Bellflower

Krize mužské role? Ale kdeže. Osobně si myslím, že rozhodování ženy: rodina vs kariéra, je pro směřování Západního světa podstatnější. To že ženy chtějí po mužích dva vzájemně se vylučující vzory chování je sice smutné, ale ve výsledku se s tím musí poprat především ony. Společnost navíc nabízí tradiční postup škola - práce - rodina, který je prověřený časem a uspokojivě funkční. Pokud se někdo rozhodne pro alternativní cestu svým osudem, je v tom sám za sebe. A to je případ Bellflower. Tímhle přebujelým úvodem chci vyjádřit, že nesouhlasím s vyzněním celého filmu. Jediný přesah který jsem objevil, je poučení, že když si do svých rukou vezme budoucnost člověk který na to nemá, tak to nezvládne a dopadne špatně. Čtyři lidé a čtyři přístupy k životu. Dětinský Aiden, machistická Milly, dospělá Courtney a před zodpovědností utíkající Woodrow. Není překvapením že tři čtvrtiny postav nedokáží fungovat ve společnosti a tu poslední smetou do své mizérie sebou. Přestože myšlenkově mi film nesedl, za ostatní musím Glodella pochválit. Vizuál je poplatný ději a rozpočtu, a i když to nebyl můj šálek kávy, dávám palec nahoru. Režisér prokázal velký talent. Scéna s nabitou zbraní v posteli je výborná, perfektně nasnímaná a hlavně sestříhaná. Herci jsou slušní a zasloužili by si šanci ve velké produkci. Suma sumárum jako prvotina to nebylo špatné. I když jsem se nebavil jak bych si představoval, tak svůj potenciál dopadnout jako katastrofální přeplácané nic Bellflower naštěstí nenaplnil. (14.01.2012)

Docela dost silné a syrové nekonvenční drama, kde se Evan Glodell nebál experimentovat a ani jít před kameru zahrát si hlavní roli Woodrova, silně rozporuplnou osobnost. Film o lásce, zklamání, snad hledání sebe sama a rozhodně nečekejte žádné klišé, potažmo snad nějaké patetické scény. Střídaly se tam momenty emotivně silně vyhrocené, které se mnou docela zacloumaly s malinko, ale opravdu jen malinko romantičtějšími, tudíž uvolněnějšími. Pro mě je docela těžké ten film nějak posuzovat, on se musí jednoduše vidět. Ale přiznám se, že na konci jsem trochu tápala jak v mlze, nic to ale neubírá na mém zvláštně intenzivním zážitku z této debutní prvotiny. A málem bych zapomněla i na nádherný soundtrack. (09.08.2013)

Vynikajúca réžia, vizuálna pastva pre oči, no bohužiaľ zo stránky dejovej a obsahovej to nie je veľmi zaujímavé a ako ďalší mínus pre mňa pôsobí aj veľmi dlhá stopáž. Ale to fáro "medusa" sa mi celkom pozdávalo, alebo aj tá nádržka pre whisky bola docela cool, no nemôžem to označiť viac ako tromi hviezdičkami, tj. priemer. (20.04.2012)

Plamenomet u magorů doma... ho ho ho, jasný spojler od samotného tvůrce. Už z prvních záběrů je jasno, že hoši nebudou moc v cajku a následujících několik scén dojem podtrhne - posedlost plamenometem a Mad Maxem slouží s pomocí hektolitrů chlastu jako jediná "smysluplná" náhražka nicoty jejich existence (nevšimla jsem si, že by tam kdokoli chodil do práce) a divákovi se tak vtírá děsivá otázka: "Kolik může být na světě takových nedospělých chlapů, co se zaobírá postapokalyptickými kravinami s vážností pracovního pohovoru?" Odpověď snad ani nechci znát. Není divu, že se něčeho hlubšího ve svém mizerném životě chytí jak tonoucí stébla a pokud jim mezi prsty vyklouzne, ohlásí se fááákt ošklivý, neléčený depky. A řešení? Jedno by tu bylo, třeba to podle Aidena: Dokážeš si představit, jezdili bysme na místa a parkovali tak, aby to vypadalo cool, poflakovali se s cigárem, opírali se o auto a vypadali cool a nechali lidi na nás civět. Mohli bysme se zfetovat, uprostřed divočiny, jet 150 mil v hodině nazí po dálnici, vyklánět se z oken a střílet z brokovnice po značkách a zasranejch památkách a zajících... Ubožáci, chtěli by vypadnout od všech těch sraček a nechápou, že se potáhnou za nima... Když nemám šanci se absolutně s kým ztotožnit, mívám velký problém s hodnocením. K původním dvěma hvězdám za zajímavý vizuál, civilní projev Evana Glodella (včetně jeho nakažlivého pochechtávání) a deptající, přiléhavou hudbu přidávám další, za mementní přínos k průseru popsaném jako dravá vize nedospělosti a fanatické egocentričnosti vycházející z krize maskulinity v současné společnosti, protože, jen když už se někdo začnete ládovat totálníma hnusárnama bez nebezpečí smrti hladem, něco je špatně. (02.05.2015)

No nevím jako stylistické cvičeníčko vynikající, ale scénář mi přišel lehce o ničem. Tak trochu ohraný příběh zobrazený trošku jinak, přes skupinu divných lidí. A tito lidé nechodí do práce, ani jeden, nechodí do školy, pouze se věnují svému hobby. Oni dokonce ani neřeší ani peníze. No prostě nic extra, taková více ujetá romantika. (07.10.2015)