Bellflower

Plamenomet u magorů doma... ho ho ho, jasný spojler od samotného tvůrce. Už z prvních záběrů je jasno, že hoši nebudou moc v cajku a následujících několik scén dojem podtrhne - posedlost plamenometem a Mad Maxem slouží s pomocí hektolitrů chlastu jako jediná "smysluplná" náhražka nicoty jejich existence (nevšimla jsem si, že by tam kdokoli chodil do práce) a divákovi se tak vtírá děsivá otázka: "Kolik může být na světě takových nedospělých chlapů, co se zaobírá postapokalyptickými kravinami s vážností pracovního pohovoru?" Odpověď snad ani nechci znát. Není divu, že se něčeho hlubšího ve svém mizerném životě chytí jak tonoucí stébla a pokud jim mezi prsty vyklouzne, ohlásí se fááákt ošklivý, neléčený depky. A řešení? Jedno by tu bylo, třeba to podle Aidena: Dokážeš si představit, jezdili bysme na místa a parkovali tak, aby to vypadalo cool, poflakovali se s cigárem, opírali se o auto a vypadali cool a nechali lidi na nás civět. Mohli bysme se zfetovat, uprostřed divočiny, jet 150 mil v hodině nazí po dálnici, vyklánět se z oken a střílet z brokovnice po značkách a zasranejch památkách a zajících... Ubožáci, chtěli by vypadnout od všech těch sraček a nechápou, že se potáhnou za nima... Když nemám šanci se absolutně s kým ztotožnit, mívám velký problém s hodnocením. K původním dvěma hvězdám za zajímavý vizuál, civilní projev Evana Glodella (včetně jeho nakažlivého pochechtávání) a deptající, přiléhavou hudbu přidávám další, za mementní přínos k průseru popsaném jako dravá vize nedospělosti a fanatické egocentričnosti vycházející z krize maskulinity v současné společnosti, protože, jen když už se někdo začnete ládovat totálníma hnusárnama bez nebezpečí smrti hladem, něco je špatně. (02.05.2015)

Bellflower je pořád v prvé řadě filmový debut a je to na něm vidět, především pokud jde o záběrování, občas nešťastnou inscenaci scén, nebo místy (ale opravdu jen místy) slabší scénář. Přesto se 90% své stopáže drží vysoko v úrovních velmi zručně odvedeného nezávislého indie a velmi dobře si hraje s charaktery, skvěle zvládnutým naturelem postav, nerdskými narážkami i sociálním přesahem. Funguje jako schizofrenní mozaika (kterou může být a nemusí), stejně jako prequel a zároveň spin-off k Šílenému Maxovi (kterým může být a nemusí) a navrch těžce diktuje atmosféru a emoce skrze precizně volenou hudbu (jejíž užití bych si představoval kapku jinak, ale to je čistě otázka režijního pojetí a jen idiotl by to mohl považovat za chybu). Veliká lahůdka se zdrcující katarzí, která dává naději v to, že nadějní a originální tvůrci ještě budou mít co říct... (19.06.2013)

"Fucking hipsters" už mají i svůj film. Sochoking poznamenal, že ty "chujové" tam nechodí do roboty. Chodit do práce? "Too much mainstream!" Jasně hipsteři nepracují a dělají jenom samý COOL věci, tak schválně není hustý vyrobit si vlastní plamenomet? Nebo se zamilovat do potvory, která je vynikající v pojídání cvrčků? Co na tom, že se hipsteři neumějí prát, když přijde na konflikt rozbijou vám o hlavu flašku. To už je undergroš jako hovado. Scénář je prostě slabý (jestli jsem se o tom ještě nezmínil). Absence scénáře však nemusí nutně znamenat, že se mi film nebude líbit... Tady jde především o vizuál a hned na první pohled to je na filmu znát. Je evidentní jak se režisér Evan Glodell snažil být za každou cenu děsně "kůl", a ta okatost mi na tom vadí. Jednotlivé záběry jsou jako nezávislé části zajímavé, ale jako celek u mě nezabraly, tento film prostě nemá atmosféru. Má to jenom styl, což je vnější charakteristika, ta nejdůležitější vnitřní charakteristika tomu jaksi chybí - je to film, který nemá duši - což je v této kategorii filmů neodpustitelné. Někdo z toho možná bude hotový, ale já jsem na to neskočil. Velkým kladem je vyobrazení přátelství mezi hlavními protagonisty, to se mi dost líbilo. Dívky totiž přicházejí a odcházejí, ale přátelé s Tebou zůstanou. Je děsně sympatický, že si svůj režisěrský debut zacáloval režisér sám, ale co jako?! (22.01.2012)

Parádní první část, hned od začátku mě to vtáhlo, ale zhruba v půlce přišel střih, probrala jsem se z opojení a nedokázala se tam vrátit. Jak Evan zarostl nebylo to prostě ono:-) Není to dokonalé, ale autor řekl, co říci chtěl, i když bych s ním polemizovala. Každopádně to musím vidět znovu, aby mi docvaklo pár věcí. Ale obávám se, že Bellflower mohou dát 5* jen chlapci. (02.02.2012)

Na tomhle filmu se mi nejvíc líbila atmosféra dvou naprosto rozdílných polovin. První půlka je taková pohodová romanťárna o tom, jak kluk (nevšedním způsobem) potkal holku, odjel s ní do Texasu a zamiloval se do ní. Ta druhá půlka je o tom, jak všechno jde do háje. Sem tam do toho máte snové sekvence (které působí rušivě a mě osobně spíše vadily), stavbu auta, které přežije apokalypsu a božskou Jessie Wiseman, která doufám prorazí do Hollywoodu. Nejen, že je pěkná, ale takovýhle výkon, klobouk dolů. Bellflower se může zdát jako film o ničem, ale je to vlastně pravý opak - je to film o všem. Což někdy může být stejně na škodu, jako film o ničem. Pokud tuhle větu chápete a rozumíte jí, tak se na film podívejte, měl by se vám líbit. Pokud ne… s tím už holt já nic nenadělám… 80 %. (16.12.2011)