Ministr

Největším problémem filmu je to, že neví, čím chce být. Chvíli se tváří jako sžíravá satira, chvíli zase jako těžké psychologické drama ze života politika. Ve výsledku tak není ani jedním. Stejně nevyvážený je i z hlediska tempa - tu diváka baví a strhne, znenadání se zase příliš táhne a drhne. To, že politika je v podstatě všude stejná, víme a tenhle film o tom nic nového nepřináší. Schöller umně používá ruční kameru, která oživí standardní a rutinní režii a díky ní se s postavami malinko sblížíme. Taktéž autmobilová nehoda je natočená hodně zajímavě a působí dost realisticky. Plusem jsou i herci, kteří jsou do jednoho výteční a jednoznačně drží film ve slabších chvílích. Stejně tak mi k ději překvapivě sedla až hororová a poměrně velkolepá muzika. Je škoda, že scénář se ne úplně povedl, protože zcela pomíjí některé aspekty (pochybuju, že ministrova jízda po zavřené a rozestavěné dálnici by zůstala bez odezvy) a tím pádem se hrozně sráží. Celkově vzato tak jde o ryzí průměr, který je neškodný a jedno zhlédnutí neuškodí. Víc ale bohužel ne. 60% (20.10.2012)

nejlepší portrét politika od doby Sorrentinova biografického filmu o Andreottim. ministr Bertrand Saint-Jean je sice ve srovnání s ním postavou fiktivní, nicméně nesmírně věrohodnou a realistickou. ačkoliv patřím k divákům, kteří si filmy nezařaditelné do předem připravených škatulek dovedou užít úplně stejně, jako čisté žánrovky, neuškodí, když se o takové "zaškatulkování" pokusím a to nejlépe s výpomocí výše zmíněného srovnání. v kontrastu k Sorrentinovi, který svého "hrdinu" udržuje v mlze neurčitosti a do jisté míry ho sám mýtizuje, režisér Schöller se ve svém filmu zaměřil především na co nejdůkladnější psychologickou kresbu protagonisty - jeho emoce, duševní stavy, nepatrná hnutí mysli. politické souvislosti děje jí slouží pouze jako nezbytný kontext. těžko proto hovořit o politickém dramatu a mocenské při, když stěžejní postavení zaujímá nitro jednoho člověka. herecky mimořádně skvěle podaná postava Saint-Jeana představuje pravděpodobně nejnebezpečnější sortu politika. zjednodušeně popsáno, jde o člověka s dobrými úmysly, přesvědčeného o své spásné úloze na kruté politické scéně, nicméně v jádru je Saint-Jean docela slabošský konformista a alibista. vlivné postavení, které mělo být podle někdejších ideálů prostředkem, jak přispět a pomoci, se samo - aniž by si to "hrdina" vůbec uvědomoval - stalo jediným cílem. politiku líčí Schöller jako past na lidské svědomí, které se nezadržitelně vytrácí s každým ústupkem a kompromisem, dokud zbývají jen ohlodané kosti. děj se odehrává napříč mnoha prostory a přesto je stále přehledný a soudržný. příjemně proměnlivý rytmus filmu střídá chaotický shon administrativní práce s procítěnými momenty pozastaveného času podkreslenými krásnou, intenzívní hudbou, které pravidelně dovolují kontemplovat příval vjemů a zamýšlet se nad politickou štvanicí a "skupenstvím člověka". (02.12.2012)

Malo by to byť „krivé zrkadlo“ politickej elity a toho, čo je za ním. So svojimi pomalými scénami a v niektorých prípadoch zbytočných vedľajších scén, je to pre diváka veľmi ťažko spracovateľný. PS: Keď som videl scénu s krokodílom, tak mi z úst vyšla len jedna skratka „wtf?“. Osobné hodnotenie: 58% (*) (10.06.2017)

Stále otevřená, bolestivá rána, jež se na chvíli zahojí, aby se opět otevřela aneb Hlava neustále mezi čelistmi aligátora. To je politika jednadvacátého století, naprogramovaný výrobní pás přesně dle potřeb zákazníka, v tomto případě voliče. Zde je vše, propagační pokrytectví, neustále napjaté a hektické situace, i na plnění manželských povinností má chudák Saint-Jean jen pár minut, setkání s voliči u sklenky kořalky a dokonce i pomoc dlouhodobě nezaměstnaným. Nicméně otevřená rána se někdy nemusí zahojit a aligátor může kdykoli čelisti sevřít. Výborně zrežírovaný film o prohnilé politice ve vysoké politice, ale i nevinných obětech z řad nýmandů, jejichž osudy se občas vrchnosti hodí do krámu a kteří rychle mizí s prvními bilboardy a jsou zastíněni blesky fotoaparátů. (23.08.2017)

Politika je pánske huncútstvo zvykli vravievať naši predkovia. Dnes je to ....a tu nemôžem generalizovať. Podmienky štátnosti a jeho vzťah k občanovi vo FRA nepoznám, keďže som tam bol ako turista iba raz jeden deň. Avšak miera zodpovednosti, funkcie právneho štátu, systém decentralizácie, je podobný všetkým vládam. Niekto je rád ovládaný, iný by vládol sám. Je zrejmé, že štát ako útvar je potrebný, lebo ľudia sú len ľudia a nie zoskupenie nebeských anjelov. Vytvorenie aparátu by však malo byť čo najmenšie. Vyváženosť vzťahu občan-štát, nezávislé trojdelenie moci a vyvodenie zodpovednosti sú trojzubcom potrebným k všeobecnému blahu. Akonáhle však máte v rukách moc, nikto nie je nad vami, meníte sa. X garnitúr sa vystrieda pri moci a vždy je rovnako. V podmienkach SR nie veľmi dobre. Občan nie je cenený, len za samotnú existenciu. Vláda žije z nás, parlament tiež. Občan je vždy zdrojom moci a kde to tak prestáva byť (pre aroganciu, výsmech a beztrestnosť) nemožno hovoriť o vyspelosti právneho štátu. Minister je nudným, kŕčovitým, dialógovým, hnusným, odpudivým nazeraním do kuchyne „politiky“ obdarený dvomi surreálnymi snovými víziami. O obsahu netuším, filmová forma zvádza do artu a túžby navodiť u diváka stres. Z práce a ..a ničnerobenia. Za seba môžem povedať, že poteší starosť o verejnú mienku. U nás niečo nemožné. (videné 01.12.2013, BDrip) (02.12.2013)