12 let v řetězech

Silně bez emocí. McQueen se křečovitě snaží v divákovi vzbudit vnitřní gejzír pocitů, ale u mě se mu to nepovedlo. Hlavní postava v podání herce, jehož jméno ani neumím napsat, mi nebyl sympatický, dvě hodiny zvládal se třemi výrazy ve tváři a vlastně mi bylo dost jedno, co se mu stane. Kamera onanuje sama nad sebou, ale ve výsledku je to kočkopes. Film, který se snažil dostat všechny Oscary a další ocenění tak silně, až mi z toho bylo trochu šoufl. (26.01.2020)

Bylo to temné období, tam na úrodném jihu. Designéři mechanizace trpěli těžkým nedostatkem pastelových barev. Traktory na polích byly vyvedeny v dosti tmavých farbách, samochodné servírovací stolky se používaly zásadně ebenové, kuchyňští roboti, řetězové pily, automatická vesla, pračky, dokonce i orchestriony, všechno to bylo černé, černé jako bota. Černá. Docela depresivní. Jaké pak jednou zavládlo překvapení, když se dvanáct let zaběhlý a kvalitně robotující žací i secí stroj ukázal jako někdo, kdo má papíry, opravňující jej k vlastnictví duše! No, konec srandy. Podle statistik (které si Walk Free Foundation tak trošku cucá z prstu, ovšem co už) je po světě kolem pětatřiceti milionů otroků, tedy cirka jedenáctkrát více, než ve státech dnešních USA za doby pracovních úspěchů pana Solomona Northupa. Kde jsou bojovní abolicionisté současných dní? A film není špatný. Jen je dlouhý, dlouhý jako noc. Černá. (28.08.2015)

Stejně jako Zimmer recykluje svou hudbu, tak zde McQueen recykloval všechny dosavadní černošsko-otrokářské snímky. Vážně, v tom filmu se nestane vůbec nic nečekaného či jakkoli jinak zajímavého. Ejiofor se prostě otrokem stane, dvanáct let jím je a pak jím být přestane. Konec, zvonec. Osobně jsem měl také problém s časovým určením - jako dvanáct let mi ta doba nepřišla ani náhodou, čistě pocitově se děj mohl odehrát tak za čtyři roky, možná ani to ne. Zrealizované je to ale kvalitně, bez nějakého přehnaného moralizování či patetických keců, takže celkově důstojná oscarovka. Btw nejlepší představení odehrává jednoznačně Fassbender, zatímco Pitt stihne kupodivu rušit i na ploše svého kratičkého téměř-camea. (05.01.2014)

Tak nějak v tom vidím paralely s dnešní společností a ne antirasistickou pohádku se šťastným koncem, co z toho očividně chtěli mít. McQueen mě poprvé zklamal, nejspíš právě proto, že (kvůli barvě kůže) nemohl mít potřebný nadhled a zapomněl to něčím okořenit. Těch útrpných dvanáct let je vlastně docela pohodových a Platt zakouší pravé otroctví trošku až u Fassbendera, který je roztomile výstřední a písmo Pána si vykládá podle svého. A konečně, jako jediný, opravdu trestá. Chiwetel Ejiofor (to jméno vůbec vyslovit je za trest) hraje dobře, ale upřímně nemá moc co předvádět a nominace na plešouna je trochu mimo. Vůbec se tu nepodařila vykreslit časové hledisko, není poznat jak dlouho kde byl a nebýt názvu a vnoučka mohli to být klidně roky čtyři. Mdle natočené a nebýt Fassbendera, tak nevím. Nic výjimečného, ale dívat se na to dá. P.S: Hans Zimmer občas zazáří, ale i hudba je většinou dost průměrná + ty gospelové odrhovačky jsou strašné. Řekl jsem tancovat! Dělejte! Rozjeď to, Platte! (24.01.2014)

Docela rád bych věděl, co by asi tak řekl Tom Horn na to, že mu nějaký Kunta Kinte okopčil jméno, a pod heslem Štefan MekKrálovna najdeme ve filmových databázích mimo modrookého plejboje také připáleného ploskonose, který točí filmy velebící kapitána Hnědého Honzu. No, možná by emigroval na Aljašku, nicméně musím říct, že ač jeho jmenovec hrubě překročil povolenou dávku pigmentu, kupodivu se vyhnul obvyklé patetické tryzně za zfetovaného Rodnyho Kinga a bez příkras vytasil sice sýrovou, nicméně syrovou a surovou realitu doby, kdy se ještě Hnědoameričané měli pod bitchem otrokáře jako v bavlně a bavlnu česal výkonný, automatický kombajn BNVŘ (Banda negrů v řetězech). Velmi povedené. Nejeden rasista po tomhle zamáčkne slzu lítosti a půjde si vybít frustraci na pár ťamanech. (13.01.2014)