Balada o Vojtovej Marine

Tance pamparádne. Krpce v jednom ohni, kroje dokonalé. Ľudová muzikálová etnobalada sťaby bič. Veľa muziky, málo deja. Jeden epizódny dialóg posúva film vyššie. Vystihuje z jednej kontroverznej strany príčinu domáceho násilia, ktorému čelia ženy v rodinách dodnes. Hoci nastúpil vek Vodnára, v ktorom násilie na ženách malo byť minulosťou. Ide o to, že Marína sa tesne pred svadbou zveruje husliarovi Jaškovi, že jej nastávajúci ju bude mlátiť. Jaško sa jej pýta, prečo si ho teda berie, veď nemusí. No a ona v odpovedi použije dva argumenty, ktoré u nej zohrávajú prvoradú úlohu. Prekonávajú vopred vedomý údel ženy, mlátenej pravidelne, podobne ani mlynárovo žito: a) je to chlap, naozaj chlap a nie mäkota Jašek, čo by jej bol len oddaným milujúcim mužom, b) je ním fascinovaná a očarená. Mimochodom husliar a paholok Jašek zohráva vo vzťahu k Maríne úlohu užitočného idiota. Taký je žene svojho srdca vždy poruke, pokiaľ ho ona potrebuje. Slečna sa mu ale telesne oddať nehodlá. Často sa veľa mladíkov dočká podobného modelu aj dnes. Sú pozorní poslucháči svojich vyvolených, spoločníci do kina i kaviarne, no skutek utek. Dámy ich srdca totiž čakajú na Chlapa. Chápajúcu a rozumnú, no zženštilú verziu muža potrebujú len dočasne, na vyplnenie vzťahového prázdna. Vo vzťahu k nim doslova a do písmena plnia funkciu suchých kuriev. (17.12.2020)

Skutečně až dojemně atmosférický pohled na horalský folklór, tradice i módu a pro českého diváka určitě i velmi dobrý trénink slovenského dialektu. Precizně detailní kostýmy i celé zpracování jsou cítit v každém záběru. Přirozená poetika a návratová, romantická idylka zručného hudebníka a čarokrásné, ďábelsky fortelné mlynářky, má v sobě i lehce pohádkový nádech, jenž se krásně vyvíjí a mění v silný milostný příběh. Bezchybnou atmosféru drží i dokonalí herci a zároveň tanečníci, dají-li se tak nazvat. Jako vždy vynikající Mistrík zde ke svému umu hereckému připojuje i um hudební. Nevím tedy, jestli byl ve skutečnosti zručným hráčem na housle, ale jeho herecké hraní bylo perfektní. Martin Ťapák tímto svým debutem nastavuje sám sobě laťku tak vysoko, že mne samotného zajímá, jestli se k její výši v dalších počinech alespoň přiblížil. Po tomto filmu se o tom velmi rád přesvědčím. (19.04.2014)

"Chceš radšej takého, čo ťa bude biť?...Hej, ale je aspoň chlap..." V tomto filme kraľuje slovenský folklór. Príbeh o nenaplnenej láske je veľmi jednoduchý a nebyť prevažne tanečných a speváckych scén, tak by sa dal vyrozprávať za 30 minút. Zaujme hlavne mladý Ivan Mistrík (škoda ho, do frasa) i Jozef Majerčík, ktorý toho odtancuje dosť a ide mu to skoro ako mne... A aj sekerou sa vie dobre oháňať...Majerčík je iste viac tanečníkom ako hercom a tu sa ukázal v plnej paráde. Celkovo typický slovenský zástupca- film plný tanca, spevu, slovensko-goralských krojov a záberov na krásne hory a lesy. Ak by príbeh dostal o niečo viac priestoru, dal by som plný počet, pretože atmosféra tam fakt je. 80%. (11.04.2012)

Kdo má rád poetiku slovenského venkova, včetně folklorní hudby, nemůže být zklamán. Právě ta vynikající hudba Tibora Andrašovana hraje v tomto hodnotném snímku velkou roli. Příběh je jednoduchý, ovšem velmi umně natočený ve vynikající režii mého oblíbence Martina Ťapáka, kterého byl tento televizní film prvním dílem v jeho filmografii. Neuvěřitelné! Takhle citlivě propojený příběh s vynikající kamerou, ukázkou lidových tanců a perfektními herci, včetně mladičkého Ivana Mistríka, dokáže zaujmout a okamžitě vtáhnout do děje. Krásný start do budoucí filmové dráhy mistra Ťapáka! Ještě ted´ mi v hlavě zní Jaškovy housličky... (19.02.2011)

na konci září jsem shlédl film, který jsem chtěl už dávno vidět. Na STV1 na dovolené na Slovensku mi udělali radost. 41 let starý snímek mě naprosto uchvátil... Tak lyrická a citlivá kamera se hned tak nevidí a herecký projev s dokonalou mimikou... a Mistrík, jaké to bylo ucho, co skotačí jak Jánošík po lese... :-) Ne, vážně... s minimem technických prostředků a s útlým námětem... je to uznání hodné dílo. (14.10.2005)