlosti reaguju spíš jenom na rytmus, jediný jednotící prvek filmu. Rytmu se dá ale dopomoct různými vedlejšími prostředky. Čím dál víc ve mně proto už při sledování narůstal dojem, že i v dynamice sil bylo lecos podvedeno kvůli efektu, že "choreografie" vlastně nebudí dojem nezbytnosti, že je do ní pumpován zvenčí, strhujícím rytmem, jemuž je přizpůsobena. Jakmile se vás tohle podezření při sledování zmocní, je výmluvné, že se ho už prostě nezbavíte, ať jste sebepozornější. A i pokud ve mně zásadní nedůvěru vyvolávala jenom skutečnost, že na příběhové rovině filmu logika prokazatelně zneužitá je, tím hůř pro snímek, že si takhle hloupě sám podřezává nejsilnější větev, na kterou se posadil. (02.09.2012)

Krvavá rubačka, která dokonale naplňuje pojem akční bojovka. Zápletka je sice stejně jednoduchá jako myšlenkové pochody obyvatel Hotelu Paradise, drsní poliši musí vymlátit panelák zabijáckých magorů a tvrdě narazí, ale ono to stačí. Úchvatná choreografie, brutalitou se nešetří, krev cáká, dávkování bitek je učebnicové. Yayan Ruhian je mašina na zabíjení a Iko Uwais umí. Shinodův soundtrack sem skvěle sedl. (19.07.2012)

Chápu, že když v Indonésii žije přes 230 mega polorákosek, dá se s nima i plejtvat. Takže jedna správně namotivovaná paže zákona může beztrestně vylidnit klidně celý blok. Obzvláště, když má za cíl zachránit pobratima, který to nechce, nepotřebuje, neocení a nerez. Moc jsem nepochopil základní středobod, kolem něhož se film točí. Gangsta činžák, ve kterém bydlí za a. úplný idioti, toužící po okamžité eutanazii a ozbrojení maximálně tak mačetou velrybáře Kuby Vágnera, za b. lidumilní nájemníci s falešnou stěnou, za c. capo di tutti capi a jeho poskok, podvyživený nosič tasemnic s nezničitelnou konstitucí. Asi jiná bytová kultura. Ale kromě toho, že dějově se jedná o částečnou mušličkovinu, akce stojí za vidění. Poprvé jsem spatřil hrdinu, který používá nůž poměrně účinným způsobem. Takže pindy stranou, čtyři hvězdy a příště by mohli vyčistit třeba Chánov. (03.06.2012)