Hodinka

Nějak nechápu to všeobecné nadšení. Příběh se rozvíjí velmi pomalu, což proč ne, ale samotné postavy mne příliš nezajímaly. Měl jsem problém pochopit, kudy všude se postavy motají a kde co dělají. Nejprve se točí nějaký filmový týdeník, pak se objeví v televizním studiu, a najednou jsou někde v obyčejné novinářské špeluňce, zase v televizi - a každou chvíli mluví s jiným nadřízeným, jiným producentem, jednu chvíli neudělá hlavní hrdina pohovor, a v další fázi se s ním zase počítá, zkrátka, co se týká pobíhání postav po kulisách 50. let (s pár drobnými chybami třeba v šatech), je to zmatečné. A vlastně zmatečný je i příběh. Pokud chcete podchytit diváka, je sice hezké, že ho hodíte do vody a čekáte, jestli se naučí plavat. Ale možná je lepší mu poskytnout nějaká vodítka, nějaké důvody, proč se na seriál dívat, a to nejen kvůli retro stylu a cool hercům. Chápu nakonec, jaký příběh se na pozadí odehrává, ale je únavné to rozplétat, snažit se pochopit motivace postav (neb zde skoro nejsou, postavy se každou chvíli chovají jinak), do hloubky se nejde, a vlastně celá ta zápletka se nakonec ukáže jako sama o sobě nudná a obyčejná. Vlastně nakonec jediné, co mne pobavilo, tak jména Moneypenny a Jamese a narážky na Fleminga (Iana). (21.05.2015)

James a Moneypenny s v obrovským zoskupením známych britských hercov. V živote som nevidela toľko subtle narážok a vyznaní od mužského hrdinu, často videných len divákom, ako tu. Škoda, že to nepokračuje. Vyvíjalo sa to odvážnym smerom. Poukazujúc na podplatiteľnosť a nevierohodnosť vlády a iných verejných činiteľov. Možno by to mohlo byť v tomto smere rovnako zaujímavé a nové ako Homeland. "I hate you too." (17.11.2013)

The Hour je BBC delikatesa, která si zaslouží mnohem více pozornosti, než se jí dostává. Všechno klape jako hodinky, dialogy se poslouchají jedna báseň, postavy jsou pěkně vykreslené a herecké výkony jsou vynikající, to celé ve velmi pěkném retro kabátku padesátých let v atraktivním prostředí televize a investigativní novinařiny. Teď mě jen zajímá... bude třetí řada... nebo raději ne?! P.S. Všichni herci se činí, ale Ben Whishaw je jednoduše geniální, visím na každém jeho slově (a chci být Moneypenny...) (01.02.2013)

,,MYSLÍŠ SI, ŽE ŽIJEŠ V DEMOKRACII? MYSLÍŠ, ŽE TAHLE ZEMĚ USILUJE O SVOBODU TISKU?“..... /// Novináři (reportéři) chycení v pavučinách lží. Mrtvej profesor. Loupežný přepadení? Hovno! ONI JSOU VŠUDE! … Záhada zdá se bejt rozehraná, ale stejně se to ,,v l e č e“. Že by to bylo tou Egyptskou krizí? Ne, politika mě zajímá a tady jde ještě vo agenty, což taky můžu. To tempo… v každým díle poodhalej kousek, pak je tu zákulisí toho politickýho pořadu, co odvysílat, co ne, Freddie řeší kdo je špion, kdo koho sejmul a vlastně se furt spíš kecá, než něco děje. Ale to by mně taky nevadilo. Chybí tomu prostě atmosféra, větší náboj, když už to má bejt o novinářích z BBC bojujících za právo na informace a povinnost informovat proti vládě a politickejm pletichám. A zatím jde jen vo osinu v prdeli, která na něco přišla, trochu tý neprofesionální lásky a zákulisí TV 50tejch let (v Británii). Celkem dost postav, ale nedá se k nim najít bližší cesta (asi to nechtěj, novináři prostě…), což mi vadí, stejně jako že tu kromě posledního dílu nejsou žádný emoce. Ale bacha! TEN ŠESTEJ DÍL (1.řady) JE PARÁDNÍ! A takovej rejpal jako Vlasta Brodskej by se jistě zeptal (kromě toho, kam zmizel mlíkař…), proč nejsou všechny díly stejně parádní? (Co? Mlčíte? Mě neojebete! (kurva, ale ta 6tka stála za to!) ) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na věci od BBC. 2.) Nevím jestli mám bejt reportér nebo špión. 3.) Thx za titule ,,datel071“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (07.12.2012)

Tvůrci The Hour se srovnání s Mad Men vyhýbají jako čert kříži. Oba seriály toho mají ale více společného než se na první pohled může zdát. Kromě podobného dobového (50. vs. 60. léta) a tématického (TV zpravodajství vs. marketing) zasazení sdílí i notnou dávku historického kontextu domácí a světové politiky. Dějepisná exkurze je v The Hour podstatně silnější a díky špionážní zápletce atraktivnější. To vše doprovázené línými jazzovými tóny buduje mimořádně povedenou neo-noir atmosféru, která chytne a nepustí. Tou hlavní podobností obou seriálů je však cílové publikum, jehož reprezentativním členem jste právě VY - tedy náročný divák s mimořádně vytříbeným vkusem. (Jinak by jste se o The Hour totiž nedozvěděli.) 100% hodnocení nebylo u mini-série nikdy tak jasnou volbou. (18.01.2012)