Vrásky z lásky

Poctivej, na nic si nehrající snímek, který by ovšem bez Jiřího Stracha nebyl tím čím je. Každá scéna má něco do sebe a ve filmu pro mě nebylo jediné hluché místo. V poslední době mi přijdou všechny české filmy jak přes kopírák, tenhle byl jiný... Film údajně propadl, nevyrovnává se kvalitám Babího léta atd. V kině film působil velice příjemně a v televizi se na něj taky rád podívám. Podle mě film časem zraje a své nové diváky si vždycky najde a bude jich přibývat. Herecké obsazení a výkony jsou bez debat. Jako kdyby u toho dnes už posledního společného setkání J. Bohdalové a R. Brzobohatého před kamerou nikdo nechtěl chybět. Stále to tam je, stále ta chemie mezi nimi funguje. Jiřina se předvedla opět jako živel, ale zase se jí podařilo vložit do své role něco nového - v 80 letech neuvěřitelné a R. Brzobohatý měl sice usedlejší roli, ale k dokonalosti ji dovádí svou celkovou vyrovnaností a upřímným výrazem. Všechna čest těmto dvou jedninečným hercům, kteří mají dle mého, nominaci na Českého lva jistou. A nesmím zapomenout na závěrečné titulky, kde zazpívala Szidi Tobias tak podmanivou písničku "A staré rány nebolí", že nešlo odejít z kina dřív než nezazněl její poslední tón... (25.09.2012)

Příliš velké naděje jsem do tohoto filmu nevkládal, čekal jsem takové to uctivé, pro radost natočené, "nic proti ničemu" hašteření mezi hereckými legendami v kmetském věku. A ono to přesně takové je - ale ne celou dobu. Několikerá proměna Jiřiny Bohdalové a hlavně scéna castingu jsou z dost jiného soudku a dávají okusit její herecký um, který nemá s Televarieté nebo Chalupáři nic společného. Faktem ale je, že jsem při té několikagenerační sešlosti české herecké elity doufal v něco víc než takovouto nekomplikovanou záležitost. Víc jsem si rozuměl s Babím Létem, které šlo jinou cestou a nebylo tak idylické. Ačkoliv celkem vzato Vrásky Z Lásky taky nejsou žádná pohodička, té svojí nezpochybnitelné hřejivosti dosahují díky přístupu hlavních hrdinů k životu a překážkám, které jim staví do cesty. Co se týká předvídatelnosti, "vede" jednoznačně Strachův film, a i proto mu nemůžu dát osmdesátiprocentní absolutorium. Červenou zónu by ale rozhodně okupovat měl, protože kromě toho určitého deficitu originality mu nejde nic vytknout (obzvlášť zvuk stojí za to). Takže 70%. (04.01.2014)

Vlastimilu Brodskému a Stelle Zázvorkové připravil Vladimír Michálek Babí léto, Radoslavu Brzobohatému a Jiřině Bohdalové zase Jiří Strach Vrásky z lásky (pikantnější o to víc, jak byl provázaný jejich profesní i osobní život). Důstojné loučení...i když v případě Jiřiny Bohdalové nevím, nevím, zda jde o loučení...to je možná opravdu nesmrtelná teta... Ale herečka je to vynikající (i když se na to díky jejímu šaškování v kdejaké televizní estrádě poslední dobou pomalu zapomíná), čehož jsou Vrásky z lásky nesporným důkazem... (12.11.2013)

Spojení Jiřina Bohdalová a film o rozverném stáří už na první pohled nezní lákavě. Zvlášť pro ty, kteří považují artrózu za sci-fi a ani si neumí představit, jaké to s nimi bude za padesát let. Paradoxně ale Vrásky z lásky umí oslovit nejen jednu cílovou skupinu. Sice se pořád díváte na skotačení dvou důchodců, zároveň se ale naivnímu humoru s chutí zasmějete. Navíc má Jiří Strach skvělý cit pro atmosféru a práci s herci, a tak peníze za tenhle film ani nemůžou být vyhozenými z okna. (30.05.2012)

Marně přemýšlím, proč první Strachův film určený pro kina vypadá nudněji a televizněji než všechno, co kdy natočil pro televizi. Ale ještě víc se ze setkání hereckých legend roztřásla kolena Markovi Epsteinovi, který jim místo scénáře napsal muzeum. Neživotné, bez nápadu, promarněná poslední příležitost. Smutné, na komedii zapomeňte. (04.01.2014)