Trans

Boyle je podobný Nolanovi, či Tarantinovi v tom, že co film, to originál a přesto se drží některých svých tradičních režijních fines. Útočí na diváka jak opulentním minimalistickým vizuálem, tak i hutnou psychologií. Trance má vynikající obrazovou estetiku, hru se světly a "contemporary" feeling. Nadchne i silným scénářem a faktem, že ačkoliv je ve filmu především ke konci několik scénaristických spirál a veletočů, ani jednou se film nezamotá. Děj je přehledný, výborně vypointovaný a perfektně dává smysl. Zároveň je téma hypnózy podáno dostatečně komplexně aby diváka nadchlo a nutilo ho ponořit se do filmu a přece dostatečně zkratkovitě, aby nezačlo nudit to, že tomu není rozumět, tedy nedává to laikovi smysl. (19.01.2014)

Segedínský, hovězí, houbový, fazolový, maďarský, bramborový, boyleovský. Jenže ten poslední měl pro mě docela mizerný základ. A vlastně trochu hodně překombinovaný. Aukční kurátor nejprve přijde o nehty, aby si zřejmě vzpomněl, kde ukryl vzácný obraz. Partička zlodějů pochopí, že tudy cesta nevede a vezme ho k příležitostné hypnotizérce, aby si hošan rozpomněl. Ta hned vstoupí do hry, přidá se k týmu a divák v autorsky hravém balení netuší, kdo vlastně hraje jaké housle. Nevím, jestli jsem chtěl snazší tajenku, ale vizí na hraně reality a hypnózy jsem si dosyta (ne)užil už v Nolanově Počátku nebo Scorseseho Prokletém ostrově. Motivace se rozpadají, stylizace jede na maximum, významy místy uskakují do rohu. A finále je docela prázdné. Zápletka má jednoznačný problém, že se nikdy přesně nedozvíme, co se „doopravdy“ stalo. Jo, vlastně se stalo to, že se Rosario Dawson úplně a vlastně i zbytečně svlékla!! (23.08.2013)

Řemeslo dokonalé, příběh pitomý. Film mě nudil, postavy nezajímaly. Což se stává obvykle ve filmech, kde vlastně není nikdo, komu by se dalo fandit. Nakonec se z toho stává jen hříčka, scénáristické cvičení, jak postupně odhalovat všechny informace, jenže to má být prostředek vyprávění, ne cíl. Pak je z toho formalita a mě nic nenutí skládat to dohromady. A nejsem sice psycholog, ale tohle vkládání myšlenek do hlavy druhých možná akceptuju ve sci-fi (Inception), ale ne tady. (24.05.2014)

Danny Boyle je prostě borec. Trans není úplně jeho nejlepší film, ale to nic nemění na tom, že je schopnej natočit cokoliv, vysloveně cokoliv. Užil si to s kamerou v drogovém doupěti, v indickém slumu, kousek od slunce, s miliony v kufru nebo 127 hodin se potil ve skalách a teď pro změnu bude mít hlavní roli hypnóza a konfliktní zamotání celého příběhu s cílem šokujícího rozuzlení. No a povedlo se mu to. Možná je film trošku moc dynamický a trošku moc komplikovaný, ale to je prostě Boyle a právě proto ho mám tak rád. Celý tenhle film tak má hodně slušný koule a pět minut, co pět minut, se děje něco, co s příběhem udělá trojitou piruetu kolem celého scénáře. Pokud tohle překousnete, budete spokojeni. (16.10.2013)

Překombinované. Každých patnáct minut přichází nové vysvětlení toho, co se vlastně stalo; zlé postavy se stávají dobrými, dobré zlými, hypnóza realitou, realita hypnózou. Motivace, význam scén a jejich hloubka se přitom s každým dalším šokujícím odhalením více rozpadá, až vám z toho všeho v druhé polovině zůstane jen jakási přestylizovaná pohádka, jejíž děj působí přinejlepším neuvěřitelně. Zcela upřímně musím přiznat, že jsem v závěru už jen čekala, kdy se mi scénárista jako bonus pokusí ještě suverénně naservírovat, že McAvoy a Cassel jsou jednou a tou samou postavou. (14.04.2013)